RECENZE: Partition, Leeds Playhouse ✭✭✭✭✭

Jonathan Hall recenzuje inscenaci Partition v Leeds Playhouse.

Mez Galaria, Sushil Chudasama, Luke Walker a Bavinder Sopal ve hře Partition. Foto: David Lindsay Partition

Leeds Playhouse

5 hvězdiček

Dnes mají Saima a Ranjit svatbu – jenže chybí svědci a je krajně nepravděpodobné, že by dorazil někdo z rodiny. Saima je totiž muslimka a Ranjit sikh, a obě jejich rodiny – stejně jako mnoho dalších sikhských a muslimských rodin – žijí ve stínu událostí, které se odehrály před více než sedmdesáti lety.

Rozdělení Britské Indie v roce 1948 (určené libovolnou čarou vedoucí napříč Paňdžábem), které území rozťalo na Indii a Pákistán, vedlo k úmrtí jednoho až dvou milionů sikhských, hinduistických a muslimských civilistů během série skutečně otřesných zvěrstev. Je to událost, kterou historie – a rozhodně ta školní – do značné míry přehlíží, přesto jsou její dopady patrné dodnes. Přiblížit toto téma skrze drama, které vyvolává smích i slzy a ani na vteřinu nepůsobí jako dějepisná přednáška, není zrovna malý cíl, ale autoru Nicku Ahadovi se to podařilo brilantně. Když k tomu přičtete unikátní stylizovanou formu živého rozhlasového dramatu, které diváky bez námahy přenáší z ozvěnou znějící radnice do zakouřené kuchyně či dusné indické stodoly, získáte divadelní večer, který je komorní a strhující zároveň. Hra „Partition“, která vznikla jako rozhlasová hra pro BBC a postupně se vyvinula v kusem pro jeviště, se nyní vrací na prkna Leeds Playhouse předtím, než vyrazí na turné po školách a univerzitách.

Dalvinder Sopal (Amina) a Sushil Chudasama (Rajpal) ve hře Partition. Foto: David Lindsay

Způsob zpracování – v podstatě živě inscenovaný rozhlasový přenos, který v režii Stefana Escreeta skvěle ožívá – jsem jinde neviděl, ale jde o fascinující divadelní formu, která by si zasloužila širší využití. Živé zvukové efekty (vynikajícím způsobem zajištěné Lucy Bradford) vytvářejí celou zvukovou krajinu od holubů přes bouchání dveří od auta až po smažení pakory. Čtyři herci v trojrolích i čtyřrolích vdechují život jedenácti postavám – od matky odmítající svatbu své dcery až po osmdesátiletého dědečka, který se nedokáže zbavit démonů z vlastních prožitků, a k tomu připočtěte různé lidi, které během svatebního dne potkají. Všichni čtyři představitelé plynule přecházejí z jedné postavy do druhé s velkým úspěchem; zvláštní uznání si zaslouží Mez Galaria v roli ztrápené nevěsty a Sushil Chudasama, který hraje nejen jejího snoubence, ale i bratra a snoubencova dědečka s takovou všestranností, že ani jednou nesklouzne k frašce.

Sushil Chudasama jako Ranjit ve hře Partition. Foto: David Lindsay

Protože jsou diváci nuceni zapojit představivost, aby si vizualizovali obrazy vytvářené herci a zvukem, je výsledný dojem o to živější. Vzniká tak pocit sounáležitosti mezi účinkujícími a publikem, který nás vrací k vyprávění příběhů v jeho nejčistší podobě.

Je skvělé vidět toto představení znovu ožít a ještě lepší je slyšet, jak jeho úspěch umožnil vznik čtyř dalších her v tomto rozhlasově-divadelním formátu. Minulý rok v diskusi po představení padlo, že by se tato hra měla rozhodně hrát na školách – dobrou zprávou je, že se tak (jak bylo zmíněno výše) již děje. Snad se tak povědomí o této katastrofální události v minulosti naší země dostane do širšího povědomí, zejména mezi mladé lidi, kteří v jejím stínu stále žijí.