RECENZE: Lonely Planet, Trafalgar Studios 2 ✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Lonely Planet, která se nyní uvádí v Trafalgar Studios 2.

Alexander McMorran (Jody) a Aaron Vodovoz (Carl) v inscenaci Lonely Planet. Foto: Richard Hubert-Smith Lonely Planet Trafalgar Studios 2

14. června 2018

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky

Hra Stevena Dietze byla původně uvedena v roce 1993, v období mezi dalšími hrami s tematikou AIDS, jako jsou My Night With Reg (Moje noc s Regem) a Angels in America (Andělé v Americe). Nyní se dočkala své britské premiéry v této produkci, která se přesunula z divadla Tabard. Jde o poměrně jemnou a milou komedii o dvou přátelích, kteří se snaží přežít epidemii. Jody vede obchod s mapami, je to tak trochu „mapový nadšenec“, tichý a mírný člověk. Jeho přítel Carl nemá stálé zaměstnání, přiznává, že je lhář, a žije život mimo obchod. Jody se stává stále více agorafobickým, jak se svět venku zdá méně bezpečný, a Carl ho povzbuzuje, aby obchod opustil. Carl do obchodu neustále nosí židle, čímž hra přiznává svůj dluh Ionescovým Židlím.

Aaron Vodovoz (Carl) a Alexander McMorran (Jody) v inscenaci Lonely Planet. Foto: Richard Hubert-Smith

Interakce mezi oběma protagonisty je velmi dobře vykreslena a inscenace v režii Iana Browna má dobré tempo. Metafory jsou však poněkud průhledné; odhalení, že židle představují každého přítele a muže, kterého znali a který na nemoc zemřel, je předem jasné. Jodyho sny, ve kterých je vždy neochotně nucen být hrdinou, až příliš zdůrazňují jeho pasivitu tváří v tvář krizi. Najdeme zde také příliš dlouhé přednášky o mapách, kvůli čemuž působí analogie o mapování krize a pocitu osamělosti na tak obrovské planetě poněkud repetitivně. Alexander McMorran mi v roli Jodyho přišel v zachycení každodenní úzkosti své postavy trochu toporný, ale smutek vyjadřuje velmi přesvědčivě. Naproti tomu Aaron Vodovoz je v roli Carla uzlíkem energie, jde o nesmírně sympatickou a zábavnou postavu.

Aaron Vodovoz (Carl) a Alexander McMorran (Jody) v inscenaci Lonely Planet. Foto: Richard Hubert-Smith

Čas sice hru možná trochu poznamenal, ale obsahuje několik vynikajících vtipů a přátelství je ztvárněno upřímně – je tu skvělá scéna, kdy si hrají na Star Wars s tubusy na mapy místo světelných mečů, a celkově jde o velmi srdečný kus. Přestože je hra subtilní (trocha krácení a uvádění bez přestávky by jí prospělo), jde o příjemný večer a je skvělé vidět u nás v Británii zřídka uváděné drama o AIDS. Uvádění doprovázejí občasné debaty s tvůrci a hosty a inscenace je uváděna v rámci festivalu Pride in London.

Hraje se do 7. července 2018

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA LONELY PLANET