RECENZE: Liza Pulman zpívá Barbru Streisand, The Other Palace ✭✭✭✭✭

Jennifer Christie hodnotí představení Liza Pulman Sings Streisand v divadle The Other Palace.

Liza Pulman Sings Streisand v The Other Palace (v rámci britského turné)

15. října 2018

5 hvězdiček

Podrobnosti o turné Show Liza Pulman Sings Streisand otevírají hlasy žen z Bronxu hovořících o Barvře, což připravuje půdu pro první hudební tóny. Liza a její kapela Stardust představují program nabitý písněmi provázejícími celou jednu životní éru. Představení Liza Pulman Sings Streisand je momentálně na turné po Velké Británii, které potrvá až do roku 2019. Večer zahajuje jedna ze skladeb neodmyslitelně spjatých se Streisandovou, Don’t Rain on My Parade, která plynule přechází v You’ve Got a Friend. Tím je nastolen styl celého vystoupení, které lehce tančí mezi různými žánry a obdobími. Hudební ředitel Joseph Atkins u klavíru stojí i za samotným aranžmá skladeb. Ty nejčastěji začínají v klasickém stylu Streisandové, aby se následně proměnily ve vlastní unikátní formu, která dává klasikám punc originality a svěžesti.

Liza Pulman je živel s operním vzděláním a průpravou. Je radost poslouchat, jak se její vláčné a sametové vokály slévají v syté a silné finále. V barvě jejího hlasu často zaslechneme ozvěnu samotné Streisandové, ale Liza hned v úvodu jasně říká, že jejím cílem je vzdát hold originálu, nikoliv ho imitovat. Výsledkem je zvuk evokující Barbru s pořádnou a lahodnou porcí osobitosti Lizy Pulman.

Kromě bezchybného a skvěle ovládaného zpěvu vyniká Pulmanová také v emociálním podání, které se u koncertních vystoupení vidí jen zřídka. Například v její interpretaci písně You don’t Bring Me Flowers jsem textu porozuměla lépe než kdykoliv předtím.

Liza však není jediným velkým talentem na pódiu a pravidelně skládá poklonu svým kolegům z kapely. Jako ansámbl znějí v potřebných chvílích hutně a energicky, jindy zase dokážou být jemní a lyričtí. Aranže jsou inteligentní a nabízejí hloubku i kontrast. Odhalují harmonie a tóny, které jsou samotným jádrem této hudby. Individuálně je pak každý z hudebníků mistrem svého nástroje.

Dramaturgie večera je výborně vystavěna. Díky historkám a faktům o „Barbře“ rozesetým mezi jednotlivými čísly má show svižné tempo, které jen mírně poleví v druhé polovině u několika méně známých písní.

Jako korunu tohoto jiskřivého večera Liza zpívá Happy Days are Here Again a po zasloužených ovacích vestoje se na scénu vrací, aby zakončila písní People. Diváci, kteří přišli jako fanoušci Barbry Streisandové, odcházeli rozhodně i jako fanoušci Lizy Pulman. Je zkrátka famózní!