RECENZE: Labour Of Love, Noel Coward Theatre ✭✭✭✭✭

Martin Freeman (David Lyons) a Tamsin Greig (Jean Whittaker) ve hře Labour Of Love. Foto: Johan Persson Labour of Love

Noel Coward Theatre.

4. října 2017

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Národní divadlo tento týden oznámilo program na rok 2018 a dále, včetně nové hry Davida Harea plánované na podzim 2018, ve které se zamýšlí nad Labouristickou stranou. Bude to mít ale těžké, má-li si v tomto tématu udržet relevanci vedle目前的 dominance politického satirika Jamese Grahama, jehož precizní ostrost v kusu Labour of Love rozebírá 27 let vnitrostranických sporů Labouristů. Hra sleduje osudy fiktivního poslance Davida Lyonse od chvíle, kdy je „vysazen“ do bezpečné labouristické bašty v East Midlands, a jeho bouřlivý vztah s volební agentkou Jean Whittaker. Představují střet staré a „New Labour“ – on jako metrosexuál žijící ve westminsterské bublině, ona nohama na zemi, lidová a neústupná ve svých zásadách. Oba se učí dělat kompromisy, aby získali moc, ale neustále narážejí na to, jak se socialistické ideály v průběhu let mění a ohýbají.

Tamsin Greig (Jean Whittaker), foto: Johan Persson

Děj začíná v noci během voleb v roce 2017. Lyons se chystá přijít o křeslo a poprvé v historii se v jeho okrsku schyluje k vítězství konzervativců. Hra se následně vrací v čase do roku 1990 k jeho prvnímu vstupu do kanceláře coby nově zvoleného poslance. Genialita Grahamova scénáře spočívá v tom, že druhá polovina pak postupuje vpřed a my sledujeme další události v každé ze scén, které jsme již navštívili. Působí to nesmírně uspokojivým a uceleným dojmem, přičemž projekce dobových zpráv vyvolávají hlubokou nostalgii – kdo by si byl pomyslel, že v publiku vyvolá tak slyšitelné dojetí zrovna pohled na Teletext?

Martin Freeman (David Lyons) a Tamsin Greig (Jean Whittaker) ve hře Labour Of Love. Foto: Johan Persson

V brilantní režii Jeremyho herrina jsou Martin Freeman a Tamsin Greig naprosto kouzelní – takoví Beatrice a Benedikt volebních uren. Roli Jean měla původně hrát Sarah Lancashire, která však musela ze zdravotních důvodů odstoupit, a v Grahamových dialektických rytmech je její dikce stále cítit. Ale žádné obavy, Greig si roli zcela přivlastnila a je jednoduše fantastická. Skvěle trefila přízvuk East Midlands a dokáže přenést hlubokou zranitelnost i extrémní umíněnost zároveň. S drtivou přesností sype jednu ostrou hlášku za druhou, většinou na Lyonsův účet. Martin Freeman, který je stejně vynikající jako Greig, dokázal téměř nemožné – učinit poslance sympatickým. Obzvláště mu jde přijímání všech těch nadávek, které se na něj sypou, ale zároveň nás přesvědčí, že Lyonsovi na lidech i principech hluboce záleží. Rád bych viděl více z Elizabeth v podání Rachael Stirlingové – Lyonsovy hluboce nešťastné manželky typu Cherie Boothové s prořízlou pusou – ale i tak vytěžila z této možná trochu poddimenzované role maximum. Dickon Tyrrell je skvělý jako zrádný militant Len a Susan Wokoma spolu s Kwong Lokem doplňují tento výtečný ansámbl o další perspektivy.

Hra vychází z poctivých rešerší, ale nikdy nepoučuje, protože postavy jsou nesmírně lidské a zábavné. I když vám nad sebedestruktivními vzorci labouristického hnutí možná bude pukat srdce, Graham ho obratem vyléčí tou druhou částí názvu – láskou (Love). Autor zde v sobě nachází vnitřního Richarda Curtise a je to především zásluha špičkového herectví Freemana a Greig (kteří se na jevišti očividně královsky baví), že hra nesklouzne k lacinému sentimentu. A její láska k flipchartu je prostě kouzelná! Dejte Labour of Love svůj hlas v anketě o hru roku!

VSTUPENKY NA LABOUR OF LOVE