RECENZE: Lifeboat, West Yorkshire Playhouse ✭✭✭✭✭

Lois Mackie (Bess Walder) a Amy McGregor (Beth Cummings) v inscenaci Lifeboat. Lifeboat West Yorkshire Playhouse

Úterý 2. května 2017

Pět hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Vezměte silný (a skutečný) příběh podpořený kvalitním scénářem, doplňte jej o nápaditou pohybovou režii a výsledkem je naprosto strhující divadelní zážitek, který je střídavě vtipný, poučný, něžný, napínavý a v některých momentech srdceryvný. Potopení lodi City of Benares v září 1940, na jejíž palubě bylo 90 dětí evakuovaných do Kanady, patřilo k obzvláště tragickým momentům druhé světové války. Scénář Nicoly McCartney z roku 2002 tento příběh oživuje a precizní, energická režie Gill Robertsonové slouží jako důstojná pocta a památník 87 dětem, které nepřežily útrapy na převrácených záchranných člunech v mrazivých a rozbouřených vodách Atlantiku.

Lois Mackie (Bess Walder) a Amy McGregor (Beth Cummings) v inscenaci Lifeboat. Foto: Anthony Robling

Lois Mackie a Amy McGregor ztvárňují (mimo jiné) skutečné přeživší – „cockney“ holku z Londýna Bess Walder a Beth Cummings z Liverpoolu. S neuvěřitelnou energií vyvolávají na scéně svět dětství plný otravných bratrů, obdivu k Judy Garland, náročných rodičů a snů o cestování a slávě. Svět, který se skrze rozhlasová hlášení a sirény propadá do válečné nejistoty, kdy se pro mnohé zdálo jedinou rozumnou cestou, jak ochránit děti před nálety a invazí, vyslat je do Austrálie, Ameriky, Jižní Afriky či Kanady. Společně s oběma dívkami a dalšími evakuovanými procházíme procesem vyplňování formulářů, lékařských prohlídek, balení, loučení na hlučných nádražích a nekonečných cest vlakem, než dorazíme do „zaslíbené země“ roku 1940 – na palubu lodi SS Benares. Zdejší stevardi v turbanech rozdávající čokoládu a šunkové rolky v luxusním prostředí předčí i ty nejdivočejší sny inspirované Čarodějem ze země Oz. Tento děj je prokládán precizně choreograficky zpracovanými pasážemi, které ukazují syrové nebezpečí jejich osudu poté, co unikly z torpédované lodi a mrazem zkřehlýma rukama se držely převráceného člunu v bouři. Sledují, jak ostatní kolem nich slábnou a pouštějí se, a Bess musí čelit trýznivé myšlence, jak jednou rodičům řekne, že ztratila bratra. Herecké výkony byly tak přesvědčivé a silné, že člověk cítil jejich úzkost až v morku kostí.

Lois Mackie (Bess Walder) a Amy McGregor (Beth Cummings) v inscenaci Lifeboat. Fotografie: Anthony Robling

Hra byla uvedena ve studiu Barber, jednom z méně známých, ale o to zajímavějších prostor divadla West Yorkshire Playhouse, který skvěle vyhovoval arénovému uspořádání a pohybové stránce kusu. Kouzlo tohoto přístupu spočívalo v tom, že pomocí nejjednodušších prostředků – gest prstů, blikajících světelných řetězů či manipulace s kufry – byla moje mysl, otupělá iPady a smartphony, plně vtažena do děje. Dokázala si představit padající skříně, naklánějící se paluby a potápějící se lodě mnohem silněji než jakýkoli doslovný filmový obraz. Jediný takový reálný obraz přišel až v samotném závěru; citová rána v podobě šňůry s dětským oblečením, na němž byly natištěny tváře mladých lidí tak, jak vypadali, když vyplouvali z Liverpoolu za svým velkým dobrodružstvím. Optimismus a vzrušení v jejich tvářích se staly ostrou připomínkou pravdy, která se za tímto příběhem skrývá.

Asi největším důkazem kouzla této inscenace bylo dětské publikum v sále. Seděly v řadách po obou stranách hrací plochy, s nohama do kříže, nehybně, zcela pohlceny a fascinovány dějem. Jistě nejednomu z nich blesklo hlavou, že jsou přesně ve věku svých vrstevníků na lodi SS Benares.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA LIFEBOAT VE WEST YORKSHIRE PLAYHOUSE