ROZHOVOR: Dean Chisnall o tom, jaké to je být Shrekem

Dean Chisnall jako Shrek Dean Chisnall momentálně objíždí Spojené království v hlavní roli muzikálu Shrek. Tato postava je již delší dobu neodmyslitelnou součástí jeho života. Douglas Mayo zjišťoval, co obnáší přijmout takovou výzvu, a uvědomil si, že být zelený není zrovna med! Jak dlouho už roli Shreka hrajete?

Než v únoru svou štaci v tomto představení ukončím, budu v něm hrát celkem pět let. Mezi angažmá ve West Endu a turné byla sice krátká pauza, ale myslím, že tu zelenou masku jsem měl na obličeji už asi tisíckrát! Raději na to ani nemyslím! Ale nemůžu si stěžovat.

Jaké to bylo, když jste jako Shrek nastoupil poprvé?

Prvních dvanáct měsíců ve West Endu jsem roli alternoval (hrál jsem jedno z prasátek v ansámblu a různé další postavy) a v Theatre Royal Drury Lane mě do role hodili doslova na poslední chvíli. Spustil se požární poplach a dva tisíce diváků musely opustit sál. Nigel Lindsay tehdy zrovna přišel o hlas – vůbec neměl vystupovat a během toho představení se trápil – a mně se během toho poplachu doneslo, že jdu na scénu jako Shrek. Byl to asi jeden z nejděsivějších zážitků v mém životě, ale zvládl jsem to. Měl jsem poctivě nastudováno, takže to dopadlo dobře.

Jak se na roli každý den připravujete?

Většina lidí si ani neuvědomuje, co všechno obnáší proměna v Shreka před každým představením. Do divadla chodím každý den kolem čtvrté odpoledne a čeká mě dvouhodinové líčení (viz níže), pak hlasová rozcvička a pak trvá další půlhodinu, než se nasoukáte do kostýmu. Celý proces stvoření Shreka tedy zabere asi 2,5 hodiny. To je na tom to nejvyčerpávající – udržet soustředění a energii během celé té přípravy.

Víme, že jste někde uvnitř toho kostýmu, musíte jako herec kvůli masce nějak přehrávat nebo více gestikulovat?

Když jsem Shrek, mám úplně jinou chůzi i způsob vystupování. Je to diametrálně odlišné od toho, jaký jsem já, herec Dean. V tom kostýmu je neuvěřitelné horko, nejhorší je to těsně před koncem prvního dějství, a pak už to až do konce v podstatě jen doklepete.

Máte v představení nějaký oblíbený moment? Ano, mám. Je to dojemný a krásný okamžik těsně před koncem prvního dějství, kde Shrek zpívá píseň Who I’d Be. V té písni se poprvé – a pravděpodobně naposledy, než ho uvidíme na svatbě – Shrek citově obnaží a uvědomí si, že by možná nechtěl být vyloženě normální, ale že mu v životě určité věci chybí. Poprvé se otevře, a když na konci písně spadne opona, všechno zůstává otevřené. Je to nádherně napsaná skladba. Představení mluví o tom, že člověk nemusí splňovat očekávání a může být sám sebou. Jaké máte ohlasy od diváků? Chápou toto poselství?

O tom není pochyb. Lidi, kteří tento aspekt nečekali, to často překvapí. Když se díváte na film, necháte se strhnout a pobavíte se, ale myslím, že divadelní show je dojemnější a nese hlubší poselství. Je v pořádku být jiný. Žijeme ve světě posedlém vzhledem a lidé v Shrekovi nacházejí osvěžující příběh. Když se na konci druhého dějství dostaneme k číslu Freak Flag, publikum šílí. Po představení jsou lidé upřímně dojatí a říkají, že se jejich děti naučily něco o toleranci a o tom, že odlišnost není překážkou.

Dean Chisnall, Bronte Barbe a Idriss Kargbo. Foto: Helen Maybanks

Zcela upřímně, důvodem, proč tu roli hraju i po pěti letech, je to, že je nesmírně zábavná. Podle mého názoru se díky tomu humoru někdy baví víc dospělí než děti, a přitom to není ani trochu nevhodné. Děti si užívají podívanou a devítimetrovou dračici, dospělí se nechají strhnout tím ostatním, ale všichni si odnášejí stejné poselství. Je moc hezké setkávat se s tak pozitivními reakcemi.

Pocházíte z Ormskirku a už dříve jsem vás slyšel mluvit o vašich hereckých začátcích. Máte nějakou radu pro mladé lidi, kteří uvažují o herecké dráze?

Upřímně, nevěděl jsem o tom vůbec nic. Jediné, co jsem dělal, bylo, že jsem se zapojoval do všeho možného, a to je asi jediná rada, kterou můžu dát. Hrajte ve školním představení, v místním ochotnickém spolku, nemusí to být nic velkého. Až s věkem mi došlo, že bych to chtěl zkusit profesionálně. K herectví jsem se v Londýně dostal poměrně pozdě, bylo mi dvacet. Neexistuje ale žádná správná nebo špatná cesta, nikdy není pozdě. Prostě jděte za svým snem a dělejte to, co chcete, pak se tam dostanete. Ale je to tvrdá práce. To dodávám vždycky jako varování na závěr. Nemyslím si, že by si lidé mysleli, že je to snadné, ale možná si myslí, že je to snazší, než to ve skutečnosti je... a to rozhodně není.

Hrál jste širokou škálu rolí, od Garyho Barlowa v Never Forget až po Shreka. Máte nějakou nejoblíbenější? To se těžko srovnává. Never Forget a Shrek jsou úplně jiná představení a já měl to štěstí, že jsem v obou hrál hlavní roli. Jako Gary Barlow v Never Forget jsem si to neskutečně užil, byla to ohromná zábava. Reakce publika byly fantastické, ale Shrek je zase o něčem jiném. Shrek vlastně není ani typický muzikál, takže vybrat favorita je opravdu těžké. Myslím, že první velká role je vždycky speciální, ale hrát titulní postavu přímo v Drury Lane, to je něco výjimečného. Nemůžu srovnávat, ale vím, že jsem měl velké štěstí. Jsem deset let po škole a zažil jsem krásné věci.

Když jsem vyšel školu, bál jsem se, že nikdy neseženu práci, a pak jsem najednou hrál popovou hvězdu a pak velkého tlustého zlobra. Někdy sedím a říkám si, jak se to vlastně všechno stalo. Všechno má svůj důvod, ale já ho ještě neobjevil. Je to hodně zvláštní život.

Turné Shreka po Británii pokračuje. Více informací najdete zde.

https://www.youtube.com/watch?v=SVwSDCQD2qc