RECENZE: Standing At The Sky's Edge, National Theatre ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje Standing At The Sky's Edge, nový muzikál Chrise Bushe a Richarda Hawleyho, který se právě uvádí v National Theatre v Londýně.

Rachel Wooding (Rose) a Robert Lonsdale (Harry). Foto: Johan Persson Standing At the Sky’s Edge.

National Theatre.

13. února 2023

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Sídliště Park Hill v Sheffieldu. Jeden byt ve výškovém domě, tři desetiletí a příběh Británie a její dělnické třídy od roku 1960 až do současnosti. V roce 1960 se sem po asanaci slumů stěhují Harry a Rose, plní naděje a – jak Harry později podotkne – také vděčnosti. Není divu, že se jmenují Stanhopeovi. V roce 1989 se stěhuje Joy se svou tetou a strýcem; uprchlíci, které neustále varují, aby zamykali dveře před „zlými muži“. Sídliště, stejně jako mnohá jiná v Británii, začalo chátrat, když thatcherismus zlikvidoval průmysl a přinesl ekonomické zoufalství. Budovy jsou však památkově chráněné a nesmí se zbourat, a tak se v roce 2015 do „mezonetového bytu“ stěhuje Poppy. Čeká na první nákup od Ocada a hledá nový začátek po těžkém rozchodu. Scénář Chrise Bushe a hudba s texty Richarda Hawleyho jsou v dokonalé synergii a vyprávějí tento dojemný a inspirativní příběh. Architektura je možná brutální, ale jejími základy jsou láska, rodina a odhodlání přežít.

Soubor. Foto: Johan Persson

Je to inscenace s pevnými základy, kapela je famózní a muzikál stojí hrdě a sebevědomě, přičemž každá postava je pro děj klíčová. Rachael Wooding je v roli Rose naprosto vynikající, když se snaží být oporou svému manželovi Harrymu (Robert Lonsdale mistrně vykresluje jeho pád z nejmladšího mistra v historii města až po dlouhodobě nezaměstnaného v 80. a 90. letech). Její podání Hawleyho nejlepší písně After The Rain vám zlomí srdce. Jejich syn Jimmy se v roce 1989 seznámí s Joy (vynikající Faith Omole) a jejich dcera Connie (Bobbie Little, skvělá vypravěčka a komentátorka) je realitní makléřkou, která prodá byt Poppy. Tu pronásleduje zlomené srdce a její milenka Nikki, která se snaží o usmíření. Maimuna Memon zde potvrzuje svůj mimořádný talent, který předvedla už v Manic Street Creature, a Alex Young si coby Poppy náležitě užívá svůj kousavý smysl pro humor. Všechny tyto ženy stojí nejen na „okraji nebe“, ale samy ho drží nad vodou. Vyvrcholení prvního jednání, kdy se sídliště propadá do ruin za doprovodu písně There’s A Storm A’Comin’, povyšuje tento muzikál z kategorie výjimečných na mimořádný zážitek.

Soubor. Foto: Johan Persson

Zatímco první dějství je o zabydlování a naději v budoucnost, druhé je o loučení, ztrátě a přežití, a zasadí vám pořádnou emocionální ránu. Projdeme si troje volby, zejména ty v roce 1979, které vynesly k moci Thatcherovou, i referendum o brexitu, ale show moudře drží politiku v osobní rovině. Do osudů postav jsme tak investovaní, že jasně vidíme, jak rozhodnutí „těch nahoře“ ovlivňují životy těch, kteří s následky musí žít. „Miluji tě, vezmeš si mě?“ byl nápis na zdi, který sice zmizel, ale nahradila ho neonová verze, která se vznáší nad skvělou scénou Bena Stonese. Režie Roberta Hastieho je naprosto precizní. Když se celý soubor vrátí k úvodnímu číslu As The Dawn Breaks, které v závěru získává až hymnický charakter, zaplaví vás silné emoce. Je to naprosto pohlcující zážitek. Vykřičte to z té nejvyšší bytovky: tohle je muzikál, který musíte vidět.“