RECENZE: Fox Hunting, Courtyard Theatre ✭✭✭

Julian Eaves recenzuje inscenaci Fox Hunting od Davida Aladeho, kterou uvádí Courtyard Theatre.

Fox HuntingCourtyard Theatre, 5. května 2018, 3 hvězdičky Rezervujte zde Když jsem se doslechl, že někdo napsal hru postavenou na autentických výpovědích („verbatim theatre“) o útocích nožem v Londýně, věděl jsem, že u toho nesmím chybět.  Jen málokteré téma si v současnosti zaslouží naši vážnější pozornost než tato děsivá metla, která postihuje tolik mladých a zranitelných lidí.  Nikdo úplně neví, jak tuto vlnu násilí zkrotit.  Proto je důležitější než kdy jindy naslouchat hlasům těch, kterých se to bezprostředně týká. A právě to udělal David Alade: vyslechl svědectví lidí uvězněných v této noční můře, prosel je a vytříbil z nich něco, co nám dává nahlédnout do toho, co se děje a proč. Poté, co jsem toto představení viděl, je pro mě tím nejdůležitějším poznatkem, že David Alade je výrazným dramatickým hlasem, který dokáže stvořit scény mimořádné síly a emocionální intenzity.  Je mu teprve 21 let a tato jeho prvotina věští slibnou spisovatelskou budoucnost.  Každému, komu záleží na objevování a podpoře talentů, vřele doporučuji, aby se na sílu jeho textu přišel podívat na vlastní oči: Alade se dokáže vcítit do myslí a srdcí lidí uprostřed této každodenní hrůzy tak věrně, že v ní za chvíli cítíte uvězněni i vy. Sám ve hře také vystupuje po boku čtyř dalších herců, kteří vytvářejí řadu nezapomenutelných momentů.  Soubor rozehrává sled scén, z nichž některé jsou naturalistické a mnohé nikoliv, a společně v nich zkoumají různé aspekty života dělnické mládeže v Londýně.  V nejlepších momentech Alade několika tahy štětcem suverénně vykreslí atmosféru každého prostředí: jedním z velkých úspěchů je náhlé a nečekané uvedení dvou policistů – tato scéna je obzvlášť působivá pro „otevření“ narativu, což intenzitu příběhu spíše umocňuje, než oslabuje.  Podobně i vzácné záblesky humoru – skvěle zvládnuté celým obsazením – tvoří vítaný kontrast k jinak ponurému a vážnému tématu.  Alade s tím možná bude dále pracovat při úvahách, kam s tímto dílem směřovat dál. Celý ansámbl s ním po celou dobu drží krok a dodává scénám patřičný tah.  Kromě řady vedlejších rolí hrají chlapci skupinu, která se sešla – zdánlivě – na pietním aktu za jednoho ze svých řad.  Devante Mavour má jako Lawrence silný hlas a výrazné jevištní charisma, Quinton Arigi je pozoruhodně soustředěný v roli Darrala (a skvělý v naprosto odlišné roli pastora), Joshua Lewis zanechává hluboký dojem jako jediný bílý chlapec Jake a vládne nádherným, působivým zpěvem, který mění estetický dopad celého kusu.  Chris J. Gordon propůjčuje Terrellovi fyzickou nonšalanci i jemnost projevu, i když by mu prospěla větší hlasová opora, aby jeho projev dolehl k divákovi jasněji. Co se týče režie, ta se občas zdá být poněkud nekoncepční.  Fyzické využití prostoru je sice často strhující a dokáže nahnat strach, nicméně stejně tak mnoho momentů jako by míjelo svůj cíl.  A světla... ta se mění divoce a v tuto chvíli je nejlepší je prostě ignorovat jako složku, která není ani tak v procesu zrodu, jako spíše ještě v plenkách.  Zdá se, že by zde byla zapotřebí ruka zkušeného režiséra či producenta, který by dílu dodal přesvědčivý divadelní tvar a propojil tyto nováčky se zkušenějšími kolegy.  Text je totiž příliš dobrý na to, aby zapadl kvůli technickým nedostatkům.  Větší rozpočet na scénografii a další vybavení by také neuškodil.  V krátkodobém horizontu by však tato hra skvěle fungovala i při hostování ve školách a komunitních centrech (což se možná už děje). Hledáte někdo nový velký talent, který by stál za podporu? Uvádíme do 19. května 2018.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA FOX HUNTING

Navštivte naši sekci OFF WEST END.