RECENZE: Thrill Me, Jermyn Street Theatre ✭✭✭✭

Vzruš mě (Thrill Me)

Jermyn Street Theatre

12. ledna

4 hvězdičky

Hannah Arendtová kdysi prohlásila, že zlo je banální, ale jak se ukazuje, může být i melodické. Otřesná vražda dítěte se sice nezdá jako nejvhodnější námět pro muzikál, nicméně Stephen Dolginoff se v díle Thrill Me nebojácně chopil skutečného příběhu dvojice „vrahů pro pocit vzrušení“, kteří kdysi šokovali celou Ameriku.

Zámožní mladíci Richard Loeb a Nathan Leopold zahajují svou kriminální dráhu drobnými delikty, které postupně gradují až k vraždě dvanáctiletého chlapce. Jejich vztah je nesmírně komplexní, motivovaný částečně vzájemnou sexuální chemií, ale také touhou po moci a snahou ovládat jeden druhého i okolní svět.

Výsledkem je temná a zneklidňující inscenace, kterou podtrhuje ponurý klavírní doprovod v brilantním podání Toma Turnera. Dynamika moci mezi postavami se neustále proměňuje, když postupně vychází najevo, že zdánlivě zranitelný Nathan možná celou dobu tahal za nitky.

Hudební čísla i texty jsou mrazivě ostré a nabízejí silné harmonie obou protagonistů. Díky plynulosti inscenace písně často splývají jedna v druhou, přesto skladby „Superior“ a „Life Plus 99 Years“ zanechaly hluboký dojem díky spojení makabrózního napětí a intenzivní hudby.

Zatímco Nathanovy pohnutky k účasti na vraždě byly vykresleny poměrně jasně, u Richarda nebylo zcela zřejmé, co jej vedlo k iniciování tak šokujícího plánu. Pár scén sice naznačilo, jak jeho mysl otravuje fascinace Nietzscheho filozofií (což se opírá o historická fakta), ale tato transformace nepůsobila úplně přesvědčivě; divák se nemohl ubránit pocitu, že mnoho zůstalo nevyřčeno.

Dále nebyly plně prozkoumány vnější důsledky homosexuálního vztahu dvojice. Lze předpokládat, že v Americe 20. let by byl takový pár vnímán jako senzace, či dokonce imorální úkaz, postavy se však v žádném okamžiku nezabývají tím, jak by na případné odhalení reagovala veřejnost nebo policie.

Oba hlavní představitelé byli v této pro herce nesmírně náročné produkci skvělí. Guy Woolf byl zpočátku zamilovaný a zranitelný, ale postupně se rozvinul v mnohovrstevnatou postavu. Woolf má na jevišti skutečné charisma a podal strhující výkon. Sebastianu Hillovi sice jednou či dvakrát zakolísal americký přízvuk, ale v roli Richarda byl patřičně démonický a díky svému hlubokému barytonu vdechl partituře život.

Režie Paula Glasera vsadila na maximální strohost; scéna i svícení jsou pozoruhodně prosté, což dodává večeru na syrovosti a intenzitě. Jediným rušivým elementem byl dýmostroj, který každých pár minut bez zjevného důvodu zasyčel. Kostýmy Kim Mackayové vkusně odpovídají dobovým reáliím a podtrhují atmosféru dekadence 20. let.

Pokud se dokážete povznést nad kontroverzní téma, Thrill Me nabízí jeden z nejneobvyklejších a nejniternějších divadelních zážitků současnosti. Je to znepokojivé, ale zvláštním způsobem dojemné a uhrančivé dílo, které nabízí unikátní sondu do podstaty zla a zločinu. Rozhodně stojí za vidění – už jen kvůli tomu příběhu!

Muzikál Thrill Me se hraje v Jermyn Street Theatre do 16. ledna 2016