RECENZE: South Pacific v Chichester Festival Theatre ✭✭✭✭✭

Libby Purves se vydala do Chichester Festival Theatre, aby zhlédla novou inscenaci muzikálu Jižní Pacifik od dvojice Rodgers a Hammerstein.

Gina Beck (Nellie) & Julian Ovenden (Emile) v Jižním Pacifiku divadla CFT. Foto: Johan Persson Jižní Pacifik

Chichester Festival Theatre

5 hvězdiček

Webové stránky CFT

Téměř nejúžasnější věcí na inscenaci režiséra Daniela Evanse je už jen fakt, že se vůbec hraje: navzdory vzdálenému modrému záblesku chirurgických masek Chichester potvrzuje, že velké hudební divadlo je zpět s téměř šílenou vzdorovitostí: s obsazením 32 lidí, 16členným orchestrem, zpěváky, kteří museli zkoušet v obličejových štítech, a velkolepou choreografií Ann Yee, která byla zpočátku nacvičována v maskách. Jásot a potlesk začaly už při stmívání světel a na konci jsme všichni stáli na nohou. Diváci jsou rádi, že jsou zpět, účinkující jsou nadšení, režiséři a producenti nervózní (čtyři představení ve West Endu jsou momentálně pozastavena kvůli trasování, mnohdy jen pár hodin před začátkem).

Gina Beck (Nellie), Keir Charles (jako Luther Billis) & soubor v inscenaci Jižní Pacifik divadla Chichester Festival Theatre. Foto: Johan Persson

Večer byl sám o sobě oslavou, ale v žádném případě ne hloupě lehkovážnou. Rodgersova strhující romantická hudba a velké hity jsou dnes známější než samotný děj – Some Enchanted Evening, Bali Hai, Gonna Wash That Man Right Outa My Hair, Younger than Springtime. Někteří mají z uvádění tohoto kusu obavy kvůli rasovým karikaturám v dřívějších produkcích. Americké jednotky okupují polynéský ostrov během konfliktu s Japonskem ve druhé světové válce: libreto Hammersteina a Logana představuje ošetřovatelku Nellie Forbush, která je blaženě zamilovaná do francouzského plantážníka Emila, ale poté ho s instinktivním odporem odmítne, protože má dvě děti se (nyní mrtvou) „domorodou“ ženou. „Je to šok, pomyšlení na vás s jednou z... mám to v sobě zakořeněné!“. A poručík Cable se pro změnu rozhodne, že si nemůže vzít svou milenku Liat, dceru svérázné markytánky Bloody Mary, protože je to kluk z Filadelfie. Snobství zkrátka vítězí.

Sera Maehara (jako Liat) & Rob Houchen (jako poručík Joseph Cable) v inscenaci Jižní Pacifik v Chichesteru. Foto: Johan Persson

Evans a Ann Yee si však uvědomili – a je to historický fakt – že v roce 1949, v době americké segregace, Rodgers a Hammerstein vyslali silné poselství. Nellie i poručík se mýlí. Cable, který se v zoufalství vydává na sebevražednou misi, spustí nejtrpčí a nejméně připomínanou píseň „You’ve Got To Be Carefully Taught“ (Musí vás to pečlivě naučit) o vštěpování strachu a nenávisti k lidem, „kteří mají jinak dělané oči... kůži jiného odstínu“. Liat, která je v textu téměř němá, hraje baletka Sera Maehara s japonským průpravou. Je to fascinující postava, tančí a pohybuje se s nepřekonatelnou, prastarou grácií jako dcera slunce z kultury mnohem starší než bujaré americké radovánky. Bloody Mary o ni prosí se skutečnou mateřskou agónií, bez jakéhokoli obvyklého líbivého tónu v písni „Happy Talk“. Pokud jde o mužský postoj k ženám v éře MeToo, nikdy jsem neviděla hrozivěji maskulinní pojetí než v choreografii Ann Yee v čísle „Nothing Like a Dame“. K téhle partě byste hned chtěli dozor. Text sice vyjadřuje vtipnou a patetickou touhu, ale tihle hoši jsou nebezpeční.

Rob Houchen (jako poručík Joseph Cable) v inscenaci Jižní Pacifik divadla Chichester Festival Theatre. Foto: Johan Persson

Teď si možná říkáte, že je to všechno hrozně „woke“ a mravokárné (podobně jako si to v roce 49 myslel jeden kritik, důstojník amerického námořnictva, který se chtěl zbavit Cableovy hořké písně o naučeném rasismu, protože mu připomínala přednášku o pohlavních chorobách a ne zábavu). Ale ujišťuji vás, že to není kázání; jako večerní zábava je to nespoutaná jízda. Nellie v podání Giny Beck se zpočátku jeví jako rázná, robustně hezká a naivní námořní sestra, která se charakterově vyvíjí, skvěle dovádí a zpívá jedny z nejúžasnějších hlubokých tónů, jaké lze slyšet. Julian Ovenden je nejen výborný herec, ale ukazuje i nesmírný, vzrušující operní hlas. Námořníci a důstojníci tvoří bouřlivý, strhující ansámbl, přičemž scény jako Honey Bun zastavují představení díky našemu nadšení. Barvy inscenace jsou pak postaveny do kontrastu s vystřízlivěním z válečné reality a – díky Emilovým mírumilovně pochybovačným poznámkám před hrdinským činem – i s jejími limity.

Víme, proti čemu bojujete, říká, ale „ZA co bojujete?“. Otázka pro každou dobu.

STREAMING JIŽNÍHO PACIFIKU Jižní Pacifik bude k dispozici pro streamování 4., 9., 14., 18., 21., 26. a 31. srpna a 3. září. Více informací najdete zde.