RECENZE: Lazarus, Kings Cross Theatre ✭✭✭✭✭

Lazarus v King's Cross Theatre. Foto: Johan Persson Lazarus

Kings Cross Theatre

8. listopadu 2016

5 hvězdiček

Rezervujte si vstupenky na muzikál Lazarus

Vstal z mrtvých. Robert Fox byl spatřen po dnešním představení, jak si vychutnává zasloužený gin s tonikem (nebo možná jen čistý gin?) v baru jednoho z nejnovějších prostorů, které vyrostly v rozlehlém divadelním komplexu King's Cross Theatre. Diváci mezitím vycházeli ven, ohromení a proměnění po strhujícím zážitku, kterým je podmanivě poetické hudebně-dramatické dílo Davida Bowieho a Endy Walshe: „Lazarus“. Fox jej produkoval s velkým ohlasem na Broadwayi (ačkoliv on sám není z těch, kteří by se nechali opít přívalem cen), a nyní se stejným úspěchem dohlíží na jeho uvedení ve Spojeném království.

Julie Yammanee jako Maemi. Foto: Johan Persson

V novém hledišti pro 900 diváků zabírá „Lazarus“ jeviště, které je mnohem širší než vysoké. Vypadá jako operní scéna (z dílny Jana Versweyvelda, který navrhl scénu i osvětlení) v tlumených přírodních tónech, stroze zařízená postelí, lednicí, závěsy, gramofonem a sbírkou desek, s nenápadnými postranními dveřmi. Je to otevřený apartmán se dvěma prostornými výkladními okny, připomínajícími obří oči, za nimiž se na vyvýšené platformě rozprostírá kapela. Mezi okny hrají na centrálním panelu projekce (Tal Yarden), které občas přetékají do zbytku scény a důmyslně splývají s dějem – filmy, které nás berou na projížďku archivy Bowieho světa ve stylu Dereka Jarmana. Zatímco hudba a letmé obrazy jsou intenzivně syté a charakterní, samotný „obytný“ prostor působí anonymně, až beznadějně fádně. Jako apart-hotel nebo byt na investici k rychlému přeprodeji. Přesto se stává dokonalým pozadím, na němž vynikne krása filmové partitury – výběr Bowieho nejlepších kěl, z nichž většina zde dostala osvěžující nová aranžmá (Henry Hey).

Sophia Anne Caruso (Dívka) a Michael C. Hall (Newton) v muzikálu Lazarus

Ve skutečnosti tu máme jasného nástupce „Mamma Mia!“, a to v tom smyslu, že si představení bere zásadní katalog skladeb a vybírá z něj mix písní k dokreslení silného dramatického příběhu, který harmonicky ladí s osobností hudebního a textového obsahu. Naším původním příběhem je „pokračování osudů...“ jednoho z Bowieho alter eg, Thomase Jerome Newtona, kterého jsme naposledy viděli v nelehké situaci (navzdory všem těm penězům) ve filmu Nicolase Roega z roku 1976 „Muž, který spadl na Zemi“ (podle románu Waltera Tevise z roku 1963). Dramatik Enda Walsh, který s Bowiem úzce spolupracoval, vnáší svůj mistrovský smysl pro divadlo do nádherně vystavěných, propojených a někdy se překrývajících scén. Ty velkolepým nelineárním způsobem zkoumají řadu oživlých obrazů, kde se postavy střetávají, reagují na sebe, mění se a rozdělují, čímž oblouk příběhu spíše naznačují, než aby jej jen popisovaly. Tedy spíše řadu příběhů. Je jich tolik, kolik je písní: 17.

Sydnie Christmas (Náctiletá dívka), Michael Esper (Valentine), Gabrielle Brooks (Náctiletá dívka), Maimuna Memon (Náctiletá dívka). Foto: Jan Versweyveld

Režie Iva van Hovea je stejně moderní, staví proti sobě různé styly „čistého herectví“, oživené art-housovým pohybem Annie B. Parson a oděné do jednoduchých, ale evokujících kostýmů An D'Huys. Má to svěžest festivalového díla a lehkost příležitostného kusu; předkládá nám řadu jemných „momentů“, aniž by se snažil o křečovitou osudovost nebo prvoplánové šoky (i když procházíme tolika emocemi, od hořkosladké něhy až po krvavý horor). Paradoxně, ačkoliv je kapela odsunuta do pozadí a uzavřena v zadní části scény, díky mimořádně bezprostřednímu zvukovému designu Tonyho Gayleho je to právě hudba, která je vždy v popředí. Desetičlenné těleso pod vedením Toma Cawleyho (u klavíru nepřehlédnutelný) vykouzlilo neobyčejně bohatý tonální svět.

Michael C. Hall (Newton) and Sophia Anne Caruso (Dívka) v představení Lazarus. Foto: Johan Persson

Pěvecké výkony souboru jsou procítěné a precizně provedené. Michael C. Hall odvádí skvělou práci při oživování osobitého Bowieho přednesu, zatímco Amy Lennox a Sophia Anne Caruso si jeho styl přivlastňují stejně suverénně, jako to kdysi udělala Lulu s hitem „The Man Who Sold The World“. Michael Esper je jako hrdinův temný protihráč ztělesněním zla, v jehož kreaci silně rezonuje Mark Chapman (vrah Johna Lennona). Skvělé herecké výkony v menších rolích odvádějí Jamie Muscato, Richard Hansell, Tom Parsons a Julie Yammanee jako postavy, které se mihnou osudem hlavních hrdinů. Trio osudových „náctiletých dívek“ (skutečných fanynek postav jako Bowie) pak tvoří sborový prvek v podání Maimuny Memon, Gabrielle Brooks a Sydnie Christmas.

Obsazení muzikálu Lazarus. Foto: Jan Versweyveld

Co to všechno znamená? To podle mě záleží na úhlu pohledu. A na vašem vztahu k částem – nebo k celku (pokud jste Boy George) – velkého Bowieho hudebního odkazu. Chci říct: jde snad někdo do kina na „Perný den“, aby se soustředil na „zápletku“? Vážně?? Stejné je to s tímto kusem. Je to ponor do toho, jaké to je být Davidem Bowiem, když jím nejste. Pokud s tím má někdo „problém“, pak mu radím, ať si jde sednout k filmu Richarda Lestera a přestane si dělat starosti.

Není na tom vůbec nic konvenčního. Je to slavnostní. Nespoutané. Bakchické. Nádherné.

Vstal z mrtvých.

VSTUPENKY NA LAZARUS V KING'S CROSS THEATRE REZERVUJTE ZDE