RECENZE: Lunatic, TheatreN16 ✭

Lunatic

TheatreN16

30. října 2016

1 hvězdička

Theatre N16 je souborem, pro který mám velkou slabost. Od té doby, co se usadili v novém a zajímavém prostoru v The Bedford v Balhamu, jsem viděl několik jejich inscenací. Vždycky mě přenesou na neobvyklá místa a nabídnou zážitky, se kterými se v běžném životě nesetkám. Mezi nimi stále ční ohromující „League of Youth“ – skvělá modernizace Ibsena od nadaného a všestranného dramatika a režiséra Whita Hertforda, která zůstává příkladem fringe divadla v jeho absolutně nejlepší podobě. Když se ke mně doneslo, že Hertfordovým dalším projektem má být „Drákula“ Brama Stokera, neskrýval jsem nadšení.

Včera jsem do velkého sálu „Globe Theatre“ v přízemí hospodského komplexu pochopitelně vstupoval s jistým očekáváním. Hertford je nesmírně inteligentní a nápaditý tvůrce a Stokerův materiál nabízí nespočet možností k interpretaci. Každý, kdo se pustí do takto profláklého díla, musí počítat s tím, že divák přijde s řadou předsudků – zvlášť když nám tento odkaz připomenou hned v úvodu, kdy z reproduktorů duní „Bela Lugosi’s Dead“ od Bauhaus v klubové hlasitosti.

Scénografie Bena Jacobse je odvážná, strohá a úderná: moderní ústavní prostředí s psacím stolem, mikrofonem, kotoučovým magnetofonem, projekčním plátnem a nízkou zdí z tvárnic. Zatím to vypadá slibně. Doktor či úředník sedí zhroucený u stolu, načež dva zřízenci přivedou „pacienta“, pana Renfielda (Chris Spyrides), jehož řev prořízne ticho. Následně slyšíme i jeho lékaře, Justina Stayleyho, jehož hlasový projev se však nese spíše v duchu diminuenda.

Stokerova próza se na papíře čte celkem dobře, ale v mluvené podobě bývá dosti nepoddajná. Většina adaptací se proto zbavuje téměř všeho, co napsal. Tady nikoliv. Dostáváme celé stohy textu, který se svým rozvážným pozdně viktoriánským tempem přesouvá od jedné vznešené myšlenky ke druhé – což je v přímém lingvistickém a literárním kontrastu k tomu, co vidíme: psychiatrické pacienty pod vlivem léků, zneužívání zranitelných (včetně znásilnění) a oslepující bílá světla, snad odkaz na mučicí techniky CIA. Propast mezi textem a inscenací se rozevírá jako trhlina, přes kterou je čím dál těžší přenést jakoukoli myšlenku, natož divácké zaujetí.

Po hodině se objevuje třetí „postava“, Sorcha Bannon. Když konečně promluví, je tak tichá, že i ve druhé řadě bylo stěží rozumět jedinému slovu. No, možná jsme se na text ani soustředit neměli. Na co tedy? Na další velmi statický a úporně „civilní“ výkon. Ale k čemu to celé směřovalo? To zůstalo nejasné.

V závěru Nina, přítelkyně lékaře a sestra zesnulé snoubenky Lucy, vchází do pokoje šílence Renfielda a dojde k sexu. Není jasné, jak se tam dostala, nicméně „lunatik“ z názvu hry poté zmizí. Doktor Jonathan Harker následně oznámí, že slyší hlasy v hlavě, načež se jeho pomatený pacient vrací... nahý a od krve. Dívka se objeví na galerii nad scénou, také nahá a potřísněná krví. Renfield napadne Harkera a zakousne se do něj jako upír, než uprne (kam?). Pak si uvědomíme, že vše existovalo pouze jako fantazie v Harkerově hlavě. A to je vše.

Je tu mnoho prvků připomínajících konvence a zvyklosti německého divadla a mám pocit, že německé publikum by pro tento přístup mohlo mít větší pochopení než to britské. Ale kdo jsem já, abych předjímal vkus diváků? Možná se sem lidi pohrnou a nechají se unést bůhvíjakými intelektuálními či emocionálními zvraty při sledování této bizarnosti. Já mezi ně bohužel patřit nebudu. Raději se vrátím k Wendersovu a Murnauovu „Nosferatu“ nebo k Morrisseyho „Krvi pro Drákulu“. Tenhle kousek ale uložím do stejné zásuvky jako parodii Mela Brookse „Drákula: Mrtvý a šťastný“.

Možná se uvnitř tohoto díla skrývá jiná, ucelenější a poutavější hra. Ale vzhledem k tomu, že na ní autor pracoval osm let, předpokládám, že toto je přesně to, co nám chtěl Hertford o tomto tématu sdělit, a musíme to tak brát. Nebo ne. Stále ho považuji za skvělého umělce a těším se na jeho další věci v kvalitě „League of Youth“. Musím však s politováním konstatovat, že v tomto konkrétním představení jsem takovou kvalitu nenašel.

Inscenaci Lunatic uvádí Riot Act Theatre Company ve spolupráci s TheatreN16.

ZJISTĚTE VÍCE O THEATREN16