RECENZE: Nice Fish, Harold Pinter Theatre ✭✭✭✭

Jim Lichtscheidl a Mark Rylance ve hře Nice Fish. Foto: Richard Turmine Nice Fish Harold Pinter Theatre 1. prosince 2016

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky | Více informací Zamrzlé jezero.  Minnesota.  Dva muži, Erik (Jim Lichtscheidl) a Ron (Mark Rylance), vyrážejí na ryby.  To je víceméně rámec hry Nice Fish, která se právě přesunula na londýnský West End po úspěšném uvádění v newyorském St Ann’s Warehouse.  Je to podivuhodně poutavý kousek s řádnou porcí humoru a špetkou absurdity. Hra, na níž se autorsky podílel sám Rylance a kterou režírovala jeho manželka Claire van Kampen, spojuje básně v próze Louise Jenkinse; některé z nich vám možná budou povědomé, pokud jste viděli Rylanceovy děkovné řeči při přebírání cen Tony v letech 2008 nebo 2011.  Nice Fish má nepopiratelnou lyrickou kvalitu a rozmarný tón, což dokonale ladí s Rylanceovým projevem, v němž je cosi nadpozemsky nevinného, čímž si diváky podmaňuje a vytěžuje maximum z každé slabiky.

Mark Rylance a Bob Davis ve hře Nice Fish. Foto: Richard Turmine

U produkcí, v nichž hraje Rylance, vždy hrozí určité nebezpečí: mohou působit jako neúmyslná show jednoho herce.  Není to chyba materiálu ani ostatních herců, ale spíše důkaz mistrovství tohoto muže jako špičkového řemeslníka.  V této inscenaci Rylance předvádí brilantní komediální načasování a cit pro Jenkinsův text, čímž si publikum od první vteřiny naprosto získává.  Úlevou však je, že tato hra se nestala obětí výše zmíněného úskalí.  Ačkoliv je Rylanceův výkon v roli Rona naprostou hereckou lekcí, sekundují mu interpreti, kteří jsou více než schopni udržet s ním krok – Lichtscheidlův poněkud zádumčivý Erik není o nic méně poutavý a tvoří s ním skvělý kontrast.

Krásná loutkohra, která se v průběhu objevuje pro dodání perspektivy a oživení, nás zve do děje a nutí nás s radostí přijmout tu rozmarnou, hloubavou cestu, na niž se Ron a Erik vydávají ve snaze ulovit pořádnou rybu. Během ní potkávají několik místních postav, než se vše na konci večera stočí k absurdnu.  Kus sice možná není přelomový ani revoluční, ale je nesmírně zábavný.  Už jen kvůli příležitosti vidět Rylance pracovat s fantastickým textem Louise Jenkinse s takovým šarmem, který dokáže vnést bezprostřednost a intimitu i do těch největších sálů, toto představení rozhodně stojí za vidění.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA NICE FISH