RECENZE: Ruby Wax – Sane New World ✭✭✭

Ruby Wax v inscenaci Sane New World. Foto: Tristram Kenton Sane New World

St James Theatre

4. března 2015

3 hvězdičky

Ruby Wax je transatlantický poklad. Bylo tedy nesmírně vzrušující slyšet o její zbrusu nové one-woman show Sane New World, která se na omezenou dobu usídlila v divadle St. James Theatre. Dnešnímu večeru však chyběla ona pověstná jiskra. Ruby, energická jako vždy, se svým břitkým vtipem a upřímnými názory na vlastní neurózy, nám bohužel naservírovala spíše přednášku o neurovědě s vtipy než ucelené divadelní představení o jednom herci.

Vlastní obsah představení trvá asi hodinu a místy hraničí se zpovědí. V jednu chvíli Ruby publiku oznámí, že získala magisterský titul v oboru neurovědy na Oxfordu – a samozřejmě si počká na potlesk – ale nakonec je to jediný konkrétní moment z jejího životního příběhu, kterého se dočkáme. Tvrdí, že je to show pro každého, ale tím, že vynechala detaily o sobě samé, se z díla téměř vytratila. Přestože je v něm jedinou účinkující.

Jakmile zmíní své nedávné studium, divák okamžitě zatouží po pořádném příběhu – jaké to muselo být pro někoho, jako je Ruby Wax, studovat neurovědu právě na Oxfordu? Už to samo o sobě by bylo stejně fascinující jako sledovat její slavné setkání s Imeldou Marcos a jejími botami v 90. letech. Místo toho se nám však dostane stručného vědeckého vysvětlení pojmu mindfulness (všímavost), s nímž se při studiu setkala. Dostáváme závěry, nikoli cestu k nim. Je v tom spousta rozumu, a i když se hodně mluví o emocích, srdce v tom cítit není.

Druhá polovina nabídla z Rubyiny osobnosti ještě méně, protože šlo o debatu s diváky, kteří příliš nevěděli, na co se ptát. Místo toho se z večera stala jedna z těch seancí plných sebechvály a vzájemného ujišťování o vlastní výjimečnosti, po kterých londýnské publikum ze střední třídy tak touží. Většinou se však tyto debaty do délky představení nezapočítávají – bývají jen jednorázovým doplňkem. Ruby vysvětluje, že tyto diskuse do show zařadila, když ji připravovala pro lékařské prostředí, kde to dává smysl. V divadle tomu tak ale není.

Nejlepší one-woman show, v tradici velikánek jako je Julia Sweeney a její slavné Letting Go of God, mají velmi konkrétní intelektuální argumentaci, stejně jako Sane New World, ale Julia nás provází svou cestou od zbožné katoličky k ateistce. To, co takové show dává náboj, je syrovost sdílení intimních momentů, které člověkem otřesou, zatímco předkládá své argumenty. Ruby se naproti tomu zdá být na konci své intelektuální cesty, nebo alespoň na odpočívadle, a rozhodla se nám naservírovat „jen fakta“, což bohužel působí jako promarněná příležitost.

Recenzoval James Garden

Sane New World se hraje do 14. března v St James Theatre