RECENZE: Privates On Parade, Union Theatre ✭✭✭✭

Soubor inscenace Privates on Parade v Union Theatre Privates On Parade Union Theatre

25. listopadu 2018

Čtyři hvězdičky

Rezervujte zde

Tato brilantně sebevědomá a suverénní hra s hudbou od dramatika Petera Nicholse a skladatele Denise Kinga oslavuje své 40. výročí a neztratila nic ze své aktuálnosti. Britská vojska stále vězí v nespočtu postimperiálních vojenských dobrodružství po celém světě a tento příběh o osudném a hluboce nerozvážném pokusu udržet si koloniální kontrolu nad Malajsií koncem 40. let jako by byl napsán včera.  Podobně jako v případě 'Jaká to pěkná válka' je i zde vážné téma podáno s odlehčeným nadhledem skrze prizma kabaretních kousků, kdy nablýskaný estrádní glamour překrývá fádní olivovou a khaki realitu válčení.

Sledujeme toto období 'výjimečného stavu' očima těch, kteří zvedají oponu s heslem 'We're SAD-U-SEA'... Song And Dance Unit South East Asia (Zpěvná a taneční jednotka pro jihovýchodní Asii). Podobně jako v dlouholetém sitcomu BBC 'It Ain't Half Hot, Mum' ze stejného období, i tato hra nám nabízí pestrou směsici typických postaviček, které obývají tento výsek anglického života v zapařených tropech.  Scénografie Mikea Leese okamžitě vystihuje podstatu věci a nabízí bohatě detailní a odvážně divadelní rámec pro energickou a údernou režii Kirka Jamesona; Ben Jacobs celou scénu elegantně nasvítil.  Ústředním bodem jejich vize je strhující výkon 'alfa drama queen', zastupujícího kapitána Terriho Dennise. Tuto parádní roli si Simon Green podmanil se vším všudy, přičemž vystřídá řadu nádherných kostýmů a naprosto dokonalých paruk od Richarda Mawbeyho.  K vidění je toho spousta, ale musím říct, že úvodní výstup druhého jednání, parodie na Cowarda s názvem 'Will Someone Please Inform Me', je v jeho podání naprosto precizní ukázkou vypravěčské jasnosti.  Green, nesmírně zkušený herec a zpěvák, měl na tuto roli spadeno už dlouho a dává do ní vše, přičemž nese lví podíl na interpretaci rozkošné hudební složky.

Soubor inscenace Privates on Parade v Union Theatre

Hudební nastudování připravil hudební režisér Nick Barstow a odvedl skvělou práci při vytváření trefných hudebních adaptací Kingových elegantních pastišů dobových šlágrů – od Marlene Dietrich až po Jessie Matthews.  Jameson si v hudebních číslech libuje a dodává jim přesně tu správnou dávku lesku i syrovosti, aby působila přesvědčivě a zároveň kouzelně.  Pomáhá mu v tom i tvárný a energický soubor.  Paul Sloss se skvěle zhostil estrádní role Lena Bonneyho, Tom Pearce – vracející se na jeviště po 15 letech – je sympatickým Charlesem Bishopem, a stejně znamenité výkony podávají Matt Hayden jako Eric Young-Love a Tom Bowen jako Kevin Cartwright.

Martha Pothen v inscenaci Privates on Parade

Nicméně právě v charakterových rolích získává hra svou největší sílu.  Matt Beveridge předvádí podlý, ale naprosto 'reálný' výkon v roli záporáka Rega Drummonda a Martha Pothen dělá divy jako jediná skutečná žena v jednotce, Sylvia Morgan. Sylvia navíc vnáší do příběhu prvek rasové nejednoznačnosti, čímž narušuje staromódní patriarchální hodnoty poněkud nechápavého velícího důstojníka Gilese Flacka v podání Calluma Coatese.  Coates je zde dalším autentickým prvkem, neboť do souboru přináší skutečné vojenské zkušenosti, což má znatelný vliv na celkovou preciznost a věrohodnost pochodování, salutování a vojenské hantýrky, díky čemuž je celá produkce nekonečně působivější a vtahující.  Samuel Curry je pohledný a upřímný Steve Flowers, i když působí překvapivě klidně v konfliktní situaci; budí spíše dojem, že takové věci dělá neustále, což by u akademika dělajícího své první kroky ve velkém světě nejspíš nemělo platit.  Události sledujeme převážně jeho očima a myslím, že by nám na něm záleželo víc, kdyby nepůsobil tak uvolněně.

Všudypřítomnou a téměř němou roli domorodého sluhy Leeho ztvárnil vyrovnaný Mikey Howe. Je jedinou postavou ve hře, která jde s dobou a podílí se na dekolonizaci Malajsie – fakt, který by měl být pro všechny ostatní v jednotce do očí bijící, ale pro ně je samozřejmě zcela neviditelný.  To je, pokud nic jiného, velmi trefné ponaučení i pro dnešní dobu.

Jde o pohlednou a svěží inscenaci v Union Theatre, která je vydařeným oživením tohoto titulu.  Většinou je velmi strhující – Jameson má prostor v malíku a přesně ví, jak z něj vytěžit maximum, přičemž jeho cit pro dramatické tempo je téměř bezchybný; srozumitelnost je převážně dobrá (ačkoliv klavír v písních někdy zní až příliš hlasitě proti sólovým hlasům – nepoužívá se žádné ozvučení).  Snad Curry brzy naskočí na vlnu energie a nasazení, kterou předvádí zbytek souboru: doufám v to, protože by to dodalo této vynikající produkci ten správný říz.

Hrajte do 17. prosince 2017

VSTUPENKY NA PRIVATES ON PARADE V UNION THEATRE REZERVUJTE ZDE