RECENZE: Fool For Love (Láskou posedlí), Samuel J Friedman Theatre ✭✭✭✭✭

Láska bláznů (Fool For Love)

Samuel J Friedman Theatre

7. října 2015

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Hotelový pokoj kdesi na západě. Ponurý. Mohavská poušť je tu téměř hmatatelná.

Ona leží na posteli, rozházené prostěradlo je zjevným důkazem milostného aktu. Vlasy jí splývají do obličeje a zakrývají rysy. On se rozvaluje v křesle jako jaderný reaktor plný sexuální energie běžící na volnoběh – kovbojský klobouk sklopený do čela, hnědé boty vyzařující maskulinitu, sílu a intriky.

Čím déle se na ten pokoj díváte, tím špinavější se zdá. Na stěnách jsou podivné skvrny. Všude se povalují lasa a provazy. Osvětlení je stejně napjaté jako lidská těla. Zvuk je intenzivní, pronikavý, drásající a výbušný.

Vpravo v křesle sedí muž, starý muž. Je součástí scény, nebo není? To není jasné. A nevyjasní se to ani v průběhu hry. Je snad plodem mužovy představivosti? Nebo si ten stařec představuje děj, který se před ním odehrává? Nebo se děje něco úplně jiného?

Ať už je pravda jakákoli, scéna páchne, tepe a vyzařuje hlubokou smyslnou a sexuální energii. Hraje se tu o chtíč, který je fascinující i děsivý zároveň. Kdo jsou tihle lidé a proč jsou v tomto pokoji? A jakou roli v tom všem hraje vetřelec, který má dorazit?

Toto je napínavé a naprosto strhující nastudování hry Sama Sheparda z roku 1983 pod režisérskou taktovkou Daniela Aukina, které nyní uvádí Manhattan Theatre Club v Samuel J Friedman Theatre. Čeká vás 80 minut neutuchající, brutální a sexuálně nabité divadelní naléhavosti.

Jádrem hry jsou dva bývalí milenci, Eddie a May. No, „bývalí“ je možná diskutabilní. Každopádně spolu spali. Chtějí spolu spát. A zjevně jsou to nevlastní sourozenci. Zjištění jejich příbuzenského vztahu nijak neoslabuje neúprosnou sílu jejich přitažlivosti; jejich chtíč neztrácí na intenzitě. Dokonce ani přítomnost Mayina současného nápadníka, přitroublého, ale jinak zcela obyčejného Martina, neotupí titanovou pevnost jejich citů – ať už jsou následky jakékoli.

Shepard používá úspornou, sugestivní prózu, aby tento příběh oživil. Při poslechu jeho slov v této bezchybné produkci člověka napadne, že by Shepard měl mít u kritiky i diváků mnohem vyšší status, než jakému se těší. Jeho neúprosný a drsný slovník je zde stejně dobrý jako cokoli od Pintera a o kus lepší než mnohé z toho, za co je neustále veleben Mamet.

Zatímco jazyk je místy strohý a výbušný, jinde je lyrický a nádherně podmanivý. Když muž vypráví o noci, kdy ho otec vzal přes pole vstříc jeho osudu, objeví se tam úžasná pasáž o sovách kroužících při lovu za potravou. Kontrastní obrazy rodiny a lovu jsou něžné, ale zároveň živě šokující. Cítíte dech chlapce, vyděšeného sovami, kterého otec táhne k domu a jeho obyvatelům.

Ve hře je mnoho monologů a staccatových pasáží. To může být pro publikum náročné – ale ne v tomto případě. Diktce, preciznost a palčivá intenzita zajišťují, že každé slovo má své místo v této pohlcující symfonii. Například když postava otce konečně promluví, vykřikne či vybuchne, výsledek bere dech.

Zatímco se odehrává tato verbální tarantella, zatímco se tluče do zdí, používají se postele, víří lasa, ohání se brokovnicemi a vyřkne se nevyřčené, napětí a strach dosahují sopečné síly. Smysl a citlivost sexuální přitažlivosti jsou zde odhaleny až na kost.

