RECENZE: Our Country's Good, West Yorkshire Playhouse ✭✭✭✭

Jonathan Hall hodnotí adaptaci románu Thomase Keneallyho od Timberlake Wertenbakerové pod názvem Naše vlast (Our Country's Good) ve West Yorkshire Playhouse.

Soubor inscenace Naše vlast / Foto: Catherine Ashmore Naše vlast (Our Country's Good)

West Yorkshire Playhouse

4 hvězdičky

Více informací Adaptace románu Thomase Keneallyho z pera Timberlake Wertenbakerové si právem vysloužila status moderní klasiky. Toto nastudování souborem Ramps on the Moon vnáší silnou novou dynamiku do příběhu britských trestanců, kteří v rodící se kolonii v Austrálii nacvičují divadelní hru. Na první pohled by se mohlo zdát, že hra o divadle (navíc adaptovaná z románu), která rozebírá témata jako síla slova a vliv divadla na jednotlivce i společnost, riskuje ztrátu divácké pozornosti. K tomu však v tomto energickém podání souboru neslyšících a handicapovaných herců rozhodně nedochází. Úspěch tkví v tom, že tyto koncepty ztělesňují postavy – utlačení trestanci a zatrpklí vojáci – kteří s nesmírnou přesvědčivostí dokazují civilizační sílu divadelního umění.

Foto: Catherine Ashmore

Ačkoliv úvodní scény, kde se o těchto myšlenkách spíše mluví, než aby se žily, měly o něco slabší tempo, vše bylo bohatě vynahrazeno později. Tehdy už sledujeme konkrétní osudy: vojáka trpícího steskem po domově, který nachází smysl života v divadle a lásce, nebo hlavní hrdinku, která hraje pod hrozbou blížící se popravy. Snad nejsilnějším a nejdojemnějším momentem je scéna, kdy zkouška pokračuje jako akt vzdoru proti důstojníkovi, který se snaží herce ponížit, zatímco se repliky prolínají s drásavým zvukem bičování jednoho z trestanců.

Vizuálně úsporná scéna Neila Murrayho evokuje modrou a žlutou barvu cizokrajné země – „této pouště vzhůru nohama“, jak ji popisuje jeden z vězňů. Podmanivý a jemný soundtrack vytvořil Jon Nicholls.

Soubor Naše vlast. Foto: Catherine Ashmore

Další rozměr dává inscenaci Fiony Buffini skutečnost, že soubor Ramps on the Moon tvoří minimálně z 60 % neslyšící nebo handicapovaní umělci. Příběh mužů a žen vytlačených na okraj ignorantskou společností, často z těch nejbanálnějších důvodů, zde prezentuje skupina lidí, která své vlastní znevýhodnění s obrovským nasazením překonala. Znakový jazyk a titulky jsou nedílnou součástí celého představení; tlumočení je famózní, ať už se do něj zapojují herci přímo v akci, nebo postavy na okraji scény ve stylu antického chóru.

Energické a oddané obsazení odvádí špičkovou práci. Za zmínku stojí zejména Alex Nowak jako trestanec zcela pohlcený světem divadla, Emily Rose Salter jako vzpurná metresa a Gbemisola Ikumelo v roli sardonické, ale zranitelné hlavní hrdinky pod hrozbou smrti. Absolutní uznání si však zaslouží každý člen souboru za zakomponování znakového jazyka, který se stal krásnou, dramatickou a přitom naprosto přirozenou součástí děje. Ve hře o slovech dostává mluvená řeč i svou fyzickou krásu, což dodává argumentům o vykupitelské síle divadla zcela nový rozměr.

*Termín neslyšící (D/deaf) rozlišuje mezi těmi, kteří používají znakový jazyk jako svůj primární způsob komunikace, a těmi, kteří jsou nedoslýchaví, ale jejich mateřštinou je mluvený jazyk a mohou odezírat ze rtů nebo používat naslouchátka.

INSCENACE NAŠE VLAST JE PRÁVĚ NA TURNÉ