RECENZE: Trois Ruptures / Tři rozchody, Chelsea Theatre ✭✭✭

Trois Ruptures (Tři rozchody)

Chelsea Theatre

22. ledna 2015

3 hvězdy

Inscenace Trois Ruptures, která připomíná Ionescovy absurdní kusy, tvoří triptych rozchodů – vztahů, které končí z nejrůznějších důvodů: od vyčerpání přes potlačovanou homosexualitu až po nenávist jako z pera Roalda Dahla, přičemž každý z nich vrcholí jinou mírou násilí.

Hra dává vzpomenout i na pozdní texty Caryl Churchillové; díky svižnému tempu a opakujícím se replikám se zde mísí hloubavý, byť vulgární humor s jasnou vizí šílenství, které doprovází rozpad vztahu.

Edith Vernes i Chris Campbell podávají suverénní výkony a jejich cit pro komické načasování je vynikající.

Scéna je jednoduchá a přitom elegantní, tvoří ji pouze stůl a závěsy, které zároveň slouží jako promítací plátna. Režisérka Marianne Badrichani přišla s jasnou koncepcí, v níž se filmová projekce i zvukový design velmi dobře doplňují s živou akcí.

I přes výborné herecké výkony zanechává hra v divákovi pocit určitého chladu. Intelektuální záměr dramatika Rémiho De Vose je sice srozumitelný, ale textu vládne spíše kalkul než upřímný cit.

Trois Ruptures bezpochyby nabízí příjemný divadelní večer. Příběh je sice znepokojivý, ale chybí mu silnější narativní tah, který by takovou míru znepokojení plně opodstatnil.

Divadlo, které člověka nutí k přemýšlení, však vždy stojí za návštěvu.

Recenze: James Garden