Vše je o to napínavější, že si nikdy nemůžete být jisti, co je vlastně pravda. Jsou milenci skutečně sourozenci a je jim to jedno, nebo si s tím prostě neví rady? Nebo je to jen lež, kterou jim někdo namluvil v marné snaze udržet otcovy dva světy oddělené? Nebo si otec ve své mysli jen přehrává provinilé možnosti svého nespoutaného chtíče? Zápletka a herecké podání mohou být v tomto jednom ohledu ambivalentní, ale ve všech ostatních směrech jsou naprosto neomylné.

Slovo „opojné“ je zde naprosto přesné.

Klíčem k síle inscenace je vynikající obsazení obou nešťastných milenců, Eddieho a May.

Nina Ariandová jako May ve hře Láska bláznů. Foto: Joan Marcus

Nina Ariandová, fanynka této hry už od mládí, je v roli May naprosto skvostná. Silně smyslná, neuvěřitelně přitažlivá, ale zároveň neuvěřitelně přízemní a obyčejná. Ariandová předvádí hluboce fyziologický výkon, který se projevuje skrze intenzivní fyzické divadlo. I když se zdá, že jen odpočívá a pozoruje, její May je stále ve střehu, stále plánuje další krok.

Málokdy vidíte, a ne vždy je to nutné, aby herci zapojili celé své tělo, od konečků prstů až po útroby, aby vdechli postavě život – ale přesně to se zde od Ariandové vyžaduje a ona to plní celým srdcem. Její pocit uvězněného zoufalství, odhodlaného vzdoru a smyslné poddanosti by mohl vypálit stopu do zdi motelu, tak živelné, horké a pohlcující je její podání. Naprostá bomba.

Je pozoruhodné, že Sam Rockwell se intenzitě své kolegyně vyrovná, a dokonce ji posouvá o úroveň výš. Vyzařuje z něj zdrcující sexuální náboj, který prokládá bolestí a nerozhodností, a to vše překrývá testosteronovými kovbojskými klišé, která v jeho podání působí naprosto svěže, reálně a nebezpečně. Smysl pro upřímnou, propojenou intimitu, kterou s Ariandovou vytvářejí, je fascinující – jejich sexuální přitažlivosti, minulé i současné, stoprocentně věříte.

Chodí jako kovboj, hází lasem jako kovboj, pije jako kovboj, zuří jako kovboj, ale zároveň vnitřně křičí po ženě, o které věří, že je jeho nevlastní sestra a pro kterou by udělal cokoli, včetně jízdy tisíce kilometrů pustou pouští. Rockwell je v této roli k nepoznání – brilantní, násilný, jemný, naprosto pohlcený, téměř zlomený. Je to výkon, na který se bude vzpomínat celé věky.

Sam Rockwell jako Eddie ve hře Láska bláznů. Foto: Joan Marcus

Gordon Joseph Weiss je úžasně drsný jako ten možná zlomyslný stařec, otec, který je tak či onak příčinou bolesti, kterou Eddie a May sdílejí – ale samozřejmě i jejich rozkoše. Weiss trefil svou mrzoutskou polohu dokonale a do mixu přidává nebezpečí a pomstychtivost v pečlivě odměřených dávkách.

Skvělou práci odvádí také Tom Pelphrey v roli Martina, současného nápadníka May, který s ní chce jít jen do kina, ale najednou si uvědomí, že možná bude muset svést souboj se rozzuřeným Eddiem. S naprostou lehkostí zprostředkovává divákovi pocit ohromení z intenzivního vztahu mezi Eddiem a May.

Každý aspekt vizuální stránky inscenace napomáhá Aukinovi v jeho velmi specifické vizi. Sordidní scéna Danea Laffreyho vyzařuje žár pouště, ústředního vztahu i vzpomínek. Je všední i nebezpečná zároveň. Komplexní světelný design Justina Townsenda rovněž umocňuje pocit horka a neustále zdůrazňuje stíny, které se pohybují na okraji příběhu a které pronásledují i motivují Eddieho, May i starého muže. Agresivní a výbušný zvukový design Ryana Rumeryho zhmotňuje podtóny touhy a následků, které inscenací tak volně proudí. Kostýmy Anity Yavichové jsou také naprosto přesné a trefné.

Jedná se o mimořádné, nesmírně erotické divadlo. To si nesmíte nechat ujít.

Nominace na cenu Tony jsou podle mě jistotou.

Rezervovat vstupenky na Lásku bláznů