RECENZE: Lady Day at Emerson’s Bar and Grill, Circle in the Square ✭✭✭✭✭

Lady Day v Emerson's Bar and Grill

The Circle In The Square Theatre

16. dubna 2014

5 hvězdiček

Bylo to právě původní broadwayské obsazení muzikálu Ragtime, které mě poprvé seznámilo s oním úžasným, vřelým a naprosto podmanivým sopránem Audry McDonald. Její Sarah byla tehdy prostě zářivá a naprosto výjimečná.

O několik let později, když zářila v muzikálu 110 in the Shade, jsem ji poprvé viděl naživo. Byla naprosto omamná. Její postava neměla se Sarah z Ragtime nic společného a i její pěvecký přístup byl jiný. Byla ale – abych použil trefný výraz – dravá. Vášnivá, jemná, vtipná i komplexní – a zpívala způsobem, který dával každému taktu partitury nový náboj.

Naposledy se na Broadwayi objevila v obnoveném nastudování opery Porgy a Bess a znovu byla až neuvěřitelně dobrá. Dokázala najít smyslné, nezkrotné srdce své hrdinky i každý drobný odstín na krátké cestě mezi štěstím a beznadějí. Se svým vznosným sopránem si hravě poradila s nástrahami árie Summertime a zbytek partitury doslova pohltila. Vyzařovala z ní bouřlivá vášeň, na kterou byla radost pohledět.

S pěti cenami Tony na kontě je její rozsah a všestrannost naprosto výjimečná. Zdá se, že zvládne cokoli, a disponuje hlasem s ohromující flexibilitou, barvou a silou. V repertoáru existuje jen málo rolí, na které by si netroufla.

V divadle Circle in the Square na Broadwayi se nyní hraje inscenace Lonnyho Price Lady Day v Emerson’s Bar & Grill. Jde o jednoaktovou sondu do závěrečné tragické fáze života legendární Billie Holiday.

Hra z pera Lainea Robertsona zachycuje pozdní noční kabaretní show v roce 1959 v jednom známém filadelfském podniku. Robertson se však nepokouší o pouhou rekonstrukci událostí; spíše nabízí proud vědomí, smršť vyprávění, písní, hořkých slz a pronikavého ticha. Jako celek pak inscenace přináší až mrazivě hluboký vhled do nešťastného a hluboce tragického konce jedné z největších jazzových zpěvaček světa.

Od okamžiku, kdy McDonald vstoupí do sálu, mírně vrávorá a mluví si pro sebe, je naprosto neodolatelná. Když pak spustí „I Wonder Where Our Love Has Gone“, divák jen užasle žasne. Po jejím skutečném hlase, po tom sytém, znělém a suverénním sopránu, který známe, není ani stopy.

Je zcela pryč.

Místo něj slyšíme hlas Billie Holiday. Je to zázračná rekonstrukce onoho specifického a velmi osobitého zvuku a stylu, kterým Holiday okouzlovala své fanoušky. McDonald jako Billie nejen zpívá, ona jí přímo je – v každé zlomené frázi, v každém rozbitém rytmu, v každém dechu. S neomylnou zručností oživuje sílu a vášeň, které dělaly z Holiday tak jedinečný úkaz. A to vše bez jediného náznaku jejího vlastního hlasu či osobnosti.

Její interpretace písní „Strange Fruit“ a „T’aint Nobody’s Business If I Do“ jsou nepopsatelně dobré.

Na tento výkon vás nic nedokáže připravit. Patří do úplně jiné kategorie. Není to jen napodobení nebo nová interpretace – působí to spíše jako reinkarnace. Je to svěží, plné bolesti, překvapivé, křehké i brutální – a naprosto fascinující. Přesahující hranice běžného divadla.

McDonald vystihla každý detail, každý pohyb, každý nezřetelný útržek dialogu, každý příběh plný zášti, každou dávku ginu... Všechno.

Odvážně se pohybuje mezi diváky, což vede k nečekaným momentům – ale Holiday je tam stále s námi, nic ji nevyvede z role.

Některé sekvence jsou neuvěřitelně bolestivé: když se vrací do baru poté, co utekla od diváků, tiskne k sobě svého psíka, levou rukavici má shrnutou a špinavou v dlani a odhaluje stopy po heroinu i své soukromé trápení... v tu chvíli se v publiku snad nikdo ani neodvážil nadechnout. Bylo to nesmírně silné.

Dokáže být ale i vtipná. Divák uslyší několik historek, které odkrývají pestrý život a nezničitelnou ženu, která nestrpěla hlupáky.

Je to hluboký a až děsivě působivý kus divadla.

Scéna Jamese Noonea je rovněž dokonalá. Jednu stěnu zdobí symboly té doby – nástroje, portréty hvězd, šaty. Tvoří zářivé pozadí pro vzpomínky Billie Holiday.

A v samém centru toho všeho, na vrcholu svých tvůrčích sil, září Audra McDonald svým talentem a genialitou.

Tohle si rozhodně nenechte ujít.