RECENZE: Jack Absolute Flies Again, National Theatre ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Jack Absolute Flies Again v londýnském National Theatre.

Caroline Quentin (paní Malapropová). Foto: Brinkhoff Moegenburg Jack Absolute Flies Again.

National Theatre.

14. července 2022

5 hvězdiček

REZERVOVAT VSTUPENKY

Očekávání provázející tuto inscenaci jsou téměř stejně vysoká, jako dokáže vyletět stíhačka Spitfire. Jack Absolute, jenž byl kvůli pandemii odložen, znovu spojuje Richarda Beana a Olivera Chrise (vynikající hvězdu hitu Sluha dvou pánů i mnoha dalších her), tentokrát však jako spoluautory této divoké aktualizace Sheridanových Rivalů. Děj se nyní odehrává v roce 1940 v době vrcholící bitvy o Británii a tato úprava funguje brilantně – zachovává všechny tropy restaurační komedie s lehce ironickým mrknutím z 21. století. Už dlouho jsem nezažil publikum v tak hysterických záchvatech smíchu, které místy až nadzvedává střechu, aby následně zcela ztichlo pod vlivem událostí v závěru hry.

Foto: Brinkhoff Moegenburg

RAF zrekvírovala venkovské sídlo paní Malapropové a piloti mají mezi nálety náladu na milostné pletky. Hra skvěle paroduje anglickou „kamennou tvář“ a mýtus britského hrdiny. Jack Absolute v podání vynikajícího Laurieho Davidsona je toho dokonalým příkladem, přičemž tento obraz ještě více rozvádí jeho armádní otec, sir Anthony Absolute. Peter Forbes v této roli předvádí výkon, který si krade pozornost pro sebe, a je úžasným ztělesněním věčně rozhořčeného reakcionáře. Potěšilo mě, že se konečně ukázala rozmanitost posádek – James Corrigan barvitě ztvárnil bodrého Australana Boba „Wingnuta“ Acrese a Akshay Sharan coby básník Bikram „Tony“ Khattri vtipně glosuje britskou náturu. Letadla po obloze prohání Lydia Languishová, objekt touhy každého heterosexuálního muže a zklamaná milenka Jacka Absoluta, kterou s naprostou přesností a nadhledem hraje Natalie Simpson. K tomuto živelnému koktejlu přidejte Jordana Metcalfa coby Roye s jeho neuvěřitelnou fyzickou komikou a Kelvina Fletchera jako „seveřana“ Dudleyho Scunthorpa, na kterého dámy letí, a dostanete komedii, jejíž tempo, zejména v první polovině, graduje na jedničku.

Foto: Brinkhoff Moegenburg

Pokud však večer patří jedné herečce, pak je to Caroline Quentin a její fenomenální „tour-de-farce“ v roli paní Malapropové. Ta si teď může dovolit vypustit z úst naprosto cokoli – a také to dělá! Její promluvy i stranou k divákům dodávají večeru ten správný šmrnc. Stejně tak mě nadchla služebná Lucy v podání Kerry Howard, která ovládla obrovské jeviště Olivier Theatre a nekompromisně nabourávala divadelní nabubřelost: „Jsem jen dramatický prostředek!“ Velká gratulace patří také Timu Steedovi, který citlivě a zábavně vystihl homosexuální touhu Briana Coventryho (není náhoda, že se jmenuje Coventry), jenž prahne po tom, aby konečně slyšel větu: „Já jsem taky Brian!“

Inscenace v režii Emily Bruns má skvělý spád, výprava je velkolepá a projekce vzdušných soubojů nad našimi hlavami v sále Olivier berou dech. Druhé dějství přinese strhující taneční číslo a poté změnu tónu, se kterou si soubor poradil velmi dobře. I když se možná nedočkáme jitterbugového finále, které jsme čekali, vzdává tato hra čest „Těm několika“. Bylo to přesně to, co já i diváci potřebovali – prvotřídní divadelní jízda. Jack Absolute ve všech smyslech slova letí, a místy se přímo vznáší. Očekávejte brzký přesun do West Endu!