RECENZE: The Boys In The Band, Park Theatre ✭✭✭✭

Soubor inscenace Kluci z party. Foto: Darren Bell Kluci z party (The Boys in the Band). Park Theatre (před britským turné)

4. října 2016

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky | Více informací

Hra Kluci z party (The Boys in the Band) od Matta Crowleyho má v historii queer dramatu výjimečné postavení. Poprvé se hrála na Broadwayi v roce 1968 (kde zaznamenala dlouhý a úspěšný běh), tedy rok před legendárními stonewallskými nepokoji, a znamenala začátek moderní éry boje za rovnoprávnost. Kvůli projevům internalizované homofobie, nenávisti k sobě samému a uštěpačnosti sice u moderního, svobodnějšího publika upadla v nemilost – sám jsem hru viděl ve West Endu v polovině 90. let a považoval jsem ji za muzejní kousek – o to větší uznání si zaslouží režisér Adam Penford a vynikající obsazení. Podařilo se jim vrátit hru zpět do kánonu a v komorním prostředí Park Theatre nyní působí jako upřímný portrét života gayů v období, kdy život v „clozetu“ byl pro mnohé jedinou cestou k přežití.

Ian Hallard, John Hopkins, Greg Lockett a Daniel Boys v inscenaci Kluci z party. Foto: Darren Bell

Michael pořádá narozeninovou oslavu pro svého přítele Harolda. V soukromí jeho bytu mohou být přítomní muži sami sebou – dokud příchod jeho „heterosexuálního“ přítele Alana nerozbije Michaelovu alternativní rodinu. V druhé polovině je pak Michael donutí hrát nebezpečnou a odhalující hru, v níž získávají body za to, že zavolají své jediné životní lásce a vyznají se jí. Ian Hallard je v roli Michaela excelentní; na začátku působí vřele a přátelsky, než ho alkohol a hořkost donutí útočit na život i přátele. Hallard mistrovsky odkrývá jednotlivé vrstvy přátelství v bludném kruhu sebenenávisti. Mezi hosty vyniká extravagantní Emory v podání Jamese Holmese, který je neuvěřitelně vtipný, ale v druhé části přináší i dojemnou vzpomínku na neopětovanou dospívající lásku. Jeho nezdolná autentičnost odkazuje na drag queens, které se postavily policii v baru Stonewall Inn. Greg Lockett ztvárnil citlivého a vtipného Bernarda, jedinou černošskou postavu, zatímco Nathan Nolan a Ben Mansfield jsou dokonalí jako pár Hank a Larry, který se potýká s Larryho promiskuitou, ale během hry si navzájem vyznají lásku.

John Hopkins, James Holmes, Daniel Boys v inscenaci Kluci z party. Foto: Darren Bell

Podobně jako Molièrův Tartuffe, i Harold je v ději dlouho připravován, než se poprvé objeví (zde až po celém prvním dějství). Když pak Mark Gatiss vstoupí na scénu, je dokonalý vzhledem i charakterem. Cynicky a přesně vystihuje postavení gayů v tehdejším společenském potravním řetězci; je jízlivě vtipný a na scéně působí jako predátor, který ví, že vše skončí špatně, ale přesto přátelství přetrvá. Silným momentem je scéna, kdy muži, svobodní od vnějšího světa, bujaře tančí v obývacím pokoji, dokud se nečekaně neobjeví Alan a oni kolem sebe okamžitě vztyčí neviditelné zdi společenské přetvářky. John Hopkins jako Alan skvěle studuje muže trýzněného vlastními pudy, který se rozhodne zůstat v clozetu i v závěru hry. Jack Derges dodává roli Kovboje patřičnou fyzičku i vtipnou naivitu a Daniel Boys exceluje jako Donald – postava sice nejnáročnější na ztvárnění, ale v jeho podání se stává symbolem tichého přátelství, které vše překoná.

Mark Gatiss a Jack Derges v inscenaci Kluci z party. Foto: Darren Bell

Existuje linie her o gay večírcích, která začíná právě u Kluků z party a pokračuje přes My Night With Reg Kevina Elliota, Mother Clap’s Molly House Marka Ravenhilla až po letošní Five Guys Chilling. V každé z nich představují vnější hrozbu pro život gayů buď AIDS (je smutným faktem, že čtyři členové původního obsazení Kluků z party na tuto nemoc zemřeli), nebo fenomén chemsexu a drog. Tato produkce, doprovázená břeskným soundtrackem a precizní scénografií Rebeccy Brower, s láskou rehabilituje Kluky z party a odhaluje toto dílo jako tichý mistrovský kousek.

ZJISTĚTE VÍCE O TURNÉ INSCENACE KLUCI Z PARTY