Tracy-Ann Obermanová nachází pro svého Shylocka inspiraci ve fašismu 30. let

Tracy-Ann Oberman o tom, jak bude v nadcházejícím turné Kupce benátského hrát Shylocka jako matriarchu z East Endu

Tracy-Ann Oberman Shakespeareova Kupce benátského vždycky nenáviděla. Od doby, kdy hru probírali ve škole, ji trápil až krajní antisemitismus postav – v jejich slovech i chování vůči židovskému lichváři Shylockovi. „Bylo mi hrozně nepříjemné, když se všichni smáli ‘My ducats, my daughter’ a chodili kolem a napodobovali Shylocka, jak si mnul ruce,“ vzpomíná, „a pak se na konci smáli, když starému muži oholili vousy a odvlekli ho pryč, úplně o všechno přišel.“

Navzdory své averzi se Oberman rozhodla tuhle problematickou hru vzít na sebe a najít nový způsob, jak k jejímu antisemitismu přistoupit – tím, že Shylocka ztvární ona sama. Spojila se s režisérkou Brigid Larmour a přišly s konceptem, v němž se Shylock promění v dělnickou matriarchu z londýnského East Endu ve 30. letech, kdy Britská unie fašistů Oswalda Mosleyho napodobovala to, co se dělo v nacistickém Německu, a útočila na Židy. „Chtěla jsem vidět, co se stane, když z toho uděláte silnou, rozzlobenou ženu, která jako přeživší bojuje o život a má jediné dítě – dceru Jessicu – a chce jí dát lepší budoucnost, zatímco se snaží protloukat antisemitismem třicátých let.“

Inscenace bude mít v září premiéru v Nuffield Southampton Theatres a pak zamíří do Liverpool Playhouse, Watford Palace Theatre, Leeds Playhouse a nakonec v listopadu do Rose Theatre v Kingstonu nad Temží na jihu Londýna. Turné se naváže na výročí bitvy u Cable Street, kdy se 4. října 1936 dělnické komunity východního Londýna spojily a zahnaly protestní pochod Mosleyho fašistických „černokošiláčů“. Odhadem 20 000 lidí je vytlačilo – s nohami od židlí, shnilou zeleninou a dalšími improvizovanými zbraněmi – a mezi nimi byla i Obermanina vlastní rodina. „Příběhy, na kterých jsem vyrůstala, byly o silných matriarchách, které stály v první linii se svými dcerami i syny, převracely náklaďáky a házely z oken kuličky,“ říká.

Její prababička Annie utekla před ruskými pogromy v Bělorusku a usadila se s manželem Isaacem v oblasti kolem Cable Street; později vedla rodinný oděvní podnik „železnou rukou“. Byly tu také dvě pratety: „Machine Gun“ Molly, která firmu rovněž řídila, a Sarah Portugal, „která nosila výrazně červenou rtěnku a kouřila dýmku“. Tyto „velmi silné matriarchální postavy“ Oberman inspirovaly po celý život – a teď i v jejím pojetí ženského Shylocka.

Její rodina byla také celoživotně socialistická, připomíná Oberman. „Měli obrovský podíl na vzniku odborového hnutí a Labour Party.“ I to přiživilo její hněv nad tím, že strana nedokázala řešit antisemitismus ve vlastních řadách – a kvůli čemu se ona, stejně jako třeba Rachel Riley, stala terčem nechutných, nenávistných útoků na Twitteru. „Nejvíc mě bolelo, že to byla moje strana, moje dědictví, moje historie, moje rodina.“ Dodává, že ta nenávist byla také silně misogynní a mířila hlavně na ženy. Zkušenost ji ale posílila v aktivismu – a v době, kdy v Británii po Brexitu znovu roste antisemitismus, je její nová interpretace Kupce benátského aktuálnější než kdy dřív. „Ta hra se mnou v posledních letech jako s aktivistkou hodně rezonovala, protože jsem se ocitla v první linii – zvlášť na sociálních sítích – když jsem se ozývala proti narůstající vlně antisemitismu a protižidovských výroků.“

Důležitou součástí turné bude vzdělávací program – s cílem připomenout, jak populární byl fašismus v Británii ve 30. letech, zejména mezi aristokracií. Leeds Playhouse v jeho rámci upozorní i na další klíčovou událost: bitvu u Holbeck Moor 27. září, tedy pouhý týden před Cable Street. Tehdy Britská unie fašistů vyrazila na pochod z centra Leedsu na shromáždění v Holbeck Moor na jihu města, ale narazila na přibližně 30 000 lidí odhodlaných je zastavit. Sám Mosley byl lehce zraněn, když ho do hlavy zasáhl velký kámen. Oberman podotýká, že generace její malé dcery se učí o hnutí za občanská práva v USA, ale o tom britském vůbec nic. „Nikdo z nich neví nic o tom okamžiku v Cable Street, kdy Oswald Mosley přivedl své fašisty do ulic s protižidovským programem a všechny dělnické komunity se semkly a řekly: neprojdete. Ještě důležitější – a to je na tom tak vzrušující – je, že to bude velký vzdělávací projekt, který vyjede do regionů a připomene téhle zemi naše vlastní hnutí za občanská práva: chvíli, kdy se dělnické komunity zvedly a společně se postavily proti fašismu podporovanému vyššími vrstvami.“

Larmour, umělecká ředitelka Watford Palace Theatre severně od Londýna, také říká, že doufá, že tato inscenace lidem připomene, „jak blízko bylo k tomu, aby fašismus v této zemi ve 30. letech skutečně zesílil. Je nebezpečné na to zapomenout.“ Nadchlo ji i to, jak Obermanin koncept „otevřel“ hru, v níž se kupec Antonio a hrdinka Portia snaží porazit židovskou obchodnici s mladou dcerou. „Když Tracy řekla, že si Shylocka představuje jako matriarchu z East Endu, pomyslela jsem si: skvělé – to mi dává cestu k Antoniovi a Portii, kteří jsou pro mě vždycky velmi problematické postavy. Říkala jsem si, že můžeme mluvit o anglickém fašismu, můžeme mluvit o Oswaldu Mosleym, můžeme mluvit o aristokratické podpoře fašismu, která se v příběhu války tak trochu vytratila. Tak si Antonia představuji jako jakousi mosleyovskou figuru – charismatickou – a Portii možná jako o něco vzdělanější Dianu Mitfordovou, což hře dodá barvu. Ty postavy jsou samozřejmě okouzlující a fascinující – chceme jich vidět víc.“

Není to poprvé, co se režiséři snaží vyzvat k přehodnocení antisemitismu v této hře, která odrážela tehdejší běžné postoje k Židům v alžbětinském Londýně. Když je Shylock obsazován židovskými herci, moderní inscenace často zdůrazňují tragiku jeho situace a vykreslují ho jako oběť posměchu a manipulace ostatních. Někteří režiséři se také snažili zvýraznit chyby a odpudivé chování křesťanských postav a naznačit, že Shakespeare mohl antisemitismus zkoumat nebo zpochybňovat. Oberman je však odhodlaná neudělat ze svého Shylocka oběť. „Je jedno, kolikrát jsem Kupce benátského viděla nebo jak byl inscenovaný – lidé ho buď litují, nebo se mu smějí, a já nevím, co je horší.“ Je zřejmé, že s oporou rodinné síly a vlastního aktivismu nebude její Shylock postavou k politování, ale portrétem přežití.

HARMONOGRAM TURNÉ KUPCE BENÁTSKÉHO