RECENZE: Královská premiéra inscenace The First v londýnském Pit (Vault Festival) ✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí hru The First, novinku od Barryho McStaye, kterou v rámci festivalu Vault 2020 uvádí londýnská scéna The Vaults.

Foto: Alessa Davison The First

Pit, Vault Festival, Londýn

Tři hvězdy

Webové stránky festivalu Vault

V roce 1969, když Apollo 11 sestupovalo k povrchu Měsíce, měl americký prezident Richard Nixon připravený projev k uctění památky astronautů, kteří by při přistání zahynuli. Neil Armstrong a Buzz Aldrin nakonec udělali onen „velký skok pro lidstvo“ a v pořádku se vrátili domů, ale právě tato morbidní historická poznámka pod čarou se stala inspirací pro novou hru Barryho McStaye. Ten na loňském Vault Festivalu zabodoval svou milostnou romancí s netopýří tematikou Vespertilio.

Jeho nejnovější kus, The First, vypráví dva propojené příběhy z blízké budoucnosti, které se točí kolem první pilotované lodi směřující na Mars. Rose a Simeon, uzavření v těsném prostoru vesmírného plavidla, si jsou při cestě k rudé planetě stále bližší. Stejně jako je však Mars stále lákavě nedosažitelný, udržují si i oni profesionální odstup – Rose se vzpamatovává z rozchodu se snoubencem a Simeon vzpomíná na anonymní homosexuální schůzky přes Grindr. Mezitím na Zemi vzniká další pouto mezi dvojicí, kterou dělí rozdíly stejně hluboké jako vesmír sám. Černošský americký konzervativec Marcus spolupracuje s liberální skotskou scénáristkou Alishou na návrhu prezidentova projevu pro případ, že by mise na Mars selhala. Když však události naberou dramatický spád, obě dvojice o sobě navzájem zjistí pravdu – o svých silných stránkách i slabinách.

Foto: Alessa Davison

McStay v těchto dvou propletených liniích nadhazuje spoustu témat, od rasy a genderu přes hrdinství a politiku až po lidskou sounáležitost. Žádné z nich však neudrží jasný směr, kvůli čemuž celek působí poněkud roztříštěně. Hra ovšem nabízí dvě dvojice skvěle vykreslených postav, které v režii Emily Jenkins podávají Katrina Allen a Daniel Ward s velkým nasazením. V obou příbězích mezi herci funguje chemie, která naznačuje možnost spojení i tam, kde se zdá být nemožné.

Scénografii Delyth Evansové dominuje zářící rudý disk představující Mars. Klaustrofobní interiér kosmické lodi ztvárňují herci pod vedením režiséra pohybu Mikeyho Bretta, což podtrhuje působivý zvukový a světelný design Tingying Dong a Lucii Sánchez Roldán. Přestože se hra s vlastními ideami občas trochu pere, jde o ambiciózní pokus vyprávět epický lidský příběh.

Na festivalu Vault uváděno do 16. února 2020.