RECENZE: Do naha!, Bradford Alhambra ✭✭✭✭

Andrew Dunn, Kai Owen, Chris Fountain, Antony Lewis, Louis Emerick a Gary Lucy v inscenaci Do naha! (The Full Monty) Bradford Alhambra a na turné do 15. dubna

16. března 2017

Čtyři hvězdičky

Turné Do naha! po Velké Británii

Závěrečné momenty představení „Do naha!“ (The Full Monty) shrnuly celou show: energický, triumfální tanec, oslnivá světla a dunící hudba, to vše za nadšeného potlesku vestoje od jásajícího publika, které zcela zaplnilo divadlo a provázelo tento příběh nespokojených ocelářů ze Sheffieldu každým jejich odvážným tanečním krokem. Tato inscenace patří k žánru, který u diváků zaručeně boduje: skupina lidí v potížích (často ze severu Anglie) se dá dohromady a bojuje s osobními i vnějšími problémy prostřednictvím tančení, hraní v kapele, pózování pro kalendáře nebo v tomto případě striptýzu. Ale v „Do naha!“ jde o víc, o mnohem víc než jen o partu chlapů, co shodí svršky (a cestou utrousí spoustu vtipů o přirození); pro nás v Británii roku 2017 zasažené úspornými opatřeními a brexitem bylo v příběhu mnoho témat, s nimiž jsme se mohli ztotožnit – nejistota zaměstnání, chudoba, propouštění, kontokorenty, lichváři, strádající komunity. Seznam to byl znepokojivě dlouhý a byla to úleva moci se smát a fandit mužům v jejich vytahaných trenýrkách, jak se snaží tyto nepřízně osudu překonat vyzbrojeni pouze deskami Hot Chocolate a kupou rudých tang.

Louis Emerick, Andrew Dunne, Kai Owen, Gary Lucy, Anthony Lewis, Chris Fountain v inscenaci Do naha!

Režie Jacka Rydera přinesla ambiciózní show poháněnou choreografickým sebevědomím a energií silného obsazení – i když kombinace dialektů a akustiky občas způsobila, že některé vtipy byly hůře slyšet. Gary Lucy jako flákač marnící čas i peníze, kterého jsme každý někdy potkali, vedl partu s uvolněnou jistotou. Kai Owen se ukázal jako charismatický tahoun pro nás všechny s trochou nadváhy a Andrew Dunn vykouzlil skutečný patos a důstojnost v roli milovníka zahradních trpaslíků, který se bojí přiznat manželce svou nezaměstnanost. Zmínit musíme i skvělé ženské vedlejší role, které naše hrdiny střídavě káraly, povzbuzovaly a oslavovaly; zvláštní uznání si zaslouží Pauline Flemingová – kromě toho, že ztvárnila tři odlišné postavy, nám ukázala, že muži nejsou jediní, kdo umí improvizovat, když je fronta na toalety až příliš dlouhá.

Ponurý svět nezaměstnaných a v podstatě nezaměstnatelných lidí, kde všechny ty světlé časy plné práce a smyslu patří minulosti, skvěle evokovala sychravá scéna z rezavějícího vlnitého plechu od Roberta Jonese. I když mě zklamalo, že modrý jeřáb „Margaret“ nehrál větší roli, než že občas zasypal překvapené publikum jiskrami, nahlédli jsme do světa, který nám v Bradfordu byl až příliš blízký.

Pauline Fleming, Jess Schofield, Fiona Skinner v inscenaci Do naha!

Možná skutečnou hvězdou večera – nebo hvězdami – bylo samo publikum, jehož energie a nadšení se vyrovnaly všemu, co se dělo na jevišti. Jejich smích a reakce na odvíjející se osudy dokázaly, že i po 20 letech je příběh „Do naha!“ stále velmi aktuální. Jedinou skutečnou škodou bylo, že v klíčových posledních sekundách zhasla světla a připravila nás o ten finální moment „úplně do naha“… abych citovala dámu vedle mě mávající lahví prosecca: „Proč to udělali?“

REZERVOVAT VSTUPENKY NA TURNÉ DO NAHA! PO BRITÁNII

Fotografie: Matt Crockett