Retrospektiva: Joshua St Clair

Sarah Day si povídá s hercem z West Endu Joshuou St. Clairem o divadelním světě a o tom, jaké to je být součástí původní londýnské inscenace Frozen.

Vzpomeneš si na svou úplně první dětskou roli a co tě vlastně k divadlu přivedlo? Moje první zkušenost na jevišti byla v sedmi letech. Hrál jsem velmi usměvavého kluka v sirotčinci v místní ochotnické produkci muzikálu Oliver! Ten náboj a vzrušení na scéně jsem si okamžitě zamiloval.

Ale ještě dávno předtím mě rodiče seznamovali s hudebními filmy, včetně Olivera nebo klasik jako Mary Poppins a Za zvuků hudby. Mým nejoblíbenějším kouskem byl ale film Bedknobs and Broomsticks (Čarodějky pod postelí). Pořád jsem si v obýváku přezpěvoval jejich písničky!

Zajímavé je, a říká to hodně lidí, že si vlastně nedokážu představit, že bych dělal něco jiného. Ve škole mi to sice pálilo, ale pro nic jiného jsem prostě neměl takovou vášeň.

Gratulujeme k roli v původním obsazení Ledového království (Frozen) na West Endu. Prozraď nám něco o konkurzu a na co se nejvíc těšíš. Moc děkuji! Jsem vážně nadšený, že u toho můžu být. Celý seznam obsazení Frozen najdete zde.

Cesta k roli byla docela dlouhá. Konkurz měl spoustu kol, kde se kombinoval zpěv, herectví, tanec i párová akrobacie. Když přišla nabídka, měl jsem obrovskou radost – Disneyovky mám prostě rád!

Upřímně se teď nejvíc těším na to, až budu zase stát na jevišti. Má to samozřejmě víc rovin – je to nová show na West Endu, o které se hodně mluví, budeme první obsazení, což s sebou nese úžasnou energii. Navíc se hraje v nově zrekonstruovaném Theatre Royal Drury Lane, které prý vypadá fantasticky. Ale hlavně mi chybělo dělat to, co miluju.

Proč je pro tebe divadlo důležité? Hlavně kvůli tomu úniku z reality. Nedokážu spočítat, kolikrát jsem šel na představení a nechal se úplně pohltit světem, který přede mnou vytvořili. Sledujete živé lidi, jak prožívají emoce v reálném čase, a to mě fascinuje. Divadlo vás vtáhne úplně jinak než jakýkoli jiný druh umění. Jak se připravuješ, když se vžíváš do nové role? Pro mě je klíčem k přípravě uvolnění. Snažím se najít vnitřní klid a přirozenost v jakékoli postavě, kterou hraju. Samozřejmě to má různé podoby podle charakteru postavy, ale věřím, že když se na jevišti cítím v pohodě, přenese se to i na diváky.

Jak ses udržoval v kreativní formě během lockdownu? Byla to taková směsice. Objevilo se pár příležitostí k učení, což mě baví, a taky si hrozně rád zpívám, když jsem sám doma v bytě. Sousedi mě už musí nenávidět, ale pomáhá mi to se uvolnit a udržet hlas v kondici, když zrovna nehraju osm představení týdně.

Taky jsem velkou část minulého roku pracoval jako asistent v jedné divadelní produkční společnosti. Vidět tu druhou stranu mince bylo nesmírně zajímavé a díky tomu teď celému tomuhle průmyslu mnohem lépe rozumím.

Co tě inspirovalo k založení vlogu „Z nuly na Pabbieho: Cesta za fyzičkou“? Postava Pabbieho ve Frozen má, řekněme, dost odvážný a odhalující kostým! Věděl jsem, že se chci dostat do skvělé formy, abych se na scéně před tisíci lidmi cítil sebevědomě. Tak mě napadlo, že by mohla být sranda tu cestu dokumentovat. S blogováním jsem neměl žádné zkušenosti a moje střihové schopnosti byly dost pochybné, ale fakt mě to ke konci roku udrželo v tvůrčím režimu.

Teď mám s natáčením pauzu, protože je všechno zavřené. Byla by to jen videa, jak sedím na gauči a jím tousty, a na to se asi nikdo koukat nechce. Doufám, že to restartuju, až budeme vědět víc o termínech představení.

Pověz nám nějakou svou nejlepší nebo nejvtipnější historku z jeviště.

Nezapomenutelný zážitek byl, když jsem na britském turné naskočil jako understudy do hlavní role Charlieho v Kinky Boots. Je to obrovská role, ale neskutečně zábavná. Co se týče těch vtipnějších (nebo spíš hororových) momentů – v Birmingham Hippodrome mi jako Charliemu během čísla „Everybody Say Yeah“ vyletěla jedna z těch ikonických červených kozaček přímo do orchestřiště před zraky dvou tisíc lidí! Chtěl jsem se propadnout hanbou!

Které tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany, věci pro štěstí nebo modré M&Ms... Jsem hrozný, v mé šatně je většinou děsný nepořádek! Ale typicky byste tam našli šálek kávy, velkou láhev vody a pravděpodobně nějakou sladkost. Čokoláda, to je moje slabost! Jinak na talismany nebo rituály si moc nepotrpím. Kdyby tvůj život byl show, jak by se jmenovala?

Těžká otázka! Možná „Kávový závislák“, protože kafe piju víc, než je zdrávo, a na jeho kvalitu mám obvykle dost vyhraněný názor.

I když v tuhle chvíli by se ta show asi jmenovala „Co zbylo v lednici?!“

Co bys vzkázal čerstvým absolventům hereckých škol? Především vás vítám mezi námi! Gratuluji, že jste školu dokončili v téhle bláznivé době. A za druhé – i když se to teď nezdá, věřte, že jste vstoupili do toho nejúžasnějšího a nejvděčnějšího oboru na světě. Všechno se zase zlepší, a až se tak stane, pochopíte, proč to všichni tak milujeme a proč jsme šťastní, že můžeme být součástí divadla.