RECENZE: Teenage Dick, Donmar Warehouse ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Mikea Lewa s názvem Teenage Dick, která se právě hraje v londýnském divadle Donmar Warehouse.

Daniel Monks, Ruth Madeley, Callum Adams a Alice Hewkin v inscenaci Teenage Dick. Foto: Marc Brenner Teenage Dick.

Donmar Warehouse.

13. prosince 2019

4 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

Energetická hra Mikea Lewa vpadla na scénu divadla Donmar Warehouse s příslibem nespočtu dvojsmyslů. Tento živý kousek v sobě mísí poetiku teenagerských filmů podle Shakespeara (vzpomeňte na 10 věcí, které na tobě nenávidím) a Richarda III., čímž vytváří působivý a aktuální obraz naší doby a moci. Autor přenesl klasiku do prostředí střední školy Roseland High, kde handicapovaný student Richard Gloucester plánuje a snová intriky, jak svrhnout svého soka Eddieho Ivyho a stát se předsedou třídy. Zatímco Shakespearova hra byla po staletí vnímána jako příležitost pro zdravé herce k předvedení tzv. „disability dragu“, Lewův scénář trvá na tom, aby Richarda hrál herec s handicapem, přičemž jeho konkrétní postižení je v textu přímo zmíněno. Stejně tak postavu Buck hraje handicapovaná herečka. Díky tomu hra, ač nesmírně zábavná, nutí divadelníky i publikum zamyslet se nad vnímáním tělesného handicapu.

Daniel Monks a Ruth Madeley. Foto: Marc Brenner

Daniel Monks v hlavní roli exceluje. Není skvělý jen jako Richard Gloucester, ale i v klasických shakespearovských promluvách k divákům a v momentech, kdy dává najevo, že moc dobře ví, jak na něj společnost nahlíží. Jako každý správný Richard si nás získá svou důvěrou: ukazuje nám, jak hloupí jsou jeho nepřátelé, když s nimi manipuluje, jak snadné je šířit fake news, a jak je i on sám šokován, když se mu plány začnou vymykat z rukou. Je charismatický a uhrančivý – jen těžko od něj odtrhnete oči. Ačkoliv adaptace některé vedlejší postavy trochu zjednodušuje na stereotypy (příliš aktivní učitelka, „zlá holka“ nebo tupý sportovec), herecký ansámbl hraje s takovým zápalem, že tyto drobné vady snadno přehlédnete. Ruth Madeley je v roli Barbary „Buck“ Buckinghamové vynikající, Susan Wokoma coby učitelka Elizabeth Yorková je nesmírně vtipná ve své snaze vychovávat i trestat zároveň. Callum Adams ztvárnil pohledného, leč prostoduchého Eddieho Ivyho, Alice Hewkin je ta správná „zlá křesťanka“ a Siena Kelly září jako tanečnice Anne Margaret, která se pochopitelně stává objektem Richardových milostných intrik.

Alice Hewkin a Daniel Monks. Foto: Marc Brenner

Lewův scénář si bravurně pohrává s Shakespearovým originálem a nabízí dostatek odkazů a parafrází veršů, které diváky rozesmějí. Co je však důležitější – je to hra pro dnešní svět. Skvělá režie Michaela Longhursta a vynikající scéna Chloe Lamfordové, evokující americkou střední školu, geniálně využívají technologie k ukázce škodlivosti sociálních sítí. Anne Margaret je zničena trolly, přičemž oné pomyslné semínko pomluv zasel právě Richard. Politické projevy pak nabývají téměř prezidentských parametrů a odrážejí styl Trumpa, a to jak v Americe, tak i v našem kontextu. Je to svižná, hodinu a padesát minut trvající jízda, ve které je jediným terčem výsměchu – zejména ve vynikajícím tanečním čísle – samotný termín „postižení“. Večer s touto „Dickovinou“ jsem si náramně užil. (A je to, stačil mi k tomu jediný dvojsmysl!)