RECENZE: Addams Family (Addamsova rodina), New Victoria Theatre Woking ✭✭✭✭✭

Obsazení muzikálu Addams Family. Foto: Matt Martin The Addams Family (Addamsova rodina)

New Victoria Theatre, Woking (v rámci britského turné)

26. září 2017

5 hvězdiček

Podrobnosti o turné po Spojeném království – turné se vrací v roce 2021

V roce 1938 představil kreslíř Charles Addams v časopise New Yorker podivnou makabrózní rodinku. Tehdy ještě neměla rodina ani její členové jména, ale jakmile si humoristické kresby získaly obrovskou popularitu, ozval se Hollywood. Ze strašidelně morbidní rodiny se stala The Addams Family a všechny postavy, které dnes tak milujeme, dostaly svá jména i charakteristickou podobu. Kultovního statusu pak Addamsovi dosáhli v 64 epizodách seriálu díky skvělému obsazení a neskutečně chytlavé úvodní znělce.

A právě tato znělka otevírá i muzikálové zpracování autorů Marshalla Brickmana, Ricka Eliceho a Andrewa Lippy. Této trojici šikovných tvůrců se dokonale podařilo vystihnout podstatu původních Addamsových záměrů i televizních postav a vytvořit dvě z nejzábavnějších hodin, jaké lze momentálně na britských divadelních prknech zažít.

Základem úspěchu je skutečnost, že show nechybí srdce. Výstřednost rodiny zůstala zachována, ale díky špetce „Tevjeho“ (z Šumaře na střeše) se z Gomeze stává otec, s nímž se většina diváků dokáže ztotožnit, a trable této rodiny se tak stávají univerzálními.

Scénář Brickmana a Eliceho je stručný, nabitý humorem i občasnými dojemnými momenty. Hudba Andrewa Lippy s ním dokonale souzní – písně jsou neobyčejně chytlavé a chvílemi jsem se přistihl, jak vzpomínám, zda byl už původní seriál muzikálem. Postavy zkrátka zpívají tak přirozeně, že máte pocit, jako by to dělaly odjakživa.

Samantha Womack jako Morticia a Cameron Blakely jako Gomez (uprostřed). Foto: Matt Martin

Inscenaci samozřejmě pomáhá i špičkové obsazení v čele se Samanthou Womack v roli Morticie a Cameronem Blakelym jako Gomezem. Tato neuvěřitelná dvojice, chvílemi vznešeně lhostejná a jindy neuvěřitelně vášnivá, nemá chybu. Morticiin kamenný výraz a Gomezova bujará fyzičnost jsou na jevišti rozehrány s vražedným účinkem.

Jako Wednesday pak Carrie Hope Fletcher doslova otřásá divadlem v základech při svém stěžejním čísle „Pulled“. Je úžasně vševědoucí, ale přitom zcela mimo svou komfortní zónu. Její vztah s Pugsleyem v podání Granta McIntyrea trefně obrací naruby klasickou rodinnou dynamiku s otravným sourozencem, kterého mnozí z nás znají. McIntyreova tichá intenzita ve chvíli, kdy se jeho svět (nebo jen jeho sestra) začíná chovat „normálně“, je až k nesnesení.

Při tomto představení zastoupil indisponovaného Lese Dennise v roli strýčka Festera Scott Paige. Fester v jeho podání, který slouží jako interaktivní spojka mezi divákem a dějem, je typicky potrhlý, ale s nádechem vaudevillu. Je to velmi sympatický výkon a netrvá dlouho, než si publikum Paigeova Festera i jeho skvěle načasované vtipy oblíbí.

Babičku (nebo je to někdo jiný?) hraje Valda Aviks. Její výkon v roli inkontinentní, podivné a magické postavy skvěle zapadá do celého souboru. Jako nevyhnutelní vetřelci z „normálního“ světa prochází rodina Beinekeových v podání Charlotte Page, Dalea Rapleyho a Olivera Ormsona snad největší proměnou a nachází dávno ztracené vnitřní pravdy. Právě kontrast je to, co dává vyniknout zvláštnostem Addamsových, a toto trio v tomto skvěle namíchaném koktejlu přímo září.

Addamsova rodina není jen o rodině samotné; tradiční sbor zde nahrazuje skupina strašidelných předků. Kathryn Barnes, Jessica Buckby, Perola Congo, Christopher D Hunt, Gavin Eden, Jacob Fisher, Kirsty Ingram, Rhona McGregor a Jak Skelly se s lehkostí a stylem vznášejí po jevišti po celou dobu show. Tito neúnavní duchové jsou všudypřítomní, precizní a tvoří nedílnou součást inscenace, za což si zaslouží velkou pochvalu.

Dickon Gough jako nadměrně vysoký a sténající Lurch využívá každou vteřinu na scéně, aby si nakonec pro sebe ukradl závěrečný smích. Těším se, až o něm v budoucích produkcích uslyším víc.

Scénograf Diego Pitarch vytvořil úžasné hřiště, které celý soubor obývá. Pitarch ukázal, jak má vypadat scénografie pro zájezdové představení – je plná nádherných detailů a doplněná skvělými kostýmy. Režisér Matthew White a choreograf Alastair David využívají tento prostor na maximum. Vše krásně plyne, pozornost diváka se nerozptyluje, a přitom neustále vnímáte množství drobností, které dokreslují atmosféru většiny scén.

Orchestrace Richarda Beadlea dodává show bohatý, až gotický podkres a jeho vynikající hudebníci udržují tempo. Dokonce i v úvodu druhého dějství, kde chybí dialogy a Lippovy nádherné písně rozvíjejí charaktery, byste po hudební stránce jen stěží hledali něco lepšího.

Společnostem Aria Entertainment, Music and Lyrics a Festival Theatre Edinburgh patří gratulace za produkci jednoho z nejlepších zájezdových muzikálů současnosti. Pokud se musely dělat nějaké kompromisy, rozhodně nejsou vidět. Reakce publika byla tak nadšená, že nahrávka s tímto obsazením a uvedení ve West Endu by byly naprosto zasloužené.

Nestává se často, aby se adaptace kultovního filmového hitu nesnížila k lacinému podbízení, ale autoři, tvůrčí tým i obsazení The Addams Family vytvořili dílo, na které bych se klidně podíval několikrát a pokaždé v něm našel něco nového.

PODROBNOSTI O BRITSKÉM TURNÉ ADDAMSOVY RODINY