RECENZE: Swive, Shakespeare's Globe Londýn ✭✭✭✭

Helena Payne přináší recenzi hry Elly Hickson s názvem Swive, kterou právě uvádí scéna Shakespeare's Globe v divadle Sam Wanamaker Playhouse.

Swive Sam Wanamaker Playhouse

Shakespeare's Globe Londýn

4 hvězdičky

Rezervujte zde

V předvečer vyhrocených a tvrdě vybojovaných parlamentních voleb se usazujeme v hřejivém interiéru divadla Sam Wanamaker Playhouse; masivní jeviště z pozlacené dřevotřísky slouží jako výstižná metafora pro Alžbětu I. jako panovnici. Swive je dynamická nová hra z pera Elly Hickson v režii Natalie Abrahami, která mapuje raketový vzestup „Panenské královny“ od jejího bouřlivého mládí až po politickou dominanci v roli nejslavnější vládkyně tohoto „stříbrem omývaného ostrova“. Čtveřice herců se dělí o více rolí – v čele s Ninou Cassells jako princeznou, která se proměňuje v Abigail Cruttenden jako zralou královnu. Sekundují jim Michael Gould a Colin Tierney v rolích mužských hrozeb, objektů milostného zájmu, důvěrníků a poradců.

Hra začíná přímým oslovením publika, což skvěle ladí s prostorem inspirovaným snahou oživit zážitek alžbětinského diváka. Cruttenden však s ironií podotýká, že jde o „pouhou iluzi“, neboť samotný sál je v provozu teprve pět let. Prolog udává tón sardonickému a přímočarému ženskému hlasu královny, která odráží hrozbu alternativních regentů a nabídek k sňatku, jež by oslabily její absolutismus. Hickson vykresluje královnu, která začíná jako úzkostná a ustrašená dívka zoufale upnutá k útěše náboženství, aby se proměnila v ženu, která využívá inteligenci a sexualitu k manipulaci a moci. Cassells podává princeznu s bez dechu; je nevinná s vyjevenýma očima, ale probleskuje v ní ocelový neklid, jenž předznamenává budoucí proměnu. Cruttenden plně využívá možnosti ztvárnit tuto legendární postavu a předvádí strhující výkon jako žena sebevědomá ve svých pletichách, věřící vlastním mýtům a s vtipem a vervou odstraňující každou domnělou hrozbu. Vyžívá se v pozornosti a Alžbětina ohnivá ženskost působí jako skutečné showmanství – jako bychom i my, diváci, byli dvořany pozvanými sledovat její záři.

Nechybí ani skutečně něžné momenty, včetně flirtování Alžběty s Robertem Dudleym v podání Tierneyho. Chemie mezi nimi je elektrizující a je srdceryvně lidské sledovat, jak královna s sebou zápasí a drtí touhu po lásce a blízkosti ve prospěch povinnosti. Hra obsahuje mnoho trefných postřehů, které jsou dnes stejně aktuální jako před 450 lety. Způsob, jakým spolu ženy v kuse soupeří o mužskou pozornost a tím i o vliv, působí bohužel stále povědomě, stejně jako Alžbětina fixace na Knoxovy úvahy o tom, že „novější je lepší“, dokud ona sama nepřestane být „novou“. Pobaví Cassells v roli nešťastné pradleny, která trefně redukuje božské právo vládnout a význam koruny na konstatování, že „všechno jsou to vlastně jen klobouky“. Poznamenává také, že na základě pokrývky hlavy se „s kněžími a čarodějnicemi zachází velmi odlišně“. Za zmínku stojí také atmosférická hudba Anguse McRaeho, která krásně doplňuje dění, zejména teplý témbr violoncella Maddie Crutter, díky němuž máte pocit, že se všichni nacházíte v rezonující ozvučnici nástroje.

Swive je hrdě feministická hra a fantastická příležitost pro Abigail Cruttenden k hvězdnému výkonu. Nepochybuji o tom, že monology a dialogy z tohoto textu si najdou cestu k talentovým zkouškám na dramatické školy, kam právem patří. Místy může akce působit trochu staticky, ale představuji si, že tento záměr režisérky Abrahami byl cílený, aby zachytil intimitu a dusivost vnitřního fungování dvora. Je to precizně vystavěné divadelní dílo a důstojná pocta panovnici, kterou sám nesmrtelný Bard ve svých hrách nikdy otevřeně neoslavil.

Uvádíme do 15. února 2019

KOUPIT VSTUPENKY NA SWIVE

Foto: Johan Persson