RECENZE: Muzikál Gatsby, Southwark Playhouse ✭✭

Sophie Adnitt recenzuje muzikál Gatsby v produkci divadelního souboru Ruby In The Dust v Southwark Playhouse.

Jodie Steele (Daisy) a Ross William Wild (Jay Gatsby). Muzikál Gatsby

The Little, Southwark Playhouse

2 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Bradley Clarkson (Tom Buchanan). Poté, co se inscenace Gatsby souboru Ruby in the Dust Theatre dříve představila jako úspěšný streamovaný koncert, konečně se dočkala plnohodnotného uvedení na scéně Southwark Playhouse. Slibné základy tu rozhodně jsou: obsazení se chlubí řadou zvučných jmen z West Endu a v pozadí stojí notoricky známý příběh o temných stránkách bouřlivých 20. let. Navzdory vysokým očekáváním však samotné provedení poněkud pokulhává.

Oliver Maudsley (Sova). Píše se rok 1929 a Daisy Buchananová, ztracená láska titulního Jaye Gatsbyho, se vrací do nelegálního baru (tzv. speakeasy). Právě tady před sedmi lety události z klasiky jazzového věku Velký Gatsby neblaze ovlivnily životy všech přítomných. Daisy, netušící nic o osudu milovaného muže, vypráví svůj příběh, který se prolíná mezi lety 1922 a 1929 – líčí, co se stalo a kam se hodlá vydat dál. Tento vypravěčský rámec působí poněkud nadbytečně a klidně se mohl vyškrtnout, aniž by to kus poškodilo. V úvodních scénách totiž vyvolává zmatek v tom, kdy se vlastně právě nacházíme. Navíc se zde objevuje až příliš okatá narážka na „pandemii“ – tentokrát jde o španělskou chřipku, ale i tak to působí křečovitě.

Luke Bayer jako Nick Carraway

Tato jistá neohrabanost provází i samotnou inscenaci. Ačkoliv ji limituje stísněný prostor scény The Little, výsledek působí mdlým dojmem. Potenciál snového přecházení mezi dvěma časovými rovinami zůstal zcela nevyužit. Trhaný, strojený způsob vedení dialogů jen podtrhuje rozpačitou atmosféru; chvílemi to vypadá, že herci zapomněli text, jindy jsou repliky naopak vychrleny tak rychle, že divák neznalý předlohy nemá šanci stíhat.

Robert Grose a Jodie Steele.

To, co je slyšet, inscenaci také moc nepomáhá. Postavy jsou z jeviště odklízeny z dosti chabých důvodů – kvůli telefonátům, nebo prostě proto, že musejí jít (prostě musejí, neptejte se proč). Scénář i písně jsou protkány narážkami na křídla a sny, přičemž obojí je polámané, v důsledku čehož citace z původního románu do celku nikdy organicky nezapadnou.

Gatsby také doplatil na klasického nepřítele muzikálů v sále The Little – vytvořit v tak malém prostoru slušný zvukový mix je zkrátka oříšek. Velká část textů písní (které jsou pro sledování děje pravděpodobně klíčové) se tak ztrácí pod náporem jinak slušně hrající kapely. K tomu se přidává podivné nadužívání mikrofonů během činoherních pasáží bez hudby, kvůli čemuž polovina ansámblu zní, jako by promlouvala ze starého gramofonu.

Ollie Mawdsley, Ash Weir, Tristan Pegg, Julie Yammanee, Freddie Love

Tyto nedostatky však neznamenají, že by se talentovaný ansámbl nesnažil o nápravu. Julie Yammanee vzbuzuje upřímné sympatie jako tragická Myrtle, zoufale toužící po životním stylu, který je pro ni nedosažitelný. Gangster Woolfe v podání Roberta Grosea vnáší do děje nenucenou eleganci s nádechem nebezpečí a Freddie Love jako Jordan Bakerová je naprosto vynikající – na jevišti je jako doma, je radost ji sledovat a je to skutečný talent. Překvapivým vrcholem je také Oliver Mawdsley v roli Sovy, který do výkonu dává vše a pyšní se skvělou dikcí, kterou divák v tomto nastudování opravdu ocení.

Jodie Steele je jako Daisy výborná a jejímu hlasu nelze nic vytknout, ale scénář Linnie Reedmanové z ní dělá postavu s mnohem čistším štítem, než jakou známe z jiných adaptací. Skutečná tragédie Velkého Gatsbyho by přitom měla vycházet právě z Daisyny povrchnosti a lhostejnosti – v této verzi je jí dopřáno až přílišné vykoupení, takže ji v ní skoro nepoznáváte.

Jodie Steele (Daisy) a Ross William Wild (Jay Gatsby). Ve výsledku je Gatsby zklamáním. Inscenace vás nedokáže pořádně vtáhnout a postrádá napětí – scéna, kde Daisy v hotelovém pokoji konfrontuje svého hrubého manžela, by měla diváky držet v šachu, ale tady působí vyčpěle. Když se na scéně poprvé objeví tolik propíraný Gatsby, mělo by jít o velký okamžik, on se však prostě jen „vyskytne“. Odhalení v hodině dvanácté o tom, kde Daisy celé ty roky byla, má šokovat, ale v tu chvíli už je těžké se o osud postav zajímat. Vzhledem k báječnému obsazení a kvalitní (byť příliš hlasité) živé kapele je tu tolik věcí, které měly fungovat, a je škoda, že se tak nestalo. Tento Gatsby je příliš zdlouhavý a technické nedostatky mu prokazují medvědí službu. Překážkou mu nakonec byla mnohem víc než jen další pandemie. Muzikál Gatsby se hraje v Southwark Playhouse do 8. ledna.