RECENZE: Merit, Finborough Theatre ✭✭✭

Ellie Turnerová a Karen Ascoeová ve hře Merit. Foto: Robert Workman Merit

Divadlo Finborough

3. března 2016

3 hvězdy

Koupit vstupenky

Hra Merit od Alexandry Woodové v divadle Finborough zkoumá rozpadající se vztah matky a dcery během finanční krize ve Španělsku v roce 2013. Tato svižná hra pro dva herce konfrontuje morálku ambicí, povahu altruismu a to, jak úspěch ovlivňuje naši zodpovědnost vůči rodině a přátelům.

Scéna s protilehlým hledištěm je na poměry divadla Finborough příjemně otevřená a prostorná, s jednoduchými rámy potaženými gázou, které po stranách jeviště naznačují stěny. Ty jsou vkusně nasvíceny strašidelně modrou a temně oranžovou barvou díky vytříbenému estetickému citu Roba Millse. Španělská kytara Maxe Pappenheima splývá s dravou zvukovou kulisou domu a narušuje klid, když obě herečky vstupují na scénu. Jako toreadoři krouží kolem sebe, než zaujmou pozici v temnotě, připraveny na nadcházející konflikt. Následujících 75 minut bohužel nenaplňuje tento působivý start a drama už tuto úroveň intenzity nikdy nepřekoná.

Tato hra prošla důkladnými workshopy v Theatre Royal Plymouth a ve skvělém souboru Forge, ale cestou se něco vytratilo. Vztah mezi Sophií a její matkou působí od samého začátku zcela chladně a nezachranitelně a v průběhu hry se nestane nic, co by naznačovalo, že ho skutečně chtějí nebo mohou zachránit. Řeč těla je uzavřená a přitom konfrontační, poháněná nervózní energií, a ani jednou se jedna druhé nedotknou. Během pomalých přestaveb scén se objevuje několik pěkných motivů, kdy Sophia na vyvýšeném stupínku zrcadlí matčiny pohyby, což naznačuje její nově nabyté společenské postavení a vysoké mínění o sobě samé.

Nedávno prohloubené odcizení mezi matkou a dcerou je nám servírováno jako důsledek toho, že Sophia získala vysněnou práci na nepředstavitelně bezohledném trhu a že její matka považuje její volby za morálně zavrženíhodné. Je to fascinující premisa, ale osobně bych dala přednost zaměření na detaily jejich rozpadajícího se vztahu než na poněkud těžkopádně naroubovanou podzápletku s vraždou Sophiina idealizovaného šéfa Antonia. Ostatně na hru, která se slibně soustředí na dvě ženy, je zde vše ovlivněno tímto přízračným bankéřem. I jako sonda do života moderních žen ve stále nepřátelštějším a konkurenčnějším pracovním prostředí se obě postavy zdají být i nadále zklamáním v tom, jak jsou definovány svým vztahem k muži v mocenské pozici.

Objevují se zde sice půvabné momenty, kdy Karen Pascoeová coby Patricie odkládá masku a pod slovními výpady zahlédneme její zoufalství, a Ellie Turnerová zase vnáší lehkost do těch nejdrsnějších rozhovorů mezi matkou a dcerou, nicméně Merit jako celek pro mě nenaplnil svůj zjevný potenciál.

Hra Merit se v divadle Finborough hraje do 29. března 2016