RECENZE: Nye, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje novou hru Tima Price Nye, kterou právě uvádí londýnské National Theatre.

Michael Sheen. Foto: Johan Persson Nye. National Theatre.

6. března 2023

4 hvězdičky

Webové stránky National Theatre Muž leží a umírá v nemocnici, kterou sám vybudoval; jeho život se před ním odvíjí v horečnatém snu vyvolaném morfinem. Ten muž nám všem zachránil život – vzácný politik, který ovlivnil zrození i smrt každého z nás. Je to Aneurin „Nye“ Bevan, zakladatel britského národního zdravotnictví (NHS). Nová hra Tima Price není dokonalá, ale pro všechno na světě, je nesmírně vášnivá, sálá z ní nadšení, radost, zoufalství i vztek, a to stylem, který se k jeho osobnosti dokonale hodí. Vystihuje klíčový rys Nyeovy povahy – jeho troufalost. Přístup skrze horečnatou snovou vizi funguje skvěle, aniž by obětoval naturalismus jeho příběhu. Navíc umožňuje skvělé choreografii Stevena Hoggetta a Jese Williamse oživit osud, který by i jako přímočaré drama byl neuvěřitelným příběhem o úspěchu navzdory všemu. Umožňuje například destilovat náboženský prvek života ve velšských městech do úžasného hudebně-tanečního čísla na píseň Get Happy (zde cítíme závan seriálu Zpívající detektiv).

Foto: Johan Persson

V inscenaci vystupuje vynikající ansámbl, v jehož středu stojí mocný výkon Michaela Sheena. Je dostatečně výrazný a odvážný na to, aby zaplnil obrovské jeviště a hlediště scény Olivier, ale zároveň disponuje nuancemi, jimiž vykresluje cestu od dítěte bojujícího s vadou řeči, které objevuje kouzlo četby v místní bezplatné knihovně, až po muže vyděšeného z blížící se smrti. Arogantní a onálepkovaný jako potížista, Sheenův Nye je pevně spjat se svým prostředím a lidmi. S inspirací v hornické svépomocné lékařské společnosti (Medical Aid Society) si dává za cíl „tredegarizovat“ celý národ – tedy vybudovat systém péče na základech úspěšného modelu ze svého rodného města. Považuji to za vášnivé, dojemné a poučné dílo. Hra dává hlas i jeho manželce Jennie Lee, milované ministryni kultury, jejíž loajalitu krásně ztvárnila Sharon Small. Je obrovská škoda, že se ve druhém dějství objevuje méně, ale jak sama říká, je jen vedlejší postavou největšího socialisty ve městě. Skvěle je zachyceno i jeho přátelství s nejlepším kamarádem Archiem (vynikající Roger Evans), přičemž věrnost leží v samotném srdci Nyeova charakteru. Snovost pak umocňuje vztah s otcem, který umírá v bolestech na pneumokoniózu (tzv. černou plíci, typickou nemoc horníků), a v dojemné scéně je oblečen jako horník, zatímco ho Nye drží v náručí. Metafora otce vedoucího jej podzemní slojí, která září a vyvádí Nyea z temnoty, je sice trochu prvoplánová a úvodní scény druhého dějství jsou příliš dlouhé, ale mnohem zajímavější je jeho dekonstrukce válečného hrdiny Winstona Churchilla (Tony Jayawarde). Nye z něj udělal „druhého nejnenáviděnějšího muže v Británii po Hitlerovi“ a Churchillových 21 hlasů proti vzniku NHS jen podtrhuje, že přízemnost v politice není ničím novým. Clement Attlee dostal úžasný psací stůl, který se pohybuje jako tank a doslova vmanévruje Nyea na jeho místo, ačkoliv pleš u Stephanie Jacob mi trochu připomněla Davrose z Doctora Who.

Foto: Johan Persson

Inscenace Rufuse Norrise je hravá a má spád, skvěle souzní s neuvěřitelným svícením Paulieho Constabla a scéna dodává rozlehlému prostoru divadla Olivier intimitu. Někdo by mohl namítnout, že hra káže přesvědčeným a že všichni v publiku jsme na stejné lodi. Je pravda, že scénář je občas trochu didaktický a musí předat mnoho vysvětlujících informací. Samotný vznik NHS působí poněkud uspěchaně a hádky s lékaři se odehrávají v projekcích, podobně jako ve filmové montáži. Je to ale odvážné a upřímné, přesně jako muž sám, a nebyl jsem jediný, kdo z divadla odcházel se slzou v oku.

Jde o koprodukci s Wales Millennium Centre, kde, jak předpokládám, vyvolá nadšené ovace (18. května – 1. června). Od 23. dubna bude navíc uváděna jako jubilejní 100. přenos v rámci projektu NT Live.