RECENZE: Gypsy, Savoy Theatre ✭✭✭✭✭✭

Lara Pulver a Imelda Staunton v muzikálu Gypsy. Foto: Johan Persson Gypsy

Savoy Theatre

15. dubna 2015

6 hvězdiček

Na muzikálu Gypsy je zajímavé to, že každý má svůj názor na to, jak a proč funguje a co je nezbytné, aby jeho inscenace uspěla.

Jsou tací, kteří si myslí, že show sama o sobě je po stránce hudby i libreta dokonalá a že uspěje bez ohledu na režii či obsazení. Jiní věří, že k úspěchu je pro roli Rose nutná drsná a hlučná zpěvačka typu Ethel Mermanové, které byla role psána přímo na tělo. Další jsou přesvědčeni, že Rose musí hrát především charakterní herečka a že zpěv není tak důležitý pro uvěřitelnost psychického zhroucení v písni Rose's Turn. Existují názory, podle nichž není Rose tak důležitá jako samotná Gypsy Rose Lee. Někteří žijí jen pro úžasné taneční číslo Tulsa All I Need Is The Girl. A pak jsou tu tací, pro které je Gypsy staromódní veteš bez špetky relevance pro dnešní publikum.

Ať už se kloníte k jakémukoli názoru, obnovené nastudování, které včera večer zahájilo provoz v Savoy Theatre jako transfer úspěšné inscenace z Chichester Festival Theatre, pravděpodobně váš pohled na Gypsy navždy změní. Protože jakkoli byla tamní verze působivá (přečtěte si recenzi z Chichesteru), tato nová ji předčí absolutně ve všem.

Pravděpodobně půjde o definitivní interpretaci Gypsy pro celou jednu generaci.

Savoy Theatre je pro tuto Gypsy ideálním domovem. Místa, kde si Rose přála, aby její soubor vystupoval, mohla vypadat právě jako Savoy, a jako ztělesnění velkolepé divadelnosti má toto divadlo co nabídnout. Pohled na Rose osamocenou na jeho rozlehlém temném jevišti je skutečně silný.

Po dvou týdnech strávených na Broadwayi sledováním dokonale vypilovaných a skvěle obsazených muzikálů v podání neuvěřitelně talentovaných umělců se přiznám, že jsem měl strach, zda se jim tento soubor dokáže vyrovnat. Ale dokáže – a to naprosto dokonale.

A dokonce je všechny předčí.

Každý člen souboru je ve své roli vynikající; všichni umí skvěle zpívat, tančit a podat přesvědčivý dramatický i komediální výkon. Je to ten vzácný úkaz: precizně obsazený muzikál, kde nároky jednotlivých rolí měly při castingu větší váhu než komerční tahák v podobě slavných jmen nebo popularity na sociálních sítích.

Tvůrčí tým je na vrcholu sil a společně vdechuje život tomuto skvostnému dílu, které se pyšní melodickou hudbou Jula Stynea, libretem Arthura Laurentse a texty Stephena Sondheima. Každý aspekt produkce – scéna, kostýmy, osvětlení i zvuk – na prknech Savoye ožívá a dokazuje, jak přirozeným domovem pro chytře režírované muzikály toto divadlo je. Jonathan Kent stvořil skutečné mistrovské dílo.

Oproti rozlehlému prostoru v Chichesteru získala inscenace v kukátkovém divadle Savoy, doplněném o vlastní falešný portál pro umocnění atmosféry divadelního zákulisí, neuvěřitelnou intimitu. Scéna a kostýmy fungují bezchybně, dodávají lesk nebo jej ubírají přesně podle potřeb scény. Proměny jsou plynulé a svícení mistrovské – stíny zde mají svou moc a reflektují různé roviny příběhu. Scéna, v níž se Louise proměňuje v Gypsy Rose Lee, zatímco se v portálech tísní gratulanti, bere dech: všechny designové prvky se spojují v úchvatný a nesmírně krásný přerod.

V představení najdeme tolik fascinujících detailů: kousavý a břitký Uncle Jocko v podání Billyho Hartmana; alpské trylky Baby June, kterou hraje Isla Huggins-Barr a která si krade každou scénu pro sebe; smrtelně vážná hrůza Baby Louise od Holly Hazelton, zděšené šedým vousem, jenž musí nosit jako Uncle Sam; nádherný kostým krávy; Imelda Staunton v roli paní Worthingtonové, která s lehkostí zachraňuje spadlý klobouk uprostřed sborového čísla svých dcer; Julie Legrand jako Miss Cratchitt s tenkými rty, která je pro Rose důstojnou soupeřkou; upřímné a smutné loučení s chlapci v podání Herbieho (Peter Davison); velkolepý nástup Louise Gold jako Mazeppy; okamžik vřelosti mezi Tessie (Anita Louise Combe) a uplakanou Agnes (Natalie Woods); či legračně roztržitá a alkoholem omámená Electra v podání Julie Legrand. Okamžiky čiré extáze v moři dokonalosti.

Peter Davison jako Herbie přímo září a je vítanou posilou souboru. Na jeho přívětivého, lehce melancholického obchodního cestujícího a agenta s velkým srdcem je radost pohledat. S Larou Pulver dokázali zázračně vykreslit nevyřčený vztah mezi Herbiem a Louise; sledovat, jak toto pouto roste od počátečního nepochopení až k momentu, kdy ji může nazvat svou dcerou a ona se radostí červená, je čisté kouzlo.

Davison je vtipný a vyzařuje z něj upřímnost. Je skvělým protihráčem pro Rose Imeldy Staunton ve všech fázích jejich vztahu – od dvoření a tvrdé práce až po radostné chvíle a zdrcující rozchod. Je to jediný Herbie, kterého jsem kdy viděl, u něhož věříte, že Roseino rozhodnutí udělat z Louise striptérku mu způsobilo fyzickou nevolnost. Stejně tak je jistý v pěveckých a tanečních číslech – Together Wherever We Go je naprostá lahůdka.

Trio striptérek v podání Anity Louise Combe, Louise Gold a Julie Legrand, zkušených profesionálek s jasnou strategií, je fenoménální. Jsou naprosto přesvědčivé jako zdráhavé přítelkyně odsouzené ke stejnému špinavému životu v burlesce, které se však vyžívají v tom, jak se navzájem potěšit i potrápit. Jsou skvěle sehraným týmem tří chytrých hereček, které umí „vrtět boky“ jako málokdo. Nesoupeří spolu, ale ladně spolupracují v čísle Gotta Have A Gimmick – v oné bouřlivé přehlídce vnad, která naprosto zaslouženě sklízí ovace ve stoje.

Combe exceluje zejména v klíčové scéně s Louise (Lara Pulver), kdy zasévá semínko budoucí proměny; tato scéna musí fungovat přesně, aby dynamika příběhu správně vygradovala. Její předstíraná baletní vznešenost je neodolatelná a jiskra v očích Pulver, když jí Combe ledabyle nabídne možnost změnit život, je fascinující. Louise Gold jako Mazeppa je nezastavitelnou silou sexuálního charismatu, zatímco Julie Legrand jako Electra tvoří svůdně komický vrchol tohoto trojúhelníku talentu.

Dan Burton je jako Tulsa naprosto dokonalý. Ztělesňuje mužný idol, skvělého tanečníka a zpěváka – jeho All I Need Is The Girl bylo omamnou ukázkou vypravěčského tance. Moment, kdy vybídl Louise, aby se k němu přidala, byl elektrizující a zároveň srdcervoucí. June v podání Gemmy Sutton byla také trefou do černého – jasná dospělá verze Baby June a děsivě přesná mladší kopie Rose. Její spolupráce s Pulver byla výjimečná a píseň If Momma Was Married byla skutečným souzněním sester.

Lara Pulver se postarala o to, aby byla věrnou dospělou verzí Baby Louise. Úvodní scény, kde hraje uličnici, tvoří nádherný kontrast k elegantní ženské femme fatale, v niž se Gypsy Rose Lee později promění. Pulver naprosto úchvatně a s lehkostí vykreslila vývoj postavy z nenápadné můry v dokonalého motýla. Její podání Little Lamb bylo dojemné a nezbytné pro pochopení laskavosti, kterou se nakonec rozhodne Rose prokázat. Její beze slov vyjádřené ponížení, když si Tulsa bere June, bylo zahráno mistrovsky.

Přerod z plaché dívky v „Grande Dame“ striptýzu probíhá velkolepě, přičemž Pulver zvládá každý krok s rozmyslem. Jasně vidíme okamžik, kdy opouští identitu Louise a stává se Gypsy, a následně i její suverenitu v rafinovaném dráždění publika. Závěrečné scény v luxusu dávají v jejím podání dokonalý smysl, tak dovedně dokázala celý ten vývoj uchopit.

Klíčový vztah mezi Staunton a Pulver je bezchybný; každý vzestup, každý pád, každá chyba i každá pravda jsou oběma herečkami vykresleny s jistotou. Když se po Rose's Turn pevně obejmou, je nemožné neuronit slzu. Přidání Davisona do tohoto mixu vytváří koktejl upřímných, i když rozbouřených vztahů.

Imelda Staunton je jako Rose prostě velkolepá. V každém ohledu.

Klíčem k jejímu výkonu je mrazivá autenticita. Semínka Roseiny posedlosti a dravosti siévá už od první scény: s Unclém Jockem jedná se stejnou ocelovou rozhodností, s jakou čelí zradě June nebo budoucí kariéře Louise. Zároveň neustále využívá ženské zbraně, odkazuje na sny a žije skromně, jen aby její dcery měly vše. Obraz Rose jedoucí psí konzervu přímo z plechovky předznamenává její psychický rozklad v závěrečném čísle.

Staunton ovládá partituru jako zbraň. Nesnaží se Stynea „přezpívat“, ale čerpá impulsy ze Sondheimových textů, využívá vysoké tóny k pointování a oživuje každou melodii. Some People je dravá a ambiciózní; Small World koketní a smyslná; Have An Eggroll šokovaná a zoufalá; You'll Never Get Away From Me svůdná a lehká; Everything's Coming Up Roses divoká, vykalkulovaná a zrozená z hysterie; Together Wherever We Go radostná a plná naděje.

A nakonec Rose's Turn – interpretační vrchol, v němž se sčítá vše předchozí, ale který poprvé strhává onen nezdolný nátěr a odhaluje ztracenou, zklamanou a osamělou duši. Staunton pěvecky exceluje a nachází neotřelé způsoby, jak vyprávět příběh Rose skrze píseň. Možná ty písně znáte, ale Staunton vás překvapí svou unikátní perspektivou. Doslova jste nikdy neslyšeli nikoho podat tyto skladby tak, jak to dělá ona.

Svým strhujícím výkonem v Rose's Turn přiměla sál k nadšenému křiku a ovace ve stoje pak využila jako součást svého hereckého výkonu – dovolila nám nahlédnout do myšlenek, které si Rose v tu chvíli představovala. Aplaudující publikum se náhle stalo součástí děje. Byl to mimořádně silný moment divadelního prozření.

Herectví Imeldy Staunton je bezchybné, nepřekonatelné a jedinečné. Ať už jde o vztek ze zrady, naději v nový sen, zdrcující ticho po tajné svatbě June, šarmantní manipulaci s muži nebo moment, kdy stiskne Louise hrdlo, aby ukázala, jak tvrdě hodlá jít za cílem – Staunton vyjadřuje každou emoci s neuvěřitelnou přesností.

Je těžké uvěřit, že by kdy existovala lepší Rose, než jakou zde Staunton vytvořila.

Choreografie Stephena Meara je kouzelná a podmanivá. Tanec je po celou dobu překvapivý a naprosto odpovídající kontextu – je tak přirozený, že si ani neuvědomujete, že postavy tančí. Hudební nastudování Nicholase Skilbecka je stejně skvělé – orchestr je řízný i bohatý a zpěv je intonačně i výrazově dokonalý.

V hledišti dnes večer seděla i Dame Angela Lansbury – první Rose na londýnském West Endu, která přišla sledovat svou nástupkyni. Pro West End to byl po všech stránkách významný večer.

Pokud vás zajímá muzikálové divadlo, toto nastudování Gypsy je událostí desetiletí.

To musíte vidět.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA GYPSY V SAVOY THEATRE