RECENZE: Pinter Seven, Harold Pinter Theatre ✭✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Pinter Sedm, uváděnou v rámci sezóny Harolda Pintera

Martin Freeman a Danny Dyer v Pinter Sedm. Foto: Marc Brenner Pinter 7 Harold Pinter Theatre

6. února 2019

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Velkolepý cyklus Pinterových aktovek dospěl ke svému vrcholu ve spojení her Mírná bolest a Mechanický číšník. Tyto dvě jednoaktovky o vnějších hrozbách a silách ničících rutinu každodenního života tvoří večer Pinter 7. Média se hodně soustředila na obsazení Dannyho Dyera a Martina Freemana v Mechanickém číšníkovi, což možná odvedlo pozornost od toho, co se pro mě ukázalo být klenotem celé sezóny – hry Mírná bolest.

Geniální režie Jamieho Lloyda vrací hru k jejím rozhlasovým kořenům. Inscenuje ji jako nahrávání rozhlasové hry, které začíná hlasy krásně modulovanými do mikrofonů, zvukovými efekty a hudbou. Postupně se však herci odklánějí od scénářů a mikrofonů až k mrazivému závěru. Pro Floru a Edwarda je to běžný den, nejdelší den v roce, a jejich zahrada kypí květy a přírodou. Vosa uvězněná v marmeládě se stává metaforou pro jejich uvízlé životy – kdo je ten Prodavač sirek u jejich zadní branky? Ne u té přední, kde by skutečně mohl něco prodat kolemjdoucím, ale už týdny stojí vzadu za každého počasí. Flora ho vítá, Edward se jím cítí ohrožen, přesto ho pozvou dál. Koho a co představuje? Gemma Whelan a John Heffernan jsou v kůži manželů vynikající; ona s dokonalou hornostřední anglickou výslovností připomínající královskou rodinu, on roztěkaný, leč vzdělaný intelektuál.

John Heffernan a Gemma Whelan v Pinter Sedm. Foto: Marc Brenner

Celá sezóna nám připomněla, jak vtipný Pinter dokáže být, a tento pár sází jednu pointu za druhou. Jelikož je Prodavač sirek neviditelná role, je radost sledovat, jak se jeho popis postupně odhaluje: „Vypadáte, že je vám horko. Nechcete si sundat tu kuklu?“ Vše samozřejmě nabírá temný směr, když si Flora vzpomene, jak ji kdysi znásilnil pytlák, a uvažuje, zda to není on. Edward zase vzpomíná, jak kdysi vypadal skoro jako onen Prodavač, než se vypracoval tam, kde je teď. Možná je Prodavač ztělesněním potlačené sexuality, která se ve Floře znovu probouzí – její pojmenovávání květin v zahradě je v závěru prosyceno smyslností. Možná představuje bezdomovectví a rizika, když si domů pustíme cizince – Prodavač sirek je tichým prototypem tuláka Daviese ze Správce. Světlo ve studiu zhasne, ale hra pokračuje, dokud si Flora neodvede Barnabyho (jak Prodavače pojmenovala) nahoru a Edward se neobjeví v onom popsaném úboru, aby prodával zápalky. Je to zlověstné, strhující, skvěle zahrané a zaslouží si to nejvyšší uznání.

Nicméně ani Mechanický číšník nezklame. V špinavém suterénu čekají nájemní vrazi Ben a Gus na další úkol. Ve dramatu 20. století se hodně čeká a Ben a Gus jsou Pinterovými Vladimírem a Estragonem; jejich Godotem je šéf, neviditelný Wilson. Zatímco čekají na instrukce, Gus nachází v botách zmáčknuté krabičky od sirek, Ben předčítá články z novin, splachovadlo na záchodě nefunguje a mikrosvět každodennosti je zachycen naprosto přesně. Skvělým detailem je, že první obálka podstrčená pod dveřmi obsahuje zápalky – obě hry do sebe opravdu zapadají. Instrukce jsou jim nakonec doručeny potrubní poštou přes mechanického číšníka – jsou to však objednávky jídla.

Tato dvojice tvoří perfektní komediální duo. Předčítání objednávek jídla v podání Martina Freemana je k popukání. Danny Dyer se trochu vzdaluje své image drsňáka a hraje zdánlivě citlivějšího Bena, který si však neustále dokazuje nadřazenost a nutí Guse jednat jako prvního. Jeho výkon je možná až příliš stylizovaný, ale pro tuto roli ideální. Ve hře zazní zmínka o tom, že se jejich minulá akce nepovedla a zemřela nějaká dívka, a divák postupně nabývá pocitu, že jsou za tuto chybu trestáni, jak se objednávky jídla stupňují a oni obětují vlastní čaj i zásoby, aby uspokojili „bohy“ nahoře. Tím, že se inscenace soustředí na komediální stránku, se trochu vytratilo napětí a pocit hrozby. Pro ty, kteří hru viděli vícekrát, může tempo působit až příliš svižně a hra se zdá být až nečekaně krátká. Přesto jsou Dyer a Freeman skvěle sehraní a sezónu uzavírají triumfálně.

Bezpochyby se jedná o jednu z nejvýznamnějších divadelních událostí posledních let, skutečnou příležitost vidět zřídka uváděná Pinterova díla. Herci byli velkolepí, i když jsem přemýšlel, zda by menší stálý soubor nevytěžil z her ještě více – moc rád bych viděl herce z předchozích částí, jako jsou Russell Tovey, Tamsin Greig, Maggie Steed a další, jak se vrací v jiných rolích. Ale šíře a kvalita obsazení byla ohromující a Jamie Lloyd se potvrdil jako prvotřídní interpret Pinterova díla. A ještě není konec, příští měsíc otevírá „neoficiální Pinter 8“, hra Zrada!

REZERVOVAT VSTUPENKY NA PINTER SEDM

REZERVOVAT VSTUPENKY NA ZRADU