Co mají společného dětský seriál Playdays, drama Na konci duhy a londýnský Finsbury Park?

Dramatik Peter Quilter Vzhledem k blížící se britské premiéře hry 4000 dní se BritishTheatre.com setkal s dramatikem z West Endu a Broadwaye Peterem Quilterem, aby zjistil podrobnosti o měsíčním uvádění jeho hry v Park Theatre – a také o nadcházejícím britském turné jeho veleúspěšného titulu Na konci duhy. Začínal jste jako herec a moderátor – a to dokonce v pořadu Playdays! Co vás přimělo k přechodu od herectví k psaní? Dal jsem se dohromady s malou skupinou přátel herců a rozhodli jsme se, že potřebujeme nějaké představení, kterým bychom zaujali castingové režiséry. Tak jsem pro nás tři napsal hru o Oscaru Wildovi s názvem Mirror of the Moon. Uvedli jsme ji na Fringe a jednoho večera se objevil zástupce Royal Court a řekl mi, že bych se měl psaní her věnovat naplno. Pozvali mě do své skupiny mladých autorů (Young Writers Group), abych se účastnil workshopů, seminářů, čtení atd. Bylo to v době, kdy budovu vedl Stephen Daldry. To mě přimělo brát psaní vážně a od té doby se všechno rozjelo. Byl to docela skok od moderování dětských pořadů na BBC! Co vás inspirovalo k napsání 4000 dní – příběhu Michaela a jeho ztráty paměti?

Kupodivu to byl sen, který se mi zdál. Zdálo se mi, že ležím v nemocniční posteli obklopen hromadami starých novin. Doktor mi říkal, že je musím všechny přečíst, abych dohnal těch 11 let, které mi chybí. Bylo to hrozně zvláštní. Druhý den jsem vstal z postele a začal psát hru.

Sloganem hry je: Co byste dělali, kdybyste zapomněli posledních deset let svého života…? Co byste dělal VY? No, moje kariéra se naplno rozjela teprve před 11 lety, takže by to nebylo moc praktické... Myslím, že bych si to všechno chtěl prostě zopakovat. Byla to skvělá jízda, která začala v roce 2005, kdy jsem měl v londýnském West Endu v Duchess Theatre premiéru hry Je úžasná! (Glorious) a ve stejnou chvíli měla v Sydney Opera House v Austrálii světovou premiéru hra Na konci duhy (End of the Rainbow). V posledním desetiletí jsem hodně cestoval a zažil tolik úžasných i děsivých divadelních zážitků. Takže ano, nasedl bych znovu na tu horskou dráhu a projel si to celé ještě jednou.

Maggie Ollerenshaw, Alistair McGowan a Daniel Weyman ve hře 4000 dní. Foto: Rory Lindsay Obsazení hry 4000 dní je hvězdné – Alistair McGowan, Maggie Ollerenshaw a Daniel Weyman. Co doufáte, že tito herci vašim postavám přinesou?

Z tohoto obsazení jsem upřímně nadšený. Každý z nich je jako člověk i jako herec jiný, takže do postav vnášejí svůj vlastní, velmi osobní pohled. V každém z nich je určitá citlivost, spojená s inteligencí a humorem. Budou skvělí.

A proč je ze všech londýnských divadel pro britskou premiéru této hry zvoleno právě Park Theatre ve Finsbury Park?

Podle mě je to nejvíce sexy divadlo v Londýně. Je mladé, neotřelé, dravé a má tu úžasnou komorní atmosféru, která diváka vtáhne přímo do děje. Nedokážu si představit dokonalejší místo pro uvedení nové hry.

V minulosti jste byl nominován na ceny Olivier a Tony; myslíte, že by 4000 dní mohla být ta vítězná záležitost? Pokud ano, proč? A záleží vám na tom?

Na těchto předáváních cen jsem, zdá se, vždycky jen za družičku, a ne za nevěstu. Nejsem si jistý, proč mi to pořád uniká. I když často dostávám druhý nejvyšší počet hlasů, což je asi taky o co se opřít. Člověk prostě musí psát to, co píše, a netrápit se tím. Kdybyste si sedli s rozhodnutím napsat hru, která vyhraje cenu, dopadlo by to jako strašná hra. Ale někdy v budoucnu bych doma nějakou tu trofej rád měl. Psaní her je tvrdý byznys a naše sebevědomí dostává pravidelně zabrat, takže malá soška na krbové římse by se hodila pro ty dny, kdy v zoufalství tlučete hlavou o stůl.

Po vyprodaných sezónách ve West Endu a na Broadwayi vyráží 12. února na turné po Velké Británii hra Na konci duhy (End of the Rainbow) – představení, za které jste pravděpodobně nejznámější. Zdá se, že zájem o tento životopisný titul o Judy Garland raketově vzrostl; proč tomu tak podle vás je?

Už si to žije vlastním životem a já s tím stěží držím krok. Hrálo se to v asi 27 zemích a nyní se připravuje i film. Myslím, že jsme všichni podcenili přitažlivost příběhu Judy Garland. Byla to fascinující, uhrančivá, dravá, vtipná a okouzlující postava. Diváci se do ní naprosto zamilují, bez ohledu na její chování na jevišti i mimo něj. Navíc ta hudba je nadčasová a krásná. V novém šestiměsíčním britském turné máme skvělé obsazení – Lisa Maxwell, Sam Attwater a Gary Wilmot. S těmito lidmi to bude v divadle nádherný večer.

Dokázal byste si při psaní představit takový úspěch a rozmach?

Všichni mi říkali, že je to špatný nápad. Takže vůbec ne. Myslím, že každý čekal, že napíšu nějakou poctu. Mě ale víc zajímaly postavy a emoce, ten střet všeho, co se dělo v zákulisí. Úspěch byl obrovským překvapením. První představení bylo ve čtvrtek v Northamptonu, venku pršelo a byla zima, v hledišti jen polovina lidí. Ale když to skončilo, všichni vstali a nekonečně tleskali. Nemohli jsme tomu uvěřit. Od té chvíle se to prostě nezastavilo.

Pracujete na něčem novém? Právě jsem dokončil hru o slavné operní hvězdě Mario Lanzovi, kterou teď nabízím producentům. Navíc mám koncem roku v Park Theatre premiéru další nové hry. Je to komedie s názvem Saving Jason, která bude mít v Parku premiéru v listopadu. A nakonec, jaké je vaše divadelní „guilty pleasure“?

Miluji muzikály, zejména ty od Sondheima. Když se dívám na činohru, přistihnu se, jak ji analyzuji – strukturu a podobně. Ale u muzikálu na to všechno zapomenu, jen se opřu v křesle a užívám si to.

Hra 4000 Days se hraje v Park Theatre do 13. února 2016. Rezervujte si vstupenky. Hra End Of The Rainbow bude v roce 2016 na turné po Velké Británii. Rezervujte si vstupenky.