RECENZE: Muzikál Purpurová barva (The Color Purple) koncertně, Cadogan Hall ✭✭✭✭✭

Seyi Omooba (Nettie), Marisha Wallace (Celie) a Rachel John (Shug). Foto: Scott Rylander The Color Purple in Concert Cadogan Hall

21. května 2017

Pět hvězdiček

Vzhledem k tomu, že většina londýnských divadel odpočívá v neděli, nenajdete lepší čas na to, aby se sešli ti nejlepší zpěváci z West Endu. V tomto galakoncertu The Color Purple (Purpurová barva) uvidíte umělce se zkušenostmi z inscenací jako Aladdin, Miss Saigon či The Book of Mormon, což slibuje přehlídku těch nejlepších hlasů v celém odvětví.

Koncertní pojetí má vždy svá omezení. V tomto případě došlo k několika rozpačitým přechodům mezi scénami a poněkud těžkopádnému aranžmá pohybu po jevišti. Ani vyvážení zvuku nebylo bezchybné – kapela občas přehlušila zpěváky a ansámbl dominoval nad sólisty. Některé dialogy byly navíc hůře srozumitelné kvůli akustice sálu.

Po pravdě se ale na The Color Purple nechodí kvůli dialogům. Partitura Brendy Russell, Allee Williams a Stephena Braye, která čerpá z gospelu, jazzu nebo ragtimu, je neuvěřitelně působivá a ani na vteřinu nenudí. Nelze vyzdvihnout jen pár čísel, aniž bychom nezmínili prakticky každou píseň – vše jistě vedl dirigent James Taylor s osmičlennou kapelou, která po celý večer neudělala jedinou chybu.

Marisha Wallace a Rachel John. Foto: Scott Rylander V hlavní roli Celie exceluje alternace z Dreamgirls Marisha Wallace, umělkyně, která se pro zpěv skutečně narodila. Wallace zvládne vše – od plného, dechberoucího výškového „beltu“ až po ty nejtišší, nejcitlivější momenty. Její strhující interpretace skladby I’m Here, která byla vrcholem celého vítězného výkonu, zvedla celý sál ze židlí. Momentu, kdy se Celie dokáže vymanit z nadvlády svého násilnického manžela, se dostalo obrovského potlesku – Wallace nás totiž přiměla jí fandit od první vteřiny.

Budoucí hvězda Hamiltonu Rachel John vyzařuje v roli Shug Avery neodolatelné kouzlo a zároveň mistrně zachycuje skrytý strach ženy, která ví, že její hlavní devízou je vzhled. Její sólo v Too Beautiful For Words nechalo publikum v němém úžasu. Tyrone Huntley ze Superstar (Jesus Christ Superstar) se v roli Harpa opět profiluje jako rozený šoumen a skvělý interpret. Spolu s nesmírně vtipnou Wendy Mae Brown jako jeho manželkou Sofií, která si diváky podmanila jediným vědoucím pohledem, vnesli do představení dokonale načasovaný humor.

Tyrone Huntley a Wendy Mae Brown. Foto: Scott Rylander

Silný a energický ansámbl lemující zadní část pódia vnáší do inscenace nespoutanou energii v tanci i stylizovaných pózách. Pánové dostanou prostor v popředí v rozpustilé písni Brown Betty a druhé dějství nabízí šanci dámám, které v In Miss Celie’s Pants ovládnou scénu s obrovským stylem a sebevědomím. Večer skutečně ožil v momentech, které daly divákům nahlédnout, jak senzační by mohlo být plnohodnotné divadelní uvedení. Bernadette Bangura, Rochelle Jackman a Krishana Parker jako trio drbajících kostelních dam s mistrovskými vokály si pro sebe často ukradly celou scénu.

The Color Purple je neuvěřitelnou přehlídkou talentu, od které nelze odejít bez hlubokého pohnutí. Po ovacích vestoje přímo uprostřed jednání Marisha Wallace nakrátko vystoupila z role a jako Celie se rozhlédla po zaplněném sále: „Podívejte se na všechny ty lidi...“ zamyslela se šťastně. „Podívejte se na ten dnešní den.“ A skutečně, podívejte se. Byl to nezapomenutelný zážitek.