RECENZE: Private Lives (Líbánky ve čtyřech), Nigel Havers Theatre Company na turné ✭✭✭✭

Naše divadelní znalkyně Libby Purvesová (theatreCat) recenzuje Nigela Haverse a Patricii Hodgeovou v Cowardově hře Private Lives (Líbánky ve dvou), která je právě na turné.

Private Lives

Nigel Havers Theatre Company na turné.

Termíny turné

Můžu vám rovnou říct, že minulý týden jsem zažila dokonalý důchodcovský zážitek a bylo to naprosto skvělé. Vyrazila jsem na středeční odpolední představení za snížené seniorské vstupné v poklidném Richmondu na novou zájezdovou produkci Private Lives (vůbec netuším, kdy se plánuje oficiální premiéra této dlouho odkládané inscenace Christophera Luscomba, v Bathu už stejně hráli, tak jsem si lístky prostě koupila ze zvědavosti).

Zvědavá jsem byla proto, že Nigel Havers a Patricia Hodgeová jsou více než dvakrát starší, než v jakém věku Coward své hrdiny Elyota a Amandu napsal – je jim 70 a 75 let. To už je i na dnešní poměry docela dost na bouřlivý románek starých lásek, které během svatební cesty v hotelu v Deauville opustí své dva nové novomanžele a následně si v pařížském úkrytu rozbíjejí věci o hlavu.

Ale panečku, ono to funguje. Důchodci už nejsou to, co bývali, jak odpolední publikum moc dobře vědělo, a při každém pošťuchování a usmiřování se sálem neslo potutelné chichotání. Láska je láska v každém věku, ale všichni jsme vybuchli nadšením zejména u toho slastně povědomého momentu, kdy Amanda odmítne Elyotovy návrhy na pohovce s tím, že se právě těžce najedli – on se uraženě zvedne, ale vzápětí ho drapne křeč do nohy. Jedinou vadou na kráse je, že zmínka o „pětiletém“ odloučení v textu by se měla se svolením Cowardových dědiců přepsat na dvacet pět let. Čistě kvůli realismu. Jinak ale ta hra k hašteřivé a uštěpačné náklonnosti středního věku sedne naprosto dokonale.

Oba protagonisté jsou samozřejmě břitcí a brilantní komici. Havers sklidil bouřlivý potlesk už při svém prvním objevení na balkoně, pravděpodobně proto, že ho diváci i mimo divadlo zbožňují jako pochybného nápadníka osmdesátileté Audrey v seriálu Coronation Street. Role šarmantních ničemů mu vždycky šly a tady je úžasný: od prvního panického zaškubání v elegantním saku, když na vedlejším balkoně zahlédne Amandu, až po nepřekonatelnou ukázku toho, jak jíst briošku s maximální drzostí v závěrečné scéně. A Patricia Hodgeová mu zdatně sekunduje. Sice vypadá na svůj věk (tedy v té nejvíce neuvěřitelně šik podobě), ale ve svých pruhovaných pyžamech je se svou lehkovážností a odvahou sexy víc než leckterá mladší žena. Tahle dvojice zvládá všechno – rvačku, rozbití desky o hlavu i rozverné povalování a usmiřování. Vše je provedeno s grácií a mrštností zachovalých panterů. Je to radost sledovat, od začátku do konce se ozývá áchání a výbuchy smíchu. Skutečné idoly odpoledních představení. Respekt.

Při první scéně mě napadla jedna nostalgická myšlenka. Scéna Simona Higletta je fantastická – zejména ten pařížský byt v uměleckém stylu 20. let – ale v úvodním obraze jsou nad balkony hlavních hrdinů ještě dva další hotelové balkony, které působí jen funkčně. Docela by se mi líbilo, kdyby se tam jako přízraky objevily další dva páry – třeba jejich mnohem mladší já – a možná i pronesly v meta-stylu pár udivených replik o tom, jak je to zvláštní a krásné, že všichni stárneme, a přitom se vlastně vůbec neměníme…

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NAŠICH NOVINEK