RECENZE: Working, Southwark Playhouse ✭✭✭✭

Zleva: Huon Mackley, Izuka Hoyle a Nicola Espallardo v muzikálu Working. Foto: Robert Workman Working Southwark Playhouse 7. června 2017 4 hvězdičky REZERVUJTE ZDE Konceptuální muzikály v dnešní době zrovna nerostou na každém rohu, přesto byly doby, kdy byly považovány za cestu vpřed a nejzajímavější subžánr hudebního divadla. Nyní máme v této svatyni muzikálového divadla šanci vidět – ve skvělé, skvěle připravené a krásně prezentované produkci – doposud zapomenutý příklad tohoto žánru, který hrdě zdobí velký sál. Ve skutečnosti se jedná o evropskou premiéru doposud „ztraceného díla“. A s radostí mohu oznámit, že je ve velmi dobré kondici. O čem tedy tento „koncept“ je? Rozsáhlá reportážní kniha amerického spisovatele (a národního fenoménu) Studse Terkela, která nese stejný název jako toto dílo, posloužila v 70. letech jako předloha pro jevištní adaptaci, za níž nestojí nikdo menší než Stephen Schwartz (kterého jsme zhruba před rokem mohli vidět ve foyer právě tohoto divadla) – ve spolupráci s Ninou Faso. A s dalším přispěním Gordona Greenberga. Jedná se o sled monologů, v nichž obyčejní pracující lidé vyprávějí o svém dni, svých povinnostech, životech a snech. A prozpívají a protančí se celou řadou čísel od Craiga Carnelii, Micki Grant, Mary Rodgers, Susan Birkenhead, samotného Schwartze a legendárního Jamese Taylora. A aby toho nebylo málo, před několika lety prošlo dílo výraznou revizí, kdy přibyla modernější čísla od Lina-Manuela Mirandy. Všechny písně jsou skvěle napsané, i když některé jsou působivější než jiné. Krysten Cummings v Working. Foto: Robert Workman Obsazení, které se toho všeho ujalo, tvoří tucet interpretů – polovina z nich jsou zavedení umělci a druhou polovinu tvoří čerství absolventi předních britských divadelních škol, pro které je tento angažmá profesionálním debutem a rozhodně o sobě dávají vědět! Mezi ostřílené matadory patří úchvatná Krysten Cummings – myslím, že snad jediná rodilá Američanka v souboru – která se do pravdy své role dokáže vžít víc než kdokoli jiný. Nejde jen o slova, ale o fyzický projev v každém záklonu hlavy, gestu ruky, v postoji nebo špičkách nohou: je to tak komplexní a přesvědčivý výkon, jaký v hudebním divadle uvidíte málokdy. Její podání písně „Just A Housewife“ má nejblíže k čisté poezii: své postavě dodává sílu a citovou hloubku postav ze Schubertových písní a dělá z prosté Carneliovy melodie dílo neuvěřitelné hloubky. Zleva: Izuka Hoyle, Peter Polycarpou, Luke Latchman, Huon Mackley a Patrick Coulter v Working. Foto: Robert Workman Možná ne všechny postavy mají tak silně napsaný materiál, ale výkony jsou to krásné. Peter Polycarpou disponuje nádherným hlasem a citlivě reaguje na každý záchvěv své postavy; s málem slov, ale o to větším srdcem a duší. Sledovat ho a poslouchat je jako vidět obyčejného chlápka, který se právě zařadil po bok velikánů tesaných do Mount Rushmore. Stejně úspěšná je se svými postavami i Siubhan Harrison, stejně jako Liam Tamne se svým sytým, hřejivým hlasem. A zmínil jsem se už, že jde o jeden z MÁLA skutečně reprezentativních příkladů diverzity v obsazení v celém Londýně? A to nejen na muzikálové scéně, ale v divadle obecně. Tady vidíme svět takový, jaký skutečně je! Liam Tamne (uprostřed) v Working. Foto: Robert Workman Díky za to patří celému týmu producentů (Jack Maple, Ramin Sabi, Christopher Ketner & D.E.M. Productions) a geniálnímu režisérovi Luku Sheppardovi, kterému se spolu s nápaditým choreografem Fabianem Aloisem (asistence Hollie Taylor) a asistentkou režie Leigh Toney podařilo přenést toto panorama moderního městského života plynule na jeviště. Jean Chan vytvořila realistickou scénu, syrovou a industriální (velmi v duchu Southwark Playhouse), a Gabriella Slade excelovala s kostýmy, které působí opotřebovaně a autenticky: košile ladí s fasádami budov a podobně. Je to velmi působivý efekt. Vše neokázale nasvítil Nic Farman a zvukový design Toma Marshalla je čistý a skvěle vyvážený. Dean Chisnall v Working. Foto: Robert Workman Možná dáváte přednost zkušeným tvářím nebo mladé energii, ale ať už se zaměříte na starší gardu (včetně elegantní a moudré Gillian Bevan či Deana Chisnalla s medovým hlasem a skvělým komediálním talentem), nebo na nové talenty (Patrick Coulter, Nicola Espallardo, Izuka Hoyle, Luke Latchman, Huon Mackley nebo Kerri Norville), zjistíte, že svou práci odvádějí na jedničku. Představení trvá asi 90 minut bez přestávky a kapela (hudební dozor Alex Parker, hudební nastudování Isaac McCullough) zní skvěle. Dalo by se polemizovat o tom, zda je onen „koncept“ skutečně jasným a spolehlivým vodítkem po celou hodinu a půl; možná vás napadne, že jde spíše o tematickou revui na téma „práce“ než o cokoli jiného; možná byste si i přáli trochu víc dějové výplně mezi těmi skvělými hudebními čísly (britský divák to má zkrátka ve zvyku!). Ať tak či onak, ty písničky si zamilujete. Mnohé z nich si budete pamatovat – a to velmi rádi. A co je lepší práce než ta, na kterou můžete s úsměvem vzpomínat i v budoucnu? Do 8. července

REZERVOVAT VSTUPENKY NA WORKING