RECENZE: One Million Tiny Plays About Britain, Jermyn Street Theatre ✭✭✭✭

Julian Eaves recenzuje inscenaci One Million Tiny Plays About Britain, kterou právě uvádí Jermyn Street Theatre v Londýně.

Alec Nicholls a Emma Barclay ve hře One Million Tiny Plays About Britain. Foto: Robert Workman One Million Tiny Plays About Britain Jermyn Street Theatre, Londýn

4 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

Jde o skvělé oživení oslavovaného pásma skečů Craiga Taylora: sborník téměř stovky kraťoučkých her – některé trvají pár minut, jiné sotva pár vteřin – který je virtuózní přehlídkou dvou talentovaných herců. Ti se v mžiku převtělují do postav různého věku, pohlaví i společenských tříd a nahlížejí do prchavých momentů z obyčejných, leč svérázných životů.  Hry, zejména v první polovině, jsou převážně krátké komediální výstupy ve stylu populárních britských skečů jako 'The Fast Show' nebo 'Victoria Wood... As Seen on TV'; po přestávce se však nálada citelně přiostří a nabízí fascinující, přesvědčivě napsané sondy do tragikomických osudů dnešních Britů.  Díky volnému rámci v podobě vyvolávání binga a scéně hrající slavnostní karmínovou barvou jde o trefnou alternativu k tradičním vánočním pantomimovým kusům.

Emma Barclay a Alec Nicholls ve hře One Million Tiny Plays About Britain. Foto: Robert Workman

Z obou interpretů se okamžitě vyjímá relativní nováček Emma Barclay jako výrazný talent, o kterém ještě hodně uslyšíme.  Její obličej je neuvěřitelně tvárný a každou novou postavu zachycuje s elektrizující přesností a obrovským nasazením. Nutno dodat, že její part je napsán o něco štědřeji než ten mužský – hraje děti i seniory a diváky oblažuje hrou na banjo.  Alec Nicholls to má o něco těžší, jeho role často slouží spíše jako opora pro kolegyni; přesto naprosto exceluje v nejdelším a nejvážnějším kusu druhé poloviny – jako čerstvý vdovec potýkající se se svým prvním „rande“. V jedné z brilantních divadelních etud navíc dokáže najít desítky různých způsobů, jak vyřknout prosté „ano“.

Alec Nicholls a Emma Barclay. Foto: Robert Workman

Celou inscenaci drží pevně v rukou režisérka Laura Keefe, další z velkých příslibů britské scény. Poté, co asistovala těm nejlepším v oboru, si nyní buduje renomé tvůrkyně s velkým rozptylem a hloubkou na prestižních fringe a off-west-endských scénách.  Tuto produkci původně vytvořila pro divadlo Watermill a nyní ji přivádí na vánoční sezónu do nejoblíbenějšího okrajového divadla v oblasti West Endu. Je to perfektně vyladěná protiváha ke konvenční sváteční zábavě.  Keefe si lehce pohrává s přechody mezi lehkovážným vtipkováním, naturalismem v duchu Alana Ayckbourna a vypjatými, dojemnými momenty, přičemž nechybí ani interaktivní začátek druhého dějství, který publikum náležitě sblíží.

Scénografkou projektu – členkou skutečně vynikajícího týmu – je Ceci Calf.  Jakožto čerstvá absolventka překvapuje suverénním a nápaditým designem, který si hraje s měřítkem a proporcemi, aby vytěžil maximum z komorního jeviště.  Práce s rytmem a vyvážením prostoru je prvotřídní a využívá všech specifik typických pro Jermyn Street Theatre. Vrstvení se promítá i do kostýmů, které herci musí měnit v závratném tempu mezi každou „hrou“, přičemž obratně pracují s rekvizitami k navození každého nového prostředí.  Celý koncept se topí v sytě červené s detaily třpytivé zlaté, což podtrhuje vánoční atmosféru.

Osvětlení Sherry Coenen a zvuk Harryho Lindena Johnsona fungují v dokonalé souhře a přesně oddělují jednotlivé hry, čímž vytvářejí pevnou strukturu pro materiál, který by se jinak mohl zdát roztříštěný.  Ne nadarmo se Taylorovo dílo od své premiéry před deseti lety rozletělo do celého světa.  Má v sobě něco z laskavého humoru Billa Brysona a jeho „Zápisků z malého ostrova“, ale přidává více stínu a patosu k veškerému lesku a veselí.  Podávejte se svařeným vínem a vánočními koláčky pro dokonalý sváteční zážitek.

Hraje se do 11. ledna 2020