RECENZE: Road Show v Union Theatre ✭✭✭

Road Show

The Union Theatre

10. února 2016

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Stephen Sondheim je bezpochyby jedním z největších žijících textařů a jeho přínos muzikálovému divadlu bude uctíván ještě celá desetiletí. Bohužel Road Show nepatří k jeho nejzdařilejším kusům, ačkoliv vynalézavá a skvěle uhraná produkce souboru The Union Theatre nabízí příjemný divadelní zážitek u2013 tedy pokud necháte svou nedůvěru v šatně.

Road Show vypráví příběh bratrů Meisnerových, Addisona (Howard Jenkins) a Wilsona (Andre Refig), kteří si hledají cestu v Americe na přelomu století. Poté, co jim zemře otec (Steve Watts) a zapřísahá je, aby se vydali na u201ecestuu201c za štěstím, opouštějí Kalifornii, aby zkusili štěstí při těžbě zlata na Aljašce. Addisonova tvrdá práce na jejich pozemku vede k objevení malého jmění, ale jeho vztah s Williem rychle zhořkne poté, co druhý jmenovaný okamžitě prohraje celý nárok v pokeru. Následně jej vymění za saloon a rozuřený Addy odchází se svou polovinou výhry. Série nešťastných investic zavede Addyho do Palm Beach, kde hledá úspěch jako architekt a zamiluje se do Hollise (Joshua LeClair), který sní o založení nedaleké umělecké kolonie. Addy je brzy šťastnější a úspěšnější, než si kdy dokázal představit. Jenže když se mu do života vrátí Willie s plánem zaplnit město Addyho budovami, nedokáže kouzlu svého bratra odolat.

Z hlediska narativu je Road Show jako honosné sídlo postavené na vratkých základech. Najdeme zde několik silných motivů, z nichž mnohé doprovázejí strhující hudební čísla. Willieho závislá a sebedestruktivní osobnost je krásně vykreslena v písni u201eThe Gameu201c, zatímco Addyho odhodlání a poctivé podnikání jsou vtipně a chytře zachyceny v energické montáži u201eAddisonu2019s Tripu201c. V takových momentech vidíme záblesky Sondheimovy geniality, kdy se charaktery postav odhalují stylem, který nutí k zamyšlení a posouvá děj kupředu.

Jakmile však vstoupíte dovnitř onoho sídla, začnou podlahová prkna vrzat. Rychlé tempo muzikálu u2013 trvá pouhých 100 minut u2013 vyžaduje, aby Addyho budovy vyrůstaly přes noc, a je těžké si vytvořit vztah k postavě, která se dostane od nuly k vrcholu pouhým lusknutím autorových prstů. Vztah Addyho a Hollise je podobně problematizován nedostatkem prostoru v příběhu. Herci jej sice místy vykreslují velmi dojímavým způsobem a jejich duet u201eThe Best Thing That Ever Has Happenedu201c je nádhernou ukázkou naplňující lásky, kterou spolu sdílejí.

Přesto není tento vztah i přes veškerou snahu Jenkinse a LeClaira zcela přesvědčivý. Willie se do Addyho života vnutí s takovou lehkostí, jako by tam Hollis nikdy ani nebyl. Addyho poctivá povaha a oddanost k Hollisovi se rozplynou po pár slovech jeho bratra u2013 což je tematicky zajímavé, ale nekonzistentní. Potenciální drama mezi oběma muži v Addyho životě nijak nepodporuje ani fakt, že Hollisovy plány na u201euměleckou koloniiu201c u2013 které by měly sloužit jako protiváha k Willieho pochybným spekulacím u2013 jsou v nejlepším případě mlhavé a v nejhorším samolibé. To znamená, že Addyho rozhodnutí o budoucnosti se namísto vnitřního boje mezi srdcem a ambicemi mění v tak trochu u201eHobsonovu volbuu201c. Víme, že by si měl vybrat Hollise, ale jakmile láska mezi nimi nevysvětlitelně vyprchá, nemáme z toho zrovna radost.

I přes dějové nedostatky je tato produkce velmi zábavná. Herecké a pěvecké výkony jsou mimořádně stabilní a občas nabízejí skutečně špičkové momenty. Refig je coby charismatický šizuňk Willie velmi přesvědčivý a Jenkinsův Addy zpívá s obdivuhodným zápalem, pod nímž prosvítají ambice i frustrace. LeClairův melancholický, poněkud naivní Hollis působí na jevišti velmi sympaticky, zatímco Watts a Cathryn Sherman v roli mámy Meisnerové dodávají svým malým, ale důležitým rolím patřičnou váhu.

Co však tuto inscenaci pozvedá, je jednoduchá, ale neuvěřitelně účinná scéna Nika Corralla. Středu jeviště dominuje obrovské zrcadlo, které buď odráží herce na scéně, nebo odhaluje postavy za ním. To je skvěle využito zejména v momentě, kdy Willie a Addy propagují své nové město v rozhlase; Hollisova zádumčivá reakce na vysílání zabírá popředí, zatímco v pozadí vidíme Willieho a jeho propagandistické řeči, přičemž zrcadlo jej fyzicky odděluje od reality. Zároveň nás zaprášené kulisy, připomínající dobře zařízený, ale nemilovaný pokoj, neustále upomínají na pomíjivost bohatství. To vše tvoří chytrý kontrast k energickému pohybu a švitoření výborného vedlejšího obsazení. Ti zde fungují jako vizuální ztělesnění nadějí a ambicí postav u2013 prvků, které je udržují při životě.

Road Show má řadu silných motivů a společnost bratrů Meisnerových je vskutku zábavná. I když muzikál zcela nenaplňuje svůj příslib a děj je místy frustrující, tato produkce nabízí poutavý večer v jednom z nejlepších londýnských fringe divadel. Road Show se hraje v Union Theatre až do 5. března 2016. Rezervujte si lístky hned.

Produkční fotografie: Scott Rylander