RECENZE: Pinter Four v Harold Pinter Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí Pinter Four, součást sezóny Pinter At The Pinter v Harold Pinter Theatre.

Brid Brennan a Robert Glenister v inscenaci Pinter Four. Foto: Marc Brenner Pinter Four

Harold Pinter Theatre

10. listopadu 2018

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Večer Pinter 4 sází na kontrasty. První polovinu tvoří hra Měsíční svit (Moonlight) z roku 1993, která rozvíjí Pinterova oblíbená témata vzpomínek a vztahů, ale zároveň je – možná nepřekvapivě – prostoupena úvahami o smrtelnosti. Rozmluvy u smrtelné postele mezi Andym a jeho ženou Bel jsou vtipné i dojemné, plné hněvu i komiky. Měsíční svit není jen temný; Pinter precizně pracuje se světlem a stínem. Andy je dalším z jeho typických rozhněvaných patriarchů, zde uvězněný v meziprostoru mezi životem a smrtí – Robert Glenister jej ztvárnil naprosto mistrovsky.  Brid Brennan v roli Bel předvádí perfektní výkon postavený na kombinaci síly a zranitelnosti a jejich společná láska k Marii (zde poněkud nevyužitá Janie Dee) působí na scéně velmi přesvědčivě. Synové Jake a Fred (Al Weaver a Dwane Walcott) obývají oddělené části jeviště a krutě se otci vysmívají. Jako v nějakém varietním čísle dobírají Bel, když se jim snaží dovolat a přemluvit je k návštěvě umírajícího otce – tvrdí jí, že se dovolala do čínské prádelny, čímž ovšem skvěle vystihují složitost svého vztahu k onomu krutému patriarchovi.

Janie Dee a Brid Brennan v inscenaci Pinter Four. Foto: Marc Brennan

Právě Andyho  potřeba, aby ho děti navštívily, tvoří smutnou páteř hry. Dcera Bridget, která v podání Isis Hainsworth působí přízračně křehce, se zdánlivě snaží vrátit domů, ale z kontextu vyplývá, že v šestnácti letech zemřela. Režie Lyndsey Turner je jako obvykle chladná, precizní a racionální, a proto možná až příliš odtažitá a překonstruovaná; komediální prvky kusu by snesly více prostoru. Hlavní slovo zde má text – scénář je poetický a ticho je, stejně jako smrt, něco, čemu je třeba se pokud možno vyhnout.

Abbie Finn a Jessica Barden v inscenaci Pinter Four. Foto: Marc Brenner

Naproti tomu druhá hra, Večerní škola (Night School), ukazuje Pinterovo nespoutané já. Režisér Ed Stambollouian velmi zdařile adaptoval původní televizní hru z roku 1960 a k dynamice děje i pohybu herců po jevišti využívá bicí a perkuse. Walter se právě vrátil z vězení ke svým tetám Annie a Milly, jen aby zjistil, že jeho pokoj pronajaly podnájemnici Sally. Ta je učitelka a třikrát týdně chodí do večerní školy. Walterovi netrvá dlouho a za pomoci patriarchálního majitele domu Solta zjistí, že Sally je tanečnicí v pánském klubu. Brid Brennan a Janie Dee tvoří v rolích tet vynikající komickou dvojici, jejíž pohled na svět určují naivní romantické představy a zákusky. Robert Glenister plynule přechází ze své role patriarchy do polohy komediální a Al Weaver exceluje jako zmatený a následně dominantní Walter.

Peter Polycarpou, Abbie Finn a Robert Glenister v inscenaci Pinter Four. Foto: Marc Brenner

Jde o večer plný protikladů, ale hvězdou zůstává jako vždy Pinter sám se svými pronikavými postřehy o jazyku, kde i ta nejnevinnější diskuse může nabýt hlubších významů. Tato sezóna je skutečně mimořádná, pravděpodobně se nebude nikdy opakovat a s tak kvalitním obsazením byste si ji neměli nechat ujít.

Pinter Four se hraje do 8. prosince v repertoáru s kusem Pinter Three

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA PINTER FOUR