RECENZE: Playwriting – struktura, postava, jak a co psát, Nick Hern Books ✭✭✭✭✭

Paul T Davies v recenzi představuje novou publikaci Stephena Jeffreyse „Playwriting: Structure, Character and What To Write“ z nakladatelství Nick Hern Books.

Playwriting. Structure, Character, How and What To Write.

Stephen Jeffreys.

Nick Hern Books.

5 hvězdiček

Objednat nyní

Více než dvě desetiletí vedl Stephen Jeffreys mimořádně úspěšnou sérii workshopů, které přitahovaly autory z celého světa a formovaly tvorbu mnoha dnešních uznávaných dramatiků. Kniha, na které pracoval až do své předčasné smrti v roce 2018, pod redakčním vedením Maeve McKeown s láskou uchovává jeho jedinečný hlas. Jedním z největších úspěchů této publikace je pocit, že k vám Jeffreys promlouvá přímo – jako autor k autorovi, jako milovník divadla k milovníkovi divadla. Sám knihu výstižně shrnuje: „Tato kniha je vyvrcholením celoživotního čtení a psaní scénářů, chození do divadla a vyučování dramatiků. Nabízím to, co podle mě dosud chybělo: jasného průvodce strukturou, postavami i tím, jak a o čem psát.“

Kniha je přehledně rozdělena právě do těchto tří oblastí. Své úvahy dokládá skvělými příklady od Aristotelovy Poetiky až po současné divadelní hity. Naučíte se v ní mnohému o struktuře příběhu – například o trojdílné kompozici Macbetha, o otevřeném a uzavřeném čase a prostoru, o tom, co napsat před přestávkou a co po ní, o hrách s narušenou časovou osou, o vztahu s publikem a o mnoha dalších aspektech. Momenty, kdy autor využívá známé hry k demonstraci jejich vzniku a vyznění, jsou naprosto strhující. (Podává například tak dokonalé shrnutí hry Top Girls od Caryl Churchill, že jsem si jen přál, abych si ho přečetl dříve, než jsem se pokoušel popsat komplexnost tohoto díla v pětisetsetovém hodnocení nedávné inscenace v National Theatre.)

Jako autora mě obzvláště zaujala část o postavách. Už jsem začal využívat některé z tipů, které mi připomněly, jak důležitý je příběh pozadí (backstory) – i když se na scénu dostane jen jeho zlomek – a jak podstatné je zvážit, co se s postavami děje po skončení hry. Kapitola o třech dimenzích postavy je velmi inspirativní. Stojí za zmínku, že Jeffreys vás také podnítí k tomu, abyste si koupili, půjčili nebo dohledali hry, které neznáte – zkrátka o nich budete chtít vědět víc. Část „Jak psát“ obsahuje vynikající postřehy a historky; teď už vím, co je to „test Peggy Ramsayové“, jak využít nahrávky z aféry Watergate jako nástroj pro budování dialogu a jaký je rozdíl mezi dramatiky „liškami“ a „ježky“. (Věřte mi, stojí za to si knihu koupit už jen proto, abyste zjistili, ke které skupině patříte!). Mezi cvičeními, která si můžete vyzkoušet doma, najdete příklady pro každý myslitelný typ divadelní hry.

Závěrečná část přináší vynikající a aktuální analýzu „univerzálních příběhů“. Jeffreys přesvědčivě argumentuje, že existuje devět základních příběhů, z nichž vychází veškeré drama, a zde je rozebírá podle jejich struktury na začátek, střed a konec. Stručně řečeno, tato kniha je naprostým požitkem bez ohledu na to, v jaké fázi autorské kariéry se nacházíte. Je to v podstatě povinná četba pro všechny milovníky divadla – kniha, ke které se budete neustále vracet, kterou budete využívat jako inspiraci, opatrovat ji a darovat ji dalším divadelním nadšencům.

OBJEDNEJTE SI PLAYWRITING OD NICK HERN BOOKS

Přečtěte si recenze dalších publikací.