RECENZE: Crazy For You, Gillian Lynne Theatre ✭✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí přesun muzikálu Crazy For You do West Endu, který se právě hraje v Gillian Lynne Theatre.

Charlie Stemp a soubor. Foto: Johan Persson Crazy for You

Gillian Lynne Theatre

5 hvězdiček

Koupit vstupenky

Pokud by někdo chtěl odhalit recept na úspěšný muzikál, mohl by jen stěží najít lepší studijní materiál než tvůrčí prvky, které tvoří inscenaci Crazy for You, jež se právě vrátila do Gillian Lynne Theatre. Tento kus, který slavil velké úspěchy už v 90. letech, stále srší energií a oslnivou precizností jako dřív. Vzhledem k nelehké situaci v dnešním světě je jeho schopnost rozehnat chmury a nahradit je čirou radostí snad ještě důležitější a potřebnější než kdy jindy.

Soubor Crazy For You. Foto: Johan Persson

Tento muzikál je lahůdkou či „pasticciem“ v tom nejlepším slova smyslu. Původní producenti si uvědomili, že všechny Gershwinovy show ze 20. a 30. let jsou dnes již zastaralé nebo problematické, a tak vzali základní zápletku a několik čísel z kusu „Girl Crazy“ z roku 1930 a doplnili je výběrem největších hitů George a Ira Gershwinových. Těchto dvacet skladeb vytvořilo dokonalou přehlídku jejich umění.

Tom Edden a soubor. Foto: Johan Persson

Je v tom ale víc. Aby show mohla žít vlastním životem, potřebovala čerstvou tvůrčí inspiraci, o kterou se postaral Ken Ludwig (libreto) a Susan Stroman (choreografie). Oba tyto aspekty v tomto obnoveném nastudování září – i když je zápletka do jisté míry absurdní (ale o nic víc než v mnoha barokních operách), dialogy jsou břeskné, místy pikantní a vždy uvěřitelné a sloužící ději. A dechberoucí choreografie Susan Stroman se rozvíjejí stejně hladce jako vždy, vrství jednu vrstvu pozoruhodné atletičnosti na druhou, a přitom si vždy nechávají nějaké překvapení pro závěrečné finále. Na pódiu se toho děje tolik, že máte na konci každého dějství okamžitý pocit, že to chcete – a vlastně musíte – vidět znovu.

Soubor Crazy For You. Foto: Johan Persson

Klíčovým prvkem úspěchu je pečlivost věnovaná orchestrálním aranžím, na nichž se podíleli tři spolupracovníci spolu s hudebním ředitelem Alanem Williamsem. Dlouhé melodie a jemné harmonické posuny v Gershwinových originálech přímo vybízejí k improvizaci a variacím, jak už dávno vědí jazzoví hudebníci. Susan Stroman (která toto nastudování i režíruje) a její aranžéři využívají tuto sílu naplno k vytvoření dlouhých tanečních sekvencí s gradujícím účinkem, což je nejpatrnější v „Slap that Bass“ a v ukázkovém čísle „I Got Rhythm“ těsně před přestávkou. Proměny nálad a komplexnost orchestrálních linek se přesně zrcadlí v tanci, přičemž tanečníci i hudebníci předvádějí špičkovou technickou zdatnost.

Děj nás zavede ze světa revuí v New Yorku do zapadlého hornického městečka v Nevadě. Bobby Child má za úkol s pomocí místních obyvatel v poušti zinscenovat úspěšné představení, pokud chce zachránit divadlo před exekucí a získat srdce Polly, dcery majitele divadla. Netřeba dodávat, že Bobby k pomoci přemluví prázdninující skupinu dívek z revue tím, že se vydává za jejich maďarského impresária Bélu Zanglera, dokud se neobjeví ten pravý Zangler. Bobbymu se do cesty staví komplikace všeho druhu, včetně intrikujícího majitele salonu, tvrdohlavé bývalé přítelkyně, autorů turistického průvodce a nakonec i jeho matky, než dojde k blaženému rozuzlení.

Soubor Crazy For You. Foto: Johan Persson To vše se odehrává v relativně jednoduchých kulisách, které se ladně střídají, ale s nejhonosnějším světelným designem a kostýmy, které věnují artdecovým detailům doby takovou pozornost, jakou si jen lze přát. Jeviště divadla Gillian Lynne nabízí velkorysý prostor a hloubku pro velkolepá čísla a celý soubor předvádí vynikající pěvecké i taneční výkony. Milým gestem bylo na samém konci nechat samostatně uklonit i swingy a understudies, což svědčí o skvělé kolektivní sounáležitosti v představení, kde je kolem třiceti rolí.

Charlie Stemp a soubor. Foto: Johan Persson

Na hlavních hrdinech v tomto kuse leží velká váha – Bobby a Polly z pódia téměř nesejdou a kromě sborových čísel je čekají sólové písně, tance i propracované vokální a choreografické duety. Charlie Stemp i Carly Anderson se těchto mnohonásobných výzev zhostili s bezkonkurenčním úspěchem a elegantní lehkostí. Kdybych měl vyzdvihnout jeden moment, byla by to jejich verze „Embraceable You“, kde musí změnit atmosféru a skutečně diváky přesvědčit o opravdovosti svého vztahu. To mělo emocionální váhu i velkou technickou bravuru.

Foto: Johan Persson

V vedlejších rolích odvedl skvělou práci Tom Edden v poněkud nevděčné roli Bély Zanglera – jeho „zrcadlové“ číslo se Stempem se postaralo o jedny z nejlepších vizuálních vtipů večera. Natalie Kassanga ve své verzi „Naughty Baby“ provokovala s grácií osudové ženy. Mathew Craig vytěžil maximum z role zahořklého majitele salonu a Sam Harrison s Rinou Fataniou v rolích Fodorových nezapřeli inspiraci světem P. G. Wodehouse. Celkově z produkce sálá pocit radosti a profesionálně odvedené práce.

Tohle je tedy představení, které můžete s klidným svědomím doporučit každému milovníkovi muzikálů – nováčkovi nabídne nefalšované potěšení a znalci připomene nadčasové kouzlo tohoto žánru, když do sebe všechny pohyblivé části zapadnou v dokonalé synergii.