To nejlepší z roku 2023 – Paul T Davies

Paul T Davies bilancuje své nejoblíbenější divadelní zážitky roku 2023

Rok 2023 se zdál být rokem, kdy divadlo konečně potvrdilo svůj definitivní návrat po pandemii. Rozhodně na West Endu byla k vidění spousta her a muzikálů, které působily výjimečně, a prvotřídní herci se postarali o skutečné divadelní „události“. (A ruku v ruce s tím šly i závratné ceny vstupenek, což bylo téma hojně diskutované na obou stranách jeviště). Svůj recenzentský rok jsem si rozhodně užil a viděl jsem několik neuvěřitelných kusů! Tady je tedy moje nejlepší desítka.

Obsazení inscenace Operation Mincemeat. Foto: Matt Crockett OPERATION MINCEMEAT

Legenda, která se stala skutečností. Vzniklo to na malé „fringe“ scéně, aby to nakonec zakotvilo na West Endu, a je to naprosto skvostné! Nesmírně talentované obsazení pěti herců s lehkostí a dovedností zvládá mnoho rolí, aby odvyprávělo tento unikátní příběh o válečné špionáži. Plakal jsem smíchem a hned nato mě dojala nádherná citlivost a hloubka scénáře. Už jsem na tom byl znovu a věřte, že i vy to budete chtít vidět více než jednou!

RECENZE: Operation Mincemeat, Fortune Theatre ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Rachel Wooding (Rose) a Robert Lonsdale (Harry). Foto: Johan Persson STANDING AT THE SKY’S EDGE Je pro mě neobvyklé mít v čele žebříčku dva muzikály, ale pro National Theatre – které je mým DIVADLEM ROKU – to byl fantastický rok. Tento muzikál, který se sem přesunul ze Sheffieldu, je triumfem historie britské dělnické třídy, vyprávěným skrze hudbu Richarda Hawleyho. Jeden byt v sídlišti Park Hill v Sheffieldu, tři časová období (1960, 1989 a 2015) a velkolepý příběh naděje, zoufalství a přežití vyprávěný skrze obyvatele onoho bytu. Je to epické a nemůžu se dočkat jeho návratu na West End! RECENZE: Standing At The Sky's Edge, National Theatre ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Callum Scott Howells a Rosie Sheehy. Foto: Marc Brenner ROMEO AND JULIE

Další koprodukce National Theatre, tentokrát s cardiffským Sherman Theatre. Gary Owen přepracoval Shakespearův příběh o propasti mezi dvěma světy do vyprávění o osamělém tátovi, který potká dívku na její cestě pryč z jejich čtvrti. Strhující výkony a univerzální příběh povýšily hru z lokálního prostředí Splotts, a přitom ji velmi chytře ponechaly pevně zakořeněnou v této části Cardiffu. Další vítězný příběh z dělnického prostředí.

RECENZE: Romeo and Julie, National Theatre ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Obsazení inscenace The Crucible. Foto: Brinkhooff Moegenburg THE CRUCIBLE (Čarodějky ze Salemu)

Bez omluvy přidávám další produkci National Theatre, moji „obnovenou premiéru roku“. Majestátní inscenace Lynsey Turner rezonovala naléhavostí a šepot o čarodějnictví odrážel pomluvy v našem současném světě sociálních médií, aniž by došlo k jakémukoli přepisování textu. A skutečně tam pršelo!

RECENZE: The Crucible, Gielgud Theatre London ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Foto: Tommy Ga-Ken Wan THE GRAND OLD OPERA HOUSE HOTEL

Fringe festival v Edinburghu byl jako vždy ohromující, nádherný a vyčerpávající zážitek, ale stál za to díky takovým klenotům, jako je tento! Opera na scéně Traverse Theatre je vzácný zážitek, u kterého mi srdce zaplesalo radostí!

RECENZE: The Grand Old Opera House Hotel, Traverse Theatre, Edinburgh Fringe ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Foto: Marc Brenner THE FATHER AND THE ASSASSIN

Zpátky do National Theatre na nejlepší historickou hru, kterou jsem letos viděl. Příběh Gándhího vraha, Nathurama Godseho, mě mnohému naučil a nabídl vynikající hlavní výkon Hirana Abeysekery. Také se ukázalo, že režiséři konečně zlomili kletbu nových her na obrovské scéně divadla Olivier – děj plynul naprosto přirozeně.

RECENZE: The Father and the Assassin, National Theatre ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

REY CAMOY (COLCHESTER FRINGE FESTIVAL)

Myslím, že jsem ještě nikdy nezařadil taneční kus tak vysoko, ale my v Colchesteru máme to štěstí, že se u nás rozvíjí Fringe festival, na kterém se představily i soubory z Japonska. Toto dílo o malíři Rey Camoyovi, mimo Japonsko neznámém, bylo krásné, podmanivé a zůstává hluboko v paměti.

RECENZE: Rey Camoy, Colchester Fringe Festival ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

MY DAD WEARS A DRESS (EDINBURGH FESTIVAL FRINGE)

Přesně o tom by měl Fringe být – rozkošné dílo Marie Telnikoff o vyrůstání s otcem, který se rád převléká do ženských šatů, bylo čirým potěšením. Jako přirozená komička si podmanila jeviště svým vyprávěním a její příběh ve mně zůstal ještě dlouho po skončení festivalu.

RECENZE: My Dad Wears A Dress, Underbelly Cowgate, Edinburgh Fringe ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

ARE YOU LOVIN’ IT? (COLCHESTER FRINGE FESTIVAL)

Podivná, bláznivá a úžasná – tato břitká satira na globalizaci potravinových řetězců byla radostí sledovat, navíc se skvělou interakcí s publikem!

RECENZE: Are You Lovin' It?, Colchester Fringe Festival ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

Laura Medforth (máma), Bertie Caplan (Luke), Richard David Caine (táta) a soubor. Foto: Marc Brenner THE WITCHES (Čarodějnice)

Přírůstek na poslední chvíli, ale nový muzikál National Theatre jsem si náramně užil. S drobným doladěním by to mohl být přesně ten konkurent pro Matildu, na kterého jsme čekali!

RECENZE: The Witches, National Theatre ✭✭✭✭✭ (britishtheatre.com)

To jsou představení, která jsem měl to štěstí recenzovat. Kromě nich byly podle mého názoru vynikajícími produkcemi také Brokeback Mountain v @sohoplace, A Streetcar Named Desire (Tramvaj do stanice Touha – Paul Mescal a Patsy Ferran předvedli výkony roku), A Little Life (i když to byl test odolnosti), The Motive and the Cue, které se teď hraje na West Endu, a Dancing at Lughnasa v National Theatre.

Rok 2024 má v plánu mnoho lákavých titulů! Doufejme, že naplní očekávání. Přeji vám klidný, zdravý a nádherný nový rok!