RECENZE: End Of The Rainbow, Churchill Theatre Bromley (v rámci turné) ✭✭✭✭✭

Gary Wilmot, Lisa Maxwell a Sam Attwater v inscenaci End Of The Rainbow. Foto: Pamela Raith End Of The Rainbow

Churchill Theatre, Bromley

9. března 2016

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Hra Petra Quiltera End Of The Rainbow nahlíží do zákulisí života Judy Garland během jejího slavného angažmá v londýnském podniku Talk Of The Town. Garland, která se teprve před pár týdny sblížila s Mickeym Deansem a poprvé se vymanila z ochromujících smluvních závazků, je konečně na cestě k finanční nezávislosti.

Quilterovo komorní drama pro čtyři postavy věrně odráží povahu života Judy Garland – světa, v němž byla ona sama středobodem vesmíru, kolem kterého se vše otáčelo.

Lisa Maxwell v inscenaci End Of The Rainbow. Foto: Pamela Raith

Lisu Maxwell v roli Judy čeká neuvěřitelná emoční horská dráha. Její výkon je syrový, přesvědčivý a naprosto strhující, když v sobě dokáže spojit všechny Judyiny vnitřní rozpory. Maxwell je na jevišti po většinu večera a podává skutečně ohromující výkon.

Děj se odehrává téměř výhradně v apartmá londýnského hotelu, s občasnými odbočkami do klubu Talk Of The Town. Tam Judy předvede některé ze svých legendárních hitů – zejména „The Man That Got Away“ je nesmírně působivá a ukazuje schopnost Maxwellové jít nad rámec pouhé imitace a zprostředkovat dramatický zážitek s neuvěřitelnou citovou intenzitou.

Sam Attwater v roli mladšího snoubence Mickeyho Deanse podává silný výkon. Je sice patrné, že Deanse (alespoň v Quilterově podání) nakonec k Judy více než city poutal finanční zisk, ale člověk se neubrání otázce, zda vůbec tušil, co takový svazek obnáší, když se v nejtěžších chvílích uchýlil k podávání léků, aby situaci zvládl.

Gary Wilmot hraje Anthonyho Chapmana, postavu, která je ztělesněním mnoha hudebních doprovazečů Garlandové. Chapman je coby gay její upřímnou oporou a v této hře zastupuje hlas veřejnosti a Judyiných oddaných fanoušků. Wilmotův výkon je velmi solidní a vřelý; vnáší do příběhu klid v kontrastu k náladové Judy a manipulativnímu Deansovi.

Quilter velmi pečlivě vykreslil postavy Deanse i Chapmana v End Of The Rainbow, aby ukázal, že bez ohledu na motivy ostatních byla Garlandová živelnou silou, kterou nebylo možné zkrotit. Její osobnost byla výsledkem mnoha výjimečných vlivů. Mnozí věřili, že jí dokážou pomoci, ale nakonec si o svém osudu musela rozhodnout sama. Tragédie celého příběhu tkví v tom, že tomu nikdo nedokázal zabránit.

Lisa Maxwell a Gary Wilmot v inscenaci End Of The Rainbow. Foto: Pamela Raith

Inscenace v režii Daniela Buckroyda je velmi profesionálně zpracovaná a provází diváka emočně vyčerpávajícím světem Garlandové. Výrazně k tomu přispívá i scéna Davida Shieldse, která se bez námahy proměňuje mezi jednotlivými prostředími.

End Of The Rainbow není žádnou cukrkandlovou vzpomínkou na velkou Judy Garland; nechybí v ní vulgarismy, sexuální narážky ani zneužívání drog a alkoholu. To, co vidíme, je komplexní studie jedné z největších baviček naší doby.

Krátce po událostech zachycených v End Of The Rainbow Judy Garland zemřela a svět truchlil nad odchodem umělkyně, která se dotkla mnoha srdcí. Wilmotův závěrečný monolog, v němž popisuje Judyin pohřeb financovaný Frankem Sinatrou a tiché setkání jejích klavíristů v zadních lavicích kostela, je velmi dojemným a zajímavým epilogem celého večera.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA END OF THE RAINBOW – AKTUÁLNĚ NA TURNÉ PO BRITÁNII