RECENZE: Twist Of Lemon, St James Theatre Studio ✭✭✭✭

Twist of Lemmon je one man show Chrise Lemmona, jediného syna Jacka Lemmona. V této uvolněné retrospektivě se nám nabízí pohled na to, jaké je to vyrůstat v těsné blízkosti mezinárodně milované celebrity a jak to ovlivňuje běžný vztah otce a syna. Chris Lemmon je vtipný, vřelý a – především – není Jack Lemmon, což mu dává odstup a jasnou vizi k plnému zhodnocení otcových chyb i slabostí. Je to večer, který zahřeje u srdce; Chris sice občas blekotá a koktá, očividně si užívajíc imitování otce skrze jeho slavné repliky, ale mně osobně se více zamlouvalo, když mluvil přímo sám za sebe.

Hned od začátku se večer nesl v duchu okouzlujícího zlatého věku Hollywoodu. Obklopeni zářivými fotografiemi filmových hvězd vstupujeme do komorního studia divadla St James’s Theatre. Z praskajícího soundsystému nás vítají vzletné smyčce, zatímco se usazujeme ke stolkům s plápolajícími světly a čekáme na naši hvězdu. Atmosféra připomíná deštivou neděli, kdy se zachumláte v křesle při sledování zapomenutého černobílého filmu v televizi; je to útěšné, důvěrně známé, a přitom vzrušující.

Zatímco se otáčejí filmové pásy a my si užíváme sestřih nejlepších momentů Jacka Lemmona, Chris čeká v publiku, směje se s námi a potvrzuje, že v mnoha ohledech patří spíše mezi nás než ke svému hvězdnému tátovi. Lemmon mladší kypí bezmeznou energií, jeho vyprávění i komediální načasování jsou precizní. Krásně ztvárňuje Jacka ve chvíli, kdy si uvědomuje radost z vystupování a rozesmávání lidí. Přesto jsou jeho postřehy z oka této mediální bouře stejně pronikavé. Upřímně se nás ptá: „Jaké to je, kráčet ve stopách giganta?“, přičemž je zjevné, že si sám stále není jistý a hledá odpověď. Tíha otcova oscarového dědictví doléhá na syna, který, jak už to bývá, zjišťuje, že má své vlastní umělecké ambice. Chris se naštěstí vydal jinou cestou a prosadil se jako hudebník, než ho to nakonec přitáhlo k herectví. Příběhy a anekdoty prokládá jazzovými standardy ve vlastním aranžmá i vlastními skladbami, které hraje s vervou a švihem.

Jackova přezdívka pro syna byla „hotshot“ (borče), což byla narážka na chlapcův golfový um. V jiném vesmíru by tento multitalentovaný muž jistě těžil ze „slepého štěstí“ vrtkavého filmového průmyslu. Přesto se zdá, že i přes přirozenou rivalitu a soupeření otce se synem, byl jejich vztah plný hluboké náklonnosti a lásky. V některých upřímnějších a syrovějších momentech Chris s důstojností a laskavostí čelí otcovu alkoholismu. Cokoli jako dítě nebo dospívající cítil, je nyní nahlíženo s rozvahou a velkorysostí; nikdy nesoudí ani neodsuzuje muže, kterého nakonec ocenil a miloval jako chybující lidskou bytost.

Říká se, že abychom dospěli, musíme najít způsob, jak strhnout své idoly. Musíme vystoupit ze stínu svých rodičů a vymanit se z jejich vlivu. To je však zjevně mnohem těžší, jak Chris trefně poznamenává, když vás okolí definuje výhradně skrze váš vztah k někomu jinému, když jste prostě jen objekt – „ten kluk Jacka Lemmona“. Přestože je seznam slavných jmen, která Chris sype z rukávu, ohromující, ono „name-dropping“ může občas působit trochu nuceně a v nás, obyčejných smrtelnících, vyvolat pocit odcizení od megahvězd, o nichž mluví tak nonšalantně. Twist of Lemmon je sice sentimentální a až neamericky upřímný, ale přesto jde o nádherný a dojemný divadelní zážitek.

Twist Of Lemmon se hraje v St James Theatre Studio až do 18. června 2016.