RECENZE: Red, Wyndham's Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies v recenzi hodnotí Alfreda Molinu a Alfreda Enocha v inscenaci Red (Červená) od Johna Logana ve Wyndham's Theatre.

Alfred Molina (Mark Rothko) a Alfred Enoch (Ken) ve hře Red. Foto: Johan Persson Red Wyndham’s Theatre

16. května 2018

4 hvězdičky

Vstupenky zde

Intelektuálně oslnivá, kreativitou doslova prokapávající hra Johna Logana o Marku Rothkovi se dočkala nesmírně vítaného obnovení v režii Michaela Grandage v rámci nové sezóny ve West Endu. V roce 1958 byl Rothko pověřen vytvořením série nástěnných maleb pro restauraci hotelu Four Seasons v nové budově Seagram. Jeho cílem bylo stvořit díla hlubokého rozjímání, „spojení s tragickou realitou zkázy způsobené lidstvem“, jak v textu k programu uvádí Simon Schama. Hra sleduje vznik těchto děl prodchnutých odstíny červené a moment, kdy Rothko od zakázky ustoupil poté, co navštívil restauraci a zjistil, že tam lidé... prostě jenom jedí a žvaní.

Alfred Enoch (Ken) a Alfred Molina (Mark Rothko) v inscenaci Red. Foto: Johan Persson

Agónie a extáze tvorby, obhajoba umění, výzvy pro Rothka a jeho „náročného génia“ i hrozba ze strany nové generace pop-artových umělců – to vše pohání děj a dynamiku hry. Hlavním důvodem k návštěvě tohoto představení je ovšem naprosto špičkové herectví. Alfred Molina se vrací k roli Rothka po svém triumfu v Donmar Warehouse v roce 2008 a je to výkon vskutku monumentální a velkolepý. Vášnivý, povýšený, egocentrický i vtipný – odstíny a hloubka Rothkova charakteru jsou vystavěny v mistrných vrstvách. Zvláště ohromující je jeho klid; i když stojí zády k publiku, vyzařuje autoritu i naprosté zoufání. Alfred Enoch je v roli jeho asistenta Kena stejně působivý. Chvílemi nevinný, snažící se vyhovět nárokům svého mentora, jindy nacházející sílu zpochybnit kvalitu oněch maleb, zatímco se snaží neustoupit před přívaly verbální agresivity a Rothkovy sebeobrany, kterou často spustí i naprosto banální poznámka. Hlasový projev obou herců je navíc famózní; Loganova slova malují po celém hledišti, herci perfektně zvládají rytmus textu a s chutí si vychutnávají popisy odstínů červené, vášnivé slovní přestřelky i odborné debaty.

Alfred Molina (Mark Rothko) a Alfred Enoch (Ken) v inscenaci Red. Foto: Johan Persson

Scéna a kostýmy Christophera Orama věrně zachycující Rothkův ateliér odříznutý od denního světla jsou dalším triumfem, a světelný design Neila Austina mi představil více odstínů červené, než jsem považoval za možné. Představení obsahuje strhující sekvenci, kdy Rothko a Ken společně připravují plátno. Jakmile Rothko vybere tu správnou hudbu k práci (výběr hudby je v této inscenaci vynikající a zaplavuje celé divadlo), oba herci se předhánějí, aby plátno zaplnili, barvy z nich stříkají a na konci zůstávají oba zpocení a udýchaní. Je to úžasný moment, a i když uznávám, že jde o konverzační hru postavenou na debatách, přál bych si, aby se scénář nechal ještě o něco více strhnout k akci. Po devadesáti minutách jsem měl pocit, že o umělci nevím o moc víc než na začátku, a zatímco Ken odhaluje vraždu svých rodičů a své těžké dětství, Rothko ve svých reakcích a přístupu k životu zůstává (možná správně) převážně v intelektuální rovině.

Nicméně spodní proud Rothkovy sílící deprese a strach ze „zastínění červené černou“ je vykreslen nádherně. Tato inscenace je pastvou pro oči i uši a herecké výkony v člověku zanechají dojem stejně trvalý jako jakékoli mistrovské dílo.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA RED VE WYNDHAM'S THEATRE