RECENZE: The Act, Trafalgar Studios ✭✭✭✭✭

The Act

Trafalgar Studios

7. března 2014

5 hvězdiček

Představte si herce, který v jednu chvíli dokáže ztělesnit Kennetha Williamse, Davida Nivena, Rowana Atkinsona i Davida Tennanta. Herce s dokonalým komediálním načasováním, hlubokým smyslem pro intimitu a vřelost, které pramení z opravdového napojení na publikum, a schopností v mžiku přejít od lehkého humoru k břitkému postřehu či drásavé bolesti. Herce, který tvoří skutečné divadlo. Herce, který s šarmem a perfektní artikulací odzpívá známou píseň s novým textem. Herce s vytříbeným stylem a inteligencí.

Nikoho takového si neumíte představit?

Pak zajděte na hru The Act, která se právě uvádí v Trafalgar Studios 2, a vychutnejte si výkon Matthewa Baldwina. Ten je spolu s Thomasem Hescottem spoluautorem textu a Hescott se ujal i režie.

Je to 70 minut divadelního zázraku. Naprostý triumf.

A také tklivý a místy až nesnesitelně bolestný průchod „mezi tulipány“, které obklopují trnité téma dekriminalizace homosexuality ve Spojeném království a všeho, co s tím souviselo.

Text je obratný, chytrý a citlivý.

Hlavní dějovou linií je zkrácená verze projevu v britské Sněmovně lordů, který doporučuje dekriminalizaci. Proti této věcné, intelektuální argumentaci o změně zákona staví Baldwin s Hescottem sérii výjevů, které tvoří ostrý kontrapunkt.

Sledujeme příběh školní lásky a ponížení – Baldwin jej vypráví s takovou vřelostí a křehkostí, až je těžké se na to dívat. Každý ve svém životě jistě zažil něco podobného – ono procitání citu a jeho raketový vzestup, jen aby následovalo odmítnutí.

Nahlédneme do světa divočejších, výstředních podzemních gay klubů, kterým vládne „Vévodkyně“ s pořádně ostrým jazykem a čichem na talenty.

Dojde i na brutální pasáž o státním úředníkovi, který propadne lásce k drsnému svůdci z ulice. Zamiluje se bezhlavě, obětuje vše, je zrazen, vydírán a nakonec souzen – a přesto v něm po celou tu dobu nezůstává nic než čistá láska k onomu muži. Některé okamžiky byly tak syrové, tak opravdové a naprosto pravdivé, že v určitých chvílích nezbylo než zavřít oči. Baldwinova herecká preciznost byla neomylná.

V mimořádně působivé sekvenci Baldwin předčítá sérii dopisů, které úředník svému milenci posílal. Jsou živé, strohé a plné milostných muk. Když pak musí jeden z nich číst nahlas před soudem při procesu za pederastii, působí to jako zážitek zaživa páleného člověka. Je to spalující, mistrovská práce.

Nechybí ani scény vykreslující plytké, nenaplněné životy „moderních“ gayů – životy, které jim právě tento úředník a jemu podobní umožnili, ale které se těm jejich ani v nejmenším nepodobají. Baldwin se s dávkou jízlivosti opírá do dnešních „vztahů“, do problémů a trapných banalit „nové generace super-gayů“ a jejich životní styl shrnuje slovy: „Všechno mi to připadá takové... bezkrevné.“

Přesně tak.

Jde o silné divadelní dílo, meditaci nad postavením homosexuálů v Británii za posledních zhruba 50 let. Je však naservírováno jako dokonale připravený pamlsek – taková je Baldwinova ryzí dovednost a oslnivý talent.

Virtuozita v akci.