RECENZE: Hadestown, Lyric Theatre Londýn ✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí muzikál Hadestown, držitele ceny Tony, který se nyní hraje v Lyric Theatre ve West Endu.

Donal Finn a Grace Hodgett Young. Foto: Marc Brenner Hadestown

4 hvězdičky

21. února 2024

Lyric Theatre

Rezervovat vstupenky „Hadestown“ konečně dorazil do West Endu po nesmírně úspěšném a cenami ověnčeném tažení na Broadwayi a předpandemickém hostování v National Theatre v roce 2018. Ačkoliv o vysoké kvalitě produkce u každé z verzí nebylo nikdy pochyb, kritici se stále rozcházejí v názoru na celkovou soudržnost představení, což víceméně platí i nyní.

Zachary James a soubor. Foto: Marc Brenner

Děj kombinuje dva hlavní řecké mýty z podsvětí – příběh Orfea a Eurydiky a manželství Háda s Persefonou. Do toho jsou vpleteny moderní motivy zdůrazňující klimatické změny, chudobu, neregulovaný kapitalismus a kritiku trumpovské kulturní politiky, i když jde o poněkud křehké naroubování. Scéna evokuje ilegální bar v New Orleans za dob prohibice, což podtrhuje i jazzové ladění hudby.

Soubor muzikálu Hadestown. Foto: Marc Brenner

Je třeba ocenit počin a ambici Anaïs Mitchell, která se tohoto konceptu chopila a rozvíjela jej téměř dvacet let. Finální produkt urazil obrovský kus cesty od svých odvážných ochotnických začátků ve Vermontu a obsahuje několik skutečně skvělých čísel s břitkými texty a zapamatovatelnými melodiemi. Nicméně zůstává zde pár problémů, které se nikdy nepodaří zcela překonat. Spojení dvou velkých řeckých mýtů do jedné show vede nakonec k tomu, že dramatický vývoj obou je poněkud ošizen a s tím souvisí i fakt, že rozuzlení vyžaduje spoustu „vysvětlování“ namísto „předvádění“. Zejména v příliš dlouhé první polovině tak show místy působí spíše jako hudební album než jako ucelené drama.

Allie Daniel, Bella Brown a Madeline Charlemagne. Foto: Marc Brenner

Pojďme se ale soustředit na pozitiva. Máme tu špičkové obsazení a tvůrčí tým bez jediného slabého článku. Podobně jako v opeře, i v muzikálu může jedna pokulhávající složka snadno podkopat celek; to se zde však neděje. Režisérka Rachel Chavkin přijala výzvu, kterou představuje malé jeviště Lyric Theatre, a servíruje show plnou neustálého, nápaditého pohybu a akce v několika úrovních. Scéna Rachel Hauck umisťuje vynikající kapelu po obou stranách stupňovitého schodiště vedoucího k balkonu, přičemž hlavní scéna se soustředí kolem třídílné točny, která se navíc propadá pod jeviště. I když je počet herců a sboru omezený, díky neustálému pohybu postav, emocím a dynamice působí scéna živě a přehledně.

Soubor muzikálu Hadestown. Foto: Marc Brenner

Základem zpěvu a tance jsou dva sbory, které excelují jak v kolektivním nasazení, tak v individuální charakterizaci postav. Větší pětičlenná skupina začíná jako hosté v baru, a jakmile sestoupíme do Hadestownu, mění se v umazané tovární dělníky, u nichž v přímém přenosu sledujeme jejich probouzející se sebeuvědomění. Po jejich boku vystupují drzé Moiry – tři ženy, které ironicky komentují dění. Těchto rolí se s elánem ujaly Bella Brown, Madeline Charlemagne a Allie Daniel.

Celou akci koordinuje Melanie La Barrie jako Hermés, která na scéně září v úžasném stříbrném obleku. Jde o mnohem víc než jen o roli vypravěče – do děje vnáší vřelost a energii, díky čemuž udržuje někdy roztříštěný materiál v nastavených kolejích. V roli Háda, magnetického královského padoucha, disponuje Zachary James přirozenou autoritou a chraplavým hlasem, díky němuž mají jeho výstupy maximální dopad. Zdatně mu sekunduje Gloria Onitiri jako Persefona. Její hlas je velkolepý nástroj schopný ohromného výkonu i jemného stínování, což je v roli postavené na frustraci z uvěznění nezbytné k tomu, aby postava zůstala dramaticky zajímavá.

Gloria Ontiri. Foto: Marc Brenner

Orfeus a Eurydika jsou role napsané trochu stroze, což je dáno tím, že jde o muzikál beze slova mluveného dialogu, což znesnadňuje budování charakteru a vysvětlování motivů. Dónal Finn a Grace Hodgett Young se však svých vokálních příležitostí chopili se šarmem a procítěností. Finn navíc zručně hraje na kytaru, která zde nahrazuje Orfeovu lyru. Doplňuje tak vynikající sedmičlennou kapelu sólistů, kteří to v hlavních číslech pořádně rozbalí, zatímco každý má svůj vlastní prostor pro zobrazení svého hráčského umění. Od kláves vše řídí Tarek Merchant.

Celkově tedy show zanechává smíšený dojem. Co se týče provedení, jde o pětihvězdičkovou produkci, která si zasloužila ovace (místy až únavně hlučného) premiérového publika. Samotná show se však nikdy úplně nestane něčím víc než jen součtem svých částí. Podobně jako samotný Orfeus se i ona nedokáže zcela vymanit z nekonečné smyčky vlastních složitostí.