RECENZE: Leave Taking, Bush Theatre ✭✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje obnovené představení hry Winsome Pinnock Leave Taking v divadle Bush Theatre

Adjoa Andoh ve hře Leave Taking. Foto: Helen Murray Leave Taking Bush Theatre

Pět hvězdiček

Rezervujte zde

Těžko se věří, že přelomová hra Winsome Pinnock Leave Taking měla premiéru už v roce 1987. Její zkoumání rozpolcené identity černošských britských imigrantů – nebo vlastně kohokoli, kdo žije daleko od svého rodiště – zůstává i v roce 2018 stále velmi aktuální. Jedna z postav dokonce vypráví o tom, jak byla nucena získat britské občanství, aby se vyhnula hrozbě deportace, přestože se narodila v koloniální Jamajce – což připomíná letošní takzvaný skandál Windrush.

Nicholle Cherrie ve hře Leave Taking. Foto: Helen Murray

Srdcem hry je Enid Matthewsová, která po rozpadu manželství bojuje s osamělou výchovou dvou dcer v Londýně. Váží si toho, že je Angličankou, ale zároveň má pocit, že žije ve světě, kam její „duše černošky“ nepatří. Narodila se na Jamajce a ke svým kořenům se upíná skrze tradiční polopohanské rituály Obeah, zatímco vzpomíná na své nuzné dětství s rodinným přítelem Brodem, dalším Jamajčanem, který „bloumá“ světem odtržen od svého původu. Enidiny dospívající dcery, Viv a Del, jsou jako rodilé Londýňanky v Británii více doma, ale i ony začínají zpochybňovat svou identitu a obracejí se nejen ke Karibiku, ale ještě dále k otroctví a svým africkým předkům.

Seraphina Beh a Sarah Niles ve hře Leave Taking. Foto: Helen Murray

Kromě tématu kulturní identity je Leave Taking také silným rodinným dramatem o tom, co se učíme od svých rodičů a co předáváme svým dětem. Enid je sice prostá nemocniční uklízečka, ale její neúnavná a odhodlaná péče o dcery a snaha zajistit jim domov ji staví na úroveň hrdinky. Sarah Niles ji hraje s tichou silou a jemností, přičemž vystihuje jak její stoickou vytrvalost, kdy jsou city potlačeny v zájmu povinnosti a rodiny, tak její hravost a zranitelnost.

Zdatně jí sekundují další dva silné výkony: Nicholle Cherrie jako sečtělá mladší dcera Viv a Seraphina Beh jako vzpurná osmnáctiletá Del, která se bouří proti přísné výchově na cestě za poznáním sebe sama. Wil Johnson vnáší na scénu suverénní mužskou energii jako strýčkovský, rum popíjející Brod, zatímco Adjoa Andoh je strhující v roli vyznavačky rituálů Mai, jejíž léčitelské schopnosti se ukazují jako transformující i bez kouzel či vědy.

Wil Johnson a Sarah Niles v inscenaci Leave Taking v Bush Theatre. Foto: Helen Murray

Pinnock, inspirovaná vlastní rodinou, vtipně a přesně zachycuje jazyk afrokaribských imigrantů, který dodává hře poezii i humor. Přestože se Leave Taking věnuje velkým tématům rasy a identity, je často vtipná a těží z živé režie uměleckého ředitele Bush Theatre, Madaniho Younise. Jednoduchá a variabilní scéna Rosanny Vize občas působí až tajuplně, když ze stropu prosakuje voda – neviděna ostatními postavami – což evokuje Enidin strach z minulosti a chudoby, kterou zanechala na Jamajce. Ostatní novější hry se možná věnují podobným tématům, ale Leave Taking i po 30 letech působí svěže a originálně a právem se stala moderní klasikou.

Hraje se do 30. června 2018

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA LEAVE TAKING