RECENZE: Ruddigore, Opera Holland Park ✭✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí operetu Ruddigore od Gilberta a Sullivana v podání souborů Opera Holland Park a Charles Court Opera.

David Webb (Richard Dauntless) a sbor. Foto: Craig Fuller Ruddigore

Opera Holland Park

5 hvězdiček

Webové stránky Opera Holland Park

Nezapomenutelná sezóna v Opera Holland Park se pomalu chýlí ke konci a jako pověstný zákusek na závěr si pro nás připravili další koprodukci s Charles Court Opera, tentokrát v podobě díla Gilberta a Sullivana. „Ruddigore“ nikdy nemělo takovou základnu fanoušků jako některé jiné „Savoy Operas“ (ostatně, jak chcete překonat legendární „Mikado“?). Hlavní terč jeho satiry – viktoriánské melodrama – už také dávno zmizel v dramatickém propadlišti dějin. To ale vůbec nevadí – stále nabízí skvostně vykreslené postavy, jedny z nejlepších Sullivanových hudebních čísel a jako drama funguje naprosto suverénně. Gotický thriller v druhém dějství možná na dnešní diváky, odchované klasikami od Hammer House of Horror nebo „The Rocky Horror Picture Show“, působí dokonce ještě lépe než kdy dřív.

David Webb jako Richard Dauntless. Foto: Craig Fuller

Děj je pro celkový zážitek z večera víceméně podružný. Rodinu „zlých baronetů“ stíhá kletba, která jim ukládá spáchat každý den jeden zločin. Současný baronet, Sir Robin/Ruthven, předstíral vlastní smrt a pod novou identitou žije v místní vesnici, kde je bezhlavě zamilovaný do nejžádanější partie v okolí, Rose Maybudové. Ta se pro změnu ve všem svém konání striktně řídí příručkou etikety (další z terčů dobové satiry). Patovou situaci se pokusí vyřešit s pomocí svého nevlastního bratra Dicka, který se právě vrátil z moře (což je příležitost pro námořní skopičiny ve stylu „Pinafore“), ten se však Rose snaží získat pro sebe. Komplikace dál vrší Robinův mladší bratr Sir Despard, na kterého titul s kletbou momentálně dopadl, a jeho bývalá i současná přítelkyně Šílená Margaret, nepřímá oběť téhož prokletí.

Stephen Gadd jako Sir Roderic Murgatroyd a sbor. Foto: Craig Fuller

Po řadě dalších nepravděpodobných zvratů je Robinova identita odhalena a on musí přijmout baronetství, což vrcholí konfrontací s předky, kteří v houfu sestoupí ze svých obrazů. Požadují po něm, aby unesl vesnickou pannu a prokázal tak své padoušství. To se však ukáže jako nešťastný krok, když jeho sluha unese neohroženou lady Hannah, tetičku Rose. Právě ve chvíli, kdy je spletitost zápletky největší, vyřeší – či spíše rozpustí – veškeré napětí právní klička (jak už to u Gilbertových děl bývá).

Llio Evans jako Rose Maybudová. Foto: Craig Fuller

Inscenace nese typické rysy tvorby Johna Savournina. K materiálu se přistupuje s naprostou vážností, což jen umocňuje výsledný humor. Nechybí jistá dávka spikleneckého nadhledu, ale inscenace nikdy nesklouzne k laciné křeči. Zpěv je vynikající, herectví detailně propracované, choreografie elegantní a dikce s komickým načasováním naprosto precizní. Orchestr City of London Sinfonia v orchestřišti skvěle balancuje mezi perlivostí šampaňského a lyrickou něhou, kterou tato hudba vyžaduje. Dirigent David Eaton s citem vede hudbu od bohatých orchestrálních textur až po půvabná sóla smyčců a dřevěných dechů. Skvělým detailem bylo, když sám v určitých momentech doprovázel na klavír, čímž podtrhl odkaz dobového melodramatu.

Tento soubor je na daný repertoár specialista a zúročuje léta zkušeností s tím, jak prodat hudbu ve velkém prostoru Opera Holland Park, a to i v těch nejsložitějších „jazykolamných“ písních. V roli Sira Robina Murgatroyda Matthew Kellett přesně vystihl polohu nezkušeného mladíka i hrdinského vzdoru; skvělou partnerkou mu je Llio Evans, která Rose pojala jako o něco protřelejší naivku, než bývá zvykem. Sám Savournin si užívá roli kníratého Sira Desparda, který je ve své podstatě přesně tím samolibým pokrytcem, na které Gilbert svou satirou vždy mířil. Heather Lowe podala detailně vykreslený výkon v roli Šílené Margaret, a to včetně její velmi náročné první árie. Heather Shipp pak vdechla lady Hannah jak ráznost, tak empatii, a vytvořila z ní mnohem sympatičtější postavu, než Gilbertův archetyp „staré fúrie“ obvykle dovoluje. Její vrcholné číslo se Stephenem Gaddem (Sir Roderic Murgatroyd, jednička mezi předky) patří k nejsilnějším momentům večera. Hlavní obsazení pak s atletickou energií doplňuje David Webb jako Dick Dauntless.

John Savournin jako Sir Despard Murgatroyd a sbor. Foto: Craig Fuller

Žádná recenze děl dvojice G&S se neobejde bez zmínky o sboru. Sbormistr Richard Harker skvěle připravil ansámbl, který je svěží a pohybově flexibilní, ať už jde o deprimované profesionální družičky marně čekající na svatbu, nebo jejich mužské protějšky v buřinkách. Choreografka Merry Holdenová s nimi na širokém jevišti Holland Parku čarovala, takže divák měl stále na co koukat, přičemž bohatě využívala i boční uličky mezi sedadly a předscénu.

Klíčovou výzvou tohoto kusu je scéna, kdy předkové sestupují z obrazů. Výtvarnice Madeleine Boydová přišla s velmi přesvědčivým řešením na pomezí realismu a fantazie, které představilo úžasnou galerii pochybných existencí, včetně jednoho bezhlavého gentlemana, jehož vlastní hlava se stala aktivní součástí děje.

Lze si jen těžko představit, že by se toto představení dalo udělat lépe – ať už jde o úctu k originálu, nebo o citlivou a přesvědčivou aktualizaci inscenačních postupů a textu. Jde o další stylově čistý a naprosto suverénní závěr nesmírně poutavé sezóny v Opera Holland Park. Budou mi chybět tamní západy slunce, pávi a dokonce i ten občasný štěkot psa v dálce